Trainspotting

Take the best orgasm you've ever had, multiply it by a thousand and you're still nowhere near it... Mám slabost pro drogovou tématiku ve filmech, a tak Trainspotting můžu zařadit mezi své nejoblíbenější filmy. Už při úvodní scéně, kdy Renton a Spud utíkají před policií za doprovodu Iggyho Popa - Lust For Life s monologem Zvol si život jsem věděla, že to bude stát za to. Většina filmů o drogách poukazuje jen na tu špatnou stránku braní drog a jejich následcích, ale neodpoví Vám na otázku ''Jsou-li drogy tak špatné, proč je lidé berou?'' Trainspotting na to odpovídá svým vlastním způsobem a některé scény jsou šokující, vážné, depresivní a nechutně realistické - například scéna s dítětem. Ale se správnou kombinací humoru a ironie to do sebe skvěle zapadá. To vše doprovází hudba, která je skvělá, nostalgická a funguje výborně v každé scéně. Film má mnoho předností, jako jsou herci (mimochodem Ewan McGregor je v roli Rentona boží), dialogy, ta doba ve které se film odehrává a scéna Perfect Day mi nadobro zůstane v hlavě. Abych to shrnula, Trainspotting je film, který nestačí vidět jen jednou a i kdybych si ho pouštěla celé dny, tak to nebude nikdy dost. Srdcovka jak sviň. ♥ (25.06.2012)

No, od 77. nejlepšího filmu jsem čekala trochu víc. Ze začátku dost nechuťárna, kostnatej McGregor a naprosto ujetej Carlyle. Hodně silné (emočně) scény střídají prostřihy jak z britské gangsterky a nevím, jestli mi ten mix britskýho stylu s dramatem o drogách sednul, radši bych jedno nebo druhý. A závěr mohl být lepší. Na druhou stranu je to v drama částech dost přesvědčivý a všichni herci podali solidní výkony - hlavně teda McGregor byl výbornej. Rekviem za sen mám ale mnohem radši. (23.03.2011)

Vynikající film, prošpikovaný řadou více či méně humorných scének a momentek. Ewan McGregor odvedl výbornou práci, stejně jako Ewan Bremner a Jonny Lee Miller. Naprosto excelentní však je Robert Carlyle. Ten je znám i z řady jiných filmů, role Begbieho je ale snad jeho životní. Danny Boyle si tímto filmem nasadil laťku proklatě, ale opravdu proklatě vysoko a už se jí nikdy ani nepřiblížil. Skvělý dojem umocňují i dobře zvolené písně. (14.07.2008)

Pro mě snad nejhůř hodnotitelný snímek, co jsem kdy viděl. Na jedné straně jeden z nejlepších výkonů Ewana McGregora, dechberoucí Perfect Day a více než zajímavé vylíčené, pro mě dost cizí prostředí. Na straně druhé ničím nepřekvapující druhá polovina jen zbytečně zahalující původní myšlenku. Ve chvíli psaní komentáře ve mně zůstávají spíše kladné vzpomínky, takže čistých 70% zaokrouhluji výš. (09.05.2005)

Danny Boyle ve staccatovém rytmu cool dialogů, cool monologů a svižného hudebního podkresu objevuje, že braní drog má důvod v drogách, že je život na drogách sice full of shits, ale taky podivuhodně plný, zrychlený, hektický a pestrý, že po heroinu se skvěle žvaní, balí baby, že se dostáváte do děsně trapných zábavných situací, a tak dál, a tak dál. Co k drogám patří, to se tam frkne, hlavně atraktivně a zábavně, kdo by stál o dušezpyt. Násilí - jasně, lžíce - samo, vaření - tutově, sex - zajisté, AIDS - bezpochyb, krádeže - jsou, absťák - rozhodně. Témata se k sobě řadí co nejtěsněji to lze, ztráta tempa jakoby bylo jediné, čeho se Boyle bál. To by vysvětlovalo nejen ostré řazení scén, ale i hekticky odříkavané, obrazem prostříhávané monology plné seznamů věcí, činností i lidí, osekávaní spousty scén na pár momentek, které tak akorát stačí k pochopení, co se vlastně stalo a snad i nahrazení lidí karikaturami se stopovým množstvím vnitřního života, které se tu jen míhají (Rentonova dívka), tu do zblbnutí opakují svojí jedinou vlastnost (Begbie - bezohledné násilí, Tommy - citlivost, Spud - přitroublost, Sick Boy - kecy o Bondovi) a občas se dokonce překlopí do někoho úplně jiného (Renton z tupého feťáka do etablovaného realiťáka). Pár vizuálních nápadů pojících se s tím, jak drogy narušují vnímání světa to v mých očích zachrání jen minimálně. Slabé ***. (13.08.2009)