Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh začíná v říjnu 1938, bezprostředně po podepsání Mnichovské dohody. Na pozadí historických událostí sleduje osud rodiny okresního doktora Jakuba Silbersteina, veselého optimistického člověka, který nikdy neztrácel humor a naději v lepší zítřek, protože věřil, že slušnost a poctivost vždy zvítězí. Po mnichovské zradě však přichází doba, kdy tyto hodnoty přestávají platit. Členové židovské rodiny Silbersteinových stojí před rozhodnutím, zda mají před německým fašismem uprchnout, nebo zůstat v zemi, s níž jsou životně spjati. Teprve bratrův tragický osud přinutí váhajícího otce, aby se v posledním okamžiku rozhodl využít mise sira Nicholase Wintona k zařazení syna Davida do posledního transportu odjíždějícího z okupované Prahy do Anglie 31. srpna 1939… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (287)

kajas 

všechny recenze uživatele

Popis idylického života rozvětvené židovské rodiny sice nemusí úplně zaujmout (a malilinko nudí), ale poslední třetina filmu zážitek bohatě znásobí a závěrečná dokumentární pětiminutovka mě až dohnala k slzám. Pan Winton byl zkrátka kabrňák a Mináčovi budiž ke cti, že se tomuto opravdovému hrdinovi ve svých dílech tolik věnuje. Výborní Bartoška, Abrhám a Labuda. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Ak by vo filme nešlo o problematiku citlivú aj po desaťročiach, nemal by som problém dať iba dve hviezdičky. Veľký čin Nicholasa G. Wintona a najmä jeho skromnosť a absencia snahy vytĺcť z neho nejaký kapitál si zaslúžia moju úctu a uznanie. Čítal som niekoľko článkov podrobne opisujúcich túto historickú udalosť a videl aj skvelý dokumentárny film Sila ľudskosti. To je hlavný a prakticky jediný dôvod, pre ktorý si myslím, že film Všichni moji blízcí nemusel a ani nemal byť nakrútený. Okrem príležitosti pre zopár hercov nepriniesol prakticky nič, čo som predtým nevedel. Tri hviezdičky sú teda viac výrazom mojej ohľaduplnosti, než hodnotenia filmu. ()

Reklama

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Proč tolik druhorepublikového romantismu? Povídání o soudržném, laskavém a úspěšném životě české židovské elity (i když dokror nic moc), přísně dodržující židovské obřady a zároveň o sobě prohlašující "co my jsme za židy?") bylo něco úplně jiného než jsem (a myslím, že oprávněně) čekal. Prvoplánová oslava Nicholase Wintona vyzněla lacině a povrchně. Na vážné otázky, které musely proniknout při sledování filmu se každému, neposkytuje dílo Jiřího Hubače a Matej Mináče odpověď. Nemyslím tím ani osvětlení Wintonova charakteru a motivů, ale spíš technickou stránku věci: jak se mu to vůbec mohlo podařit. Naopak film leccos zatemňuje a leccos nepodává přesně (např. proč byl Winton ztotožněn s Trevorem Chadwickem (+1979), který působil přímo v Praze, zatímco Winton byl v Británii?). Pokud někdo namítne, že se tím film nezabýval, pak je to ovšem pochopitelné, ale musel by ještě vysvětlit, čím se vlastně zabýval. Nechtěl nám jen vehnat do očí několik slitovných slz? Pozn.: Později napsal Winton o Chadwickovi: "Byl to on, který po nacistické invazi dělal tu složitější a nebezpečnější práci." Samozřejmě, že chápu, že slavit je třeba předevšém šéfa dokud ještě žije, přesto ale nepovažuji postup tvůrců filmu za správný. ()

ivishka 

všechny recenze uživatele

Čekala jsem velkou část filmu kdy se bude jednat hlavně o ty válečné události a pak hlavně panu Nicholasi Wintonovi. To jsem se ovšem zmýlila a místo toho mě čekal krásný a milý příběh jedné rodiny, který bohužel až tak šťastný konec neměl. Díky takovým lidem jako je pan Nicholas Winton stojí za to přehodnotit některé své předsudky o lhostejnosti lidstva jako takového a udělat si nový jiný obrázek, který je tak trošku naplněn optimismem. Ještě šlechetnější je, že tento hrdina o svém skutku nikomu kromě týmu lidí, kteří mu pomáhali nikdy neřekl a tyto záznamy při úklidu na půdě našla jeho žena. Nádherný dokumentární konec plný vděku a lásky mi vehnal dokonce i slzy do očí. Tento film se mi líbil více než Síla lidskosti ale spolu se Sophiinou volbou a Schindlerovým seznamem patří mezi unikáty. ()

Galerie (19)

Zajímavosti (19)

  • Na film měl navazovat snímek „Anglická rapsodie“ stejného tvůrčího tandemu. V roce 2010 se už mělo začít točit, ale přehnané finanční požadavky režiséra stran exteriérů, které se měly točit jen v Anglii, producenti neutáhli a de facto snímek pohřbili. (sator)
  • Cena publika na Washingtonském festivalu židovského filmu (2000). (džanik)
  • Snímek je Nicholasu Wintonovi věnován; jeho součástí jsou kromě dobových dokumentů také záběry televize BBC z roku 1988, na nichž se nenápadný hrdina poprvé od války setkává se "svými dětmi". (Taninaca)

Reklama

Reklama