Vlkodlak: Noční lovec

Ačkoliv Werewolf By Night nepřipomíná nic podobného, co jsme doposud v rámci MCU franšízy viděli, tenhle [ani ne hodinový] halloweenský speciál [který je navíc koncipován jako nízkorozpočtový televizní fllm a stylizován do podoby monster-horrorů studia Universal ze 30. let (aspoň Dan Krátkej to tvrdí lol)] se však drží příliš zkrátka – ať už z konceptuálního [což se týka rádoby "explicitního" vyobrazení násilí anebo nikterak výraznýho audiovizuálního pojetí] či technickýho hlediska [pořád mi hlava nebere jak může CGI od Mickey Mouse, největšího korporátu na světě, vypadat tak nehorázně špatně]. Jako jo, jde o víc než zajímavý příspěvek do celý marvelovský mozaiky, jenže ta marvelovská pachuť [přes veškerou snahu se co nejvíc odlišit] tam pořád prostě je. Každopádně tímhle směrem by se měl Marvel do budoucna bezpochyby vydat – a to směrem experimentování s formou, stylizací, sub-žánry a diváckým očekáváním celkově. Každopádně nelze popřít, že Michael Giacchino prokázal, že není jen talentovaný skladatel, ale i nadaný režisér – ta autorská volnost a tvůrčí svoboda je zde sice patrná, akorát prakticky nevyužitá. Snaha se samozřejmě musí cenit, ale jde spíš o promarněnou příležitost – anebo jsem až moc velkej naivka..... 7 vlčáků z 10 (07.10.2022)

Při sledování jsem měl přesně ten pocit, jako když jdu po městě a vidím mentála v bejsce s tričkem Marvel. Ne s nějakým hrdinou, jen s nápisem Marvel. Prostě chuť toho kokota okamžitě zmlátit a pověsit na první pouliční lampu. Marvel degraduje cokoliv, co se dá nazývat filmovou tvorbou, nebo nedej bože uměním. Tohle se může líbit jen dementům a vypatlancům. Nesnáším tuhle dobu do morku kostí. Příšerná sračka. (04.11.2022)

// Michael Giacchino, můj nejoblíbenější skladatel, a teď i tvůrce marvelovek? Na to je asi ještě brzo, jestli ale jeho debut povede k něčemu většímu, budu jedině rád. Za hodinu mi zvládl představit nové zajímavé postavy, neotřelým, ale příjemným způsobem rozšířit mnohožánrovost MCU, a ještě k tomu složit parádní hudební doprovod. Bernal super, Teda chci hned domů, největší radost mám ale z Laury Donnelly, do které jsem od The Nevers regulérně zabouchnutej a její Elsa to jenom podtrhla. Po filmovém přešlapování na místě a nevyrovnaných kvalitách na seriálové frontě si Marvel zase jednou připisuje skvělou trefu. 8/10 (09.10.2022)

Werewolf by Night je po dlouhé době jedním z mála projektů, do kterého Marvel spolu s Disney zbytečně nekecali. Giacchino dostal takřka absolutní kreativní svobodu, a za tu se Kevinu Feigemu odvděčil precizně odvedenou prací (včetně výtečného soundtracku). I když v první polovině najdete jednu či dvě klasické „MCU ptákovinky", na výsledek to díky bohu nemá skoro žádný dopad. Tahle černobílá lahůdka totiž přináší něco, o čem si většina MCU projektů může nechat jenom zdát. Je kreativní, osobitá a má tah na branku. Jasně, výraznou zásluhu na tom má fakt, že stopáž nemá ani 50 minut, ale je to problém? Rozhodně ne. Já osobně se mnohem raději podívám na tři kvalitní „kraťasy“ s parádní atmosférou než na vleklé seriálové drámo, které se topí v šablonách a originalitu vidělo tak maximálně z rychlíku. Hlavně druhá polovina je totiž delikátně natočenou řezničinou, která mi v současných komiksovkách tak chybí. Gael García Bernal je navíc sympoš a Laura Donnelly mu v tom zdatně sekunduje. Feige má momentálně v rukou klíč k neuvěřitelně zajímavému světu, tak jen doufám, že ho nezahodí… (07.10.2022)

Pôsobivý režijný debut od hudobného skladateľa Giacchina, ktorý pristupuje k vizuálnemu rozprávaniu príbehu ako k magickej hudbe, ktorú vytvára. Pričom každý záber (nota) je synchronizovaná s emóciami postáv. A to všetko v nádhernej čiernobielej podobe, ktorá mu dodáva hororovú atmosféru 40. rokov. 7/10 (14.10.2022)