Vůně ženy

Na tomto filme je veľa nedotiahnutých vecí ale dvaja ľudia spravili s tohoto dielka neskutočný zážitok a to autor hudby pán thomas newman a pán pacino. Pacino vyslovene ťahá tento film na svojich bedrách až do konca a je to na ňom sakramentsky vidieť. zaslúžene dostal oscara. ostatných komentovať nebudem hlavne donnella ktorého ani nepovažujem za herca lebo jeho prejav vo všetkých filmov je nehorázne samoúčelný. každopádne vzájomné putovanie za poznaním , za pravdou a za tím čo je správne a čo nie je neskutočne pôsobivé. celá tá dlhí cesta kde sa jeden o druhom dozvedajú nové veci a musia s nimi precovať pretože každý po tom weekende už nebude mať čas opäť rozmýšlať vedie ich vzájomnú podporu a priaťelstvo k finále kde prejav al pacina na mňa pôsobil ako ľadová sprcha . oblial ma studený pot a modlil som sa aby to prestalo lebo som mal pocit že sa rozplačem ako malé decko a veľa ktomu nechýbalo možno že nejáka ta slza ušla. každopádne aj keď tý scéna nebola zrovna vrcholom filmu rozhodne je najlepšie spracovaná a dovoluje sa brestovi blisknúť ale preca je moc americká hlavne potlesk ale každopádne som si spomenul na spoločnosť mrtvých básnikov ktorý so mnou spravili niečo podobne a čert to zober ja mám také filmy rád. nenudil, potešil a prinútil uvažovať. pacino je pán herec a obdivujem ho. (01.08.2008)

Existuje kategorie filmů, která v první řadě člověka donutí vrátit se ke dříve hodnoceným titulům, změnit na ně pohled a opravit počet hvězdiček jim přisouzených. V případě Vůně ženy jsem nejdřív shlédl italský originál a přisoudil mu čtyři silné hvězdičky, po nynějším shlédnutí amerického remaku musím přidat pátou hvězdičku a u Brestova filmu nemůžu jít víc než na tři. Což o to, snímek je to pořád dobrý, jenže v té konfrontaci člověk pochopí, co to znamená umytý, vyžehlený a navoněný komerční titul proti syrovému uměleckému dílu, které se neohlíží na úspěch u nejširší divácké obce a podřizuje se především tvůrčím záměrům scénáristy a režiséra. Al Pacino svého plukovníka hraje skvěle, jenže Vittorio Gassman v italské verzi svého kapitána Fausta nehraje, on jím prostě je. A je jím proto, že mu scénář nepředepisuje patetické kecy, předvídatelné sentimentální chování a žvásty. Gassmanův důstojník autenticky nenávidí, závidí, ponižuje, touží a miluje, jeho americký protějšek se pohybuje v rámci přeslazeného scénáře, který se mění v závěrečné půlhodině v typicky hollywoodský kýč. Pistole v americké verzi je jen rekvizita, která slouží k efektní scéně, kde divák spolu s Al Pacinovým společníkem počítá, za jak dlouho rozebranou zbraň dá slepý důstojník dohromady, k několika dialogům a ke zdánlivě vyhrocené scéně, kde už divák dopředu ví, že musí v duchu očekávání publika dopadnout dobře. V italské verzi je to skutečná zbraň, která může kdykoliv ublížit a zabít. Italský kapitán chlastá a kupuje si děvky, jeho americký protějšek o tom maximálně mluví a zmůže se na pár vulgarismů. U amerického filmu se vlastně divák nemusí bát ani o plukovníka, ani o studenta Charlieho, protože je jasné, že vše se nakonec musí v dobré obrátit. Ten rozdíl mezi evropským a americkým pojetím dramatu je zkrátka drastický. Celkový dojem: 65 %. (18.08.2009)

Krásný film. Režisér opět nezklamal, perfektní scénář, souhlasím s dramatem, oba hlavní hrdinové skvělí, vše bez výhrad. Frank a Charlie k sobě patřili jak vůně k ženě. Nádhera, dokonalý zážitek, došly mi slova, jak Frankovi zrak. Takže raději všechny pocity shrnu v jedné podstatné větě: "Měl jsi někdy pocit, že bys chtěl jít a přesto jsi cítil, že bys tu chtěl být? Joo..." Přišla mi chuť na Johna Danielse a to je co říct!! :-) (26.02.2011)

Fantastický Al Pacino, který vytáhl průměrný a místy i vyloženě podprůměrný film s přepálnou stopáží až na 83%. Nejspíš mi muselo něco uniknout, protože tohle byl podle mě jen další americký potleskový patos. Brest vsadil na vždy přitažlivé téma točící se kolem sebevraždy a jako pojistku použil ještě postiženou postavu. A ty lidi mu to sežrali. Asi taky nakonec zatleskám, bujaře zavýsknu a zatlačím slzu radosti. 2 za Ala. (19.11.2009)

Ani slepej by nezahrál slepýho tak dokonale jako Al Pacino. V jeho společnosti si báječně zatančíte tango, zajezdíte ve Ferrari ulicema New Yorku a navštívíte pětihvězdičkové hotely a navečeříte se v nejluxusnějších restauracích. Máte-li po ruce Johna Danielse (Al ví, že je to Jack, ale z přátelství mu říkejme John), budete se báječně cítit. Pacino má navíc v závěru filmu jednu z nejkrásnějších řečí odehrávajících se v "soudních síních". Ani na chvíli neváhám s hodnocením - 5* (08.07.2010)