Obsahy(2)
Jan Werich a Jiří Sovák v brilantní komediální miniatuře o jedné libře... Dva opilci si chtějí na poště vyzvednout libru, aby měli za co pít. Po mnoha nepříjemnostech jim úřednice libru nevydá a dokonce na ně pošle místního policistu. (Česká televize)
Recenze (141)
Krátká komedie, která přesahuje komedie velké. Jan Werich ukazuje svůj nejdokonalejší herecký um i genialitu ve scénáři, na kterém se i podílel (a který nedodržoval) a hlavně svých osobitých replikách ("vezměte si ty své parafernálie", nadívaný klobouk, atd.). Nesmíme samozřejmě zapomenout na ostatní výtečné herce: Jiřího Sováka, Stellu Zázvorkovou, Janu Werichovou a samozřejmě policistu ala Vlastimil Brodský. Po konci tohoto příběhu jsem si jen povzdechl: "Kde jsou ty časy, kdy humor měl takovou úroveň?" 95% ()
"Kdybych napsala dopis a poslala ho tak, aby ho vybrali ze schránky v 19:59, došel by do Tararingapatamu v pátek před dvanáctou hodinou čtyřiapadesát minut, prosím Vás?" Tento docela běžný dotaz k veřejné instituci zůstal bez odpovědi a to je škoda, protože na totéž jsem se chtěl na poště již nejednou zeptat. Když jsem se to tedy nedozvěděl, tak jsem se alespoň pobavil, protože v Pimblické poštovní spořitelně se monopolizoval čas úřadu, mátl se orgán výměnou klobouků a vybíraly se peníze z děsně důležitých rodinných důvodů - na panáka. Mě to hrozně bavilo a je jen škoda, že hvězdu si zasloužili jen čtyři z pěti herců, kteří se na této šaškárně podíleli. ()
Jedna lokace, pět herců, třicet pět minut = i po padesáti letech stále svěží komedie. Stejně jako ostatní oceňuji ten kopec zábavy (při dialogu o kloboucích jsem se smál nepřetržitě), ale tohle nadměrné využití minima prostoru mě prostě fascinuje. Werich, Sovák a Zázvorková jsou nezapomenutelní a i když Brodský vlastně jen doráží do branky, své místo tu má také, podobně jako Werichová. A myslím, že víc není třeba dodávat, asi jen to, že si nedovedu představit něco takového dnes, kdy devět z deseti tvůrců není schopno vymyslet jediný dobrý vtip. ()
Ty moc nevyskakuj, ty žížalko! Ste tady kvůli mě nebo já kvůli vám?! Takoví jako já vám platíme gáži, né? Vy ste tady pro veřejný blaho vobčanů a né abyste se tady na mě vytahovala a byla drzá a lascívní. Jedno z nejklasičtějších děl rané televizní tvorby šedesátých let je mistrnou připomínkou zlatého věku české komedie a zároveň v něm lze vysledovat přímý odkaz na ostrovtip Osvobozených tak, jak jej diváci znali ještě z předválečných let. Rozepisovat se o skvělých hereckých výkonech Wericha, Sováka a Zázvorkové by bylo nošením dříví do lesa, nicméně je obdivuhodné, jaké možnosti skýtá dialog tří postav. Věc v současné televizní dramaturgii takřka nemožná. ()
"Prosímvás, ještě jednou, jak se to místo jmenuje?" "Tararingapatam!" "Bouhužel, není v seznamu." "He, to bude ňáká autobusová zastávka v džungli..." Nad hereckou kreací pánů Wericha a Sováka zůstává rozum stát. Všichni dnešní komici, stejně jako režiséři komedií, by si tuto mikrokomedii měli pouštět jako vzor. Nejlépe každý den. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (11)
- Dáma se neustále rozčiluje, že jí ti dva vyrušují, když píše důležitý dopis do Táráringapatámu. Ale pokud si film stopneme v čase 11:42, tak si může přečíst, že Stella Zázvorková napsala úplný nesmysl, protože na papíře stojí: „Pálím tedy často!? Hihihi!!! Přála bych si držet od Vás opět něco tak poutavého! Zda-li? Bláhové sny, které mnou zmítají jsou jako vlny okeánu, který nás dělí.“ (Stefi_836)
- Jiří Sovák (Jerry) vzpomínal: "Werich, to můžu zodpovědně říct, se mnou točil rád. On improvizoval - a mně to vyhovovalo. Liboval si: 'Je to dobrý, ten kluk furt odpovídá.' Byl rozkošný nejen v tom, že s gustem hrál, ale ohromně se i bavil, dokázal odejít ze hry, dát se do smíchu. Očička mu přitom svítila ... Jak říkáme my komedianti: odboural se. Miloval, když jsem přišel s něčím jiným, s nějakou koninou, miloval improvizaci. Tak vznikla v Uspořené libře debata o klobouku. Abych vůbec něco povídal, napadlo mě: 'Čí je tenhle klobouk? To není můj klobouk!' A on odpověděl: 'To není tvůj klobouk?' Hned na to naskočil. A hnal to dál: 'To není tvůj klobouk! To nemůže bejt tvůj klobouk, to je klobouk toho, jak jsme se hádali, jestli je plešatej pod tím kloboukem. Von byl plešatej a von se potom s náma pral...!' A už jsme oba v tomto duchu jeli dál. To měl Werich moc rád, a proto jsem mu vyhovoval." (NIRO)
- Jana Werichová si ve filmu nejen zahrála, ale celou hru také přeložila. (milaneg)
Reklama