Havel

Po loňské Amnestii přichází na řadu sólový životopis Havla sledující období od konce 60. let do poloviny 80. let s kratičkým epilogem roku 1989. Osobně nemůžu říct, že bych předchozí film Slávka Horáka jakkoli adorovala, ale jeho Havel je hravý, velmi lidský a s uměřenou dávkou umělecké licence. Je doslovný v emocích jednoho lidského osudu, který definoval osobní postoj k morálce. Viktor Dvořák si už svého Havla natrénoval na prknech divadla Rokoko ve hře Čapek, ve filmu Pražské orgie a nyní ho jen doladil do dokonalosti. Adrian Jastraban pro změnu svého Dubčeka už umí ze sólového slovenského filmu Dubček a zde jen pokračuje na jistotu. Úplnou novinkou je Olga Havlová v podání Ani Geislerové, která nám v posledních letech pravidelně dokazuje, že dozrála do skvělé úrovně a velké osobnosti našich dějin také mohou být bez zaváhání jejím novým oborem (už teď se těším na její Němcovou). Velkým překvapením je Martin Hofmann jako Lanďák (ty tam jsou ty nevkusné manýry, které ho po seriálu Most! málem jako herce vyřadily). Mezi slabé až rutinní výkony patří Kohoutová Seidlové, Kohout Majera a Patočka Barťáka. Jsem ráda, že už doba pokročila a už i tento životopis je tématem samostatného filmu. Jako ještě lepší zpracování bych viděla celý jeho život, ale v době, kdy se za životopis považuje i jedna klíčová událost z celého života sledované osobnosti, je Horákův výsek vcelku ideální. (24.07.2020)

Pokiaľ sa človek oslobodí od svojich sympatií či antipatií k tejto osobe, tak aj tak po filmárskej stránke zažije isté sklamanie. Jediné čo sa ako tak dalo bola šikovná réžia. Dejová linka ma však vôbec nenadchla, vlastne to bol iba taký výrez z najťažšieho Havlovho životného obdobia a to bolo samé politiky a nudných hračičiek. Ja si nemôžem pomôcť, mne takéto politikárčenie v štýle "bu-bu-bu" za zavretými dverami a ľuďmi usadenými do kruhu spriadajúcimi plány na lepšie zajtrajšky, príde trochu infantilné a nudné. Ten herec to však hral veľmi dobre. Veľmi slabý priemer. 50/100 (09.12.2020)

„Taky bych ti měl něco říct. Ty nejlíp víš, že v určitých, abych tak řekl soukromých záležitostech, nejsem tak úplně morálně pevný…“ - „A nemoh bys mi to jednou prostě neříct?“ - „Když já ti nechci lhát.“ Snahu o zlidštění a poukázání na fakt, že to byl krom jiného „taky jen chlap se slabostí pro ženy“ určitě beru, ale…když on mě ten film nechal docela chladným. Ne snad proto, že by byl natočen nějak odtažitě, ale neobsahuje (alespoň z mého pohledu) nějaké emoce, které by se mnou hnuly. Dvořák si svou předlohu zjevně pečlivě nastudoval, přesto je jeho ztvárnění tak nějak jalové. Což se dá říct o i většině dalších postav s čestnou výjimkou Hofmannova „Lanďáka“, který se vyřádil a jako na jediného mě bavilo se na něj koukat. Předchozí Horákova Domácí péče mě zaujala víc, měla navrch věci, které Havlovi chybí, což z něj dělá film veskrze průměrný, bez větších negativ, ovšem ani kladů. „My všichni jsme věděli, do čeho jdeme, a šli jsme do toho s tímto rizikem dobrovolně.“ - „Všichni…i všechny ty děti, které teď budou dlouhé roky bez rodičů?“ (28.02.2021)

Ono se to málo ví, ale první kdo chtěl točit film o Havlovi byl počátkem 20. století vídeňák Jára Cimrman. Tento český génius je znám tím, že rád prošlapával slepé cestičky, kdy je dopředu jasné že experiment je nereálný a skončí nezdarem. Někdo to ale udělat musí aby bylo všem jasné, že tudy cesta nevede. A tak se Cimrman rozhodl natočit film o Havlovi. Asi všichni víme, na čem celý projekt ztroskotal - Havel v té době kdy o něm chtěl Cimrman točit životopisný film ještě nebyl na světě._____Z počátku se ani tohoto problému Jára Cimrman nezaleknul a jal se psát scénáře o budoucím spasiteli, kterého si představoval jako filmobarona a velkého režiséra. U mecenášů svého filmu tímto vyvolal jen zhovívavý úsměv, ale nevzdával se a upravoval scénář ke stále bizarnějším představám, kdy viděl Havla jako zachránce českého národa, národního hrdinu a buditele a budoucího českého prezidenta, který otevře Čechům dveře do světa. To už si producenti filmu s nevolí ťukali na čelo, považovali Cimrmana za podivína a financovat takový nesmyslý projekt odmítli._____Myslím že jsem v těchto řádcích jasně demostroval vizionářství českého génia, ale hlavně nepopíratelný vliv Járy Cimrmana na současnou českou kinematografii - její beznadějné prošlapávání slepých cestiček má původ v cimrmanovském snažení o jedno stolení nazpět._____ Ani tento film nevybočuje z této linie, scénář banální, řešit soukromou morálku u kazatele té veřejné se může jevit jako zlomyslnost, ale hlavní slabiny díla jsou jinde. Je až neuvěřitelné jak plytký film lze o Havlovi natočit - chybí hlubší charakteristika postav, snaha o zajímavou formu je přebita emočním chladem linoucím se v cigaretovém dýmu, geislerka nepřekonala svůj stín provinční herečky excelující v erotických scénách (v jiných filmech). Řada kauzálně spojených prvků by zasloužila lepší vysvětlení, tady se očekává že divák tyto souvislosti zná. Já čekám, že mi budou vyprávěny. Krom toho jsem čekal něco vyjímečného je-li to film o Havlovi, něco opravdu zajímavého, grandiozně vypointovaného, když se tu nabízí epický příběh hrdiny povstanuvšího ze tmy žaláře do prezidentského křesla a ne slabých 40%. I když je mi adorace Václava Havla poměrně cizí a jakkoliv chápu, že to nebylo cílem filmu - tu se mohl postavit Havlovi pomník - udělat to filmem by bylo v jeho případě stylové. Ale nestalo se tak... (02.09.2020)