Maratón

Předpokládanou křehkou komorní osu snímku ta rozvětvená dějinná nerámcuje, ale bezohledně ji atakuje, a to nejen dějově, což je přirozeně očekávatelné (jak jinak, za války?), ale i vizuálně a vypravěčsky. Veškerá probouzející se intimita mezi Rudou a Karlou, je snímána chladně, odbývána v běhu dějin, které zde kvaltují tak, že se ani nechce uvěřit, že se v ty dny něco zrodilo. Toto nepochopitelné splývání, v němž vše působí tak nelidsky, se marně snaží neutralizovat odlehčený, humorný tón, nicméně i ten zní poněkud krotce, opatrně. Film tak působí, jako by současně mířil na všechny strany s tím, že každý si přijde na své: tvar, který ale takto vzniká je spíše rosolovitým - a v monochromní průsvitnou hmotu se rozpouštějí všechny klady, od hereckých výkonů po Liškovu originální hudbu. PS: Nemohl jsem si nevzpomenout na starší Procházkovo Zatoulané dělo: podobně jako jeho neslavný scénáristický debut mi i tento pozdější film připadá, jako by byl složen z několika scénářů. (28.12.2017)

Málo známý film věnující se květnovým dnům roku 1945, a to chvílemi vážně a chvílemi odlehčeně, aniž by to vypadalo hloupě. Příběh ústřední dvojice je sice naivní, ale uvěřitelný a neotravující, navíc s trochu překvapivým koncem. Ano, podání Pražského povstání je poplatné předlistopadovému výkladu dějin, účast ROA či zmínky o Pattonovi stojícím bezmocně na demarkační čáře byste zde hladali marně. Maratón má ale rozhodně co nabídnout, například velmi slušné přestřelky a bojové scény včetně impozantních záběrů na desítky tanků T-34/85 najednou či originální dobovou německou techniku jako PzKpfw IV, Sturmgeschütz III a sFH 18 150mm. Kupodivu mi zde moc nesedla liškova hudba, i když jinde se mi líbí. A také jak už zde bylo napsáno, bylo by fajn kdyby ve filmu Němci mluvili německy a Rusové rusky, celou dobu, ne jen občas nějakou frázi. (07.01.2014)

Opomíjený film z roku 1968 s kvalitou hereckého obsazení A plus, který byl před rokem 1989 pro některé málo tendenční a po roce 1989 pro jiné moc tendenční (A no nejsou tu Vlasovci ani Američané). Dvě dějové linie nejsou na škodu a jsou dobře spojené. I válečné scény s Němci jsou často humorné a zábavné. Jako například křižovatka s tanky a rozhovor generálů rozdílných stran Karla Högera a Zdeňka Štěpánka. Pár Jaromír Hanzlík a Jana Brejchová s jejich rozhovory jsou tak pro film přínosem. Bonusem je i vojenská technika, I když trochu upravená - třeba 100 mm kanón vz. 53 hraje německá protitanková děla, Na druhou stranu je zde velké množství tanků T-34/85. (20.05.2019)

Proboha, takových peněz vyhodit do luftu. Mohl to být parádní film o osvobození a vznikla komická fraška o příjezdu ruských tanků do Prahy. Ta linka těch dvou milenců Hanzlíka a a Brejchové by tam klidně mohla zůstat, ale ruští velitelé mluvící česky, čeští vojáci taky, komičtí Němci jichž se nikdo nebál, ještě se tam mohlo zpívat jako v Noci na Karlštejně. No to jsem tedy nedal. 40% (12.01.2017)

Vůbec jsem nevěděl, že tenhle film existuje - a překvapení pokračovala. Podle obsazení se zdá, že v tom hraje snad „každej“. To, jestli se sbíhající se dějové linie dvou bratrů (mladší se zapojuje do pražského povstání, starší sem míří s Rudou armádou) protnou, představuje slušný dramatický prvek. Taky výprava je u tohohle nenápadného filmu velkorysá – střílí se ostošest, Olmer nouzově přistává s letadlem a sovětské tanky míří ku Praze (tady přitom filmařům stačilo pár měsíců počkat). Druhá dějová linka zase nabízí civilní a zpočátku nehrdinské postavy, které bloudí městem s kufrem cementu, vedou kousavé dialogy jak z Formanových filmů a do toho (později) Hanzlík střílí nácky jak ve Wolfensteinovi (a časem získá i lepší zbraň). Ani Liškova hřmící, až příliš „heroická“ hudba, která mi obzvlášť k některým scénám neseděla a u některých působila až parodicky, neoslabila řadu působivých momentů – úvodní vzpoura, obléhání bytu nebo role Vlasty Chramostové, které k sehrání mrazivé scény stačily asi tři vteřiny pobytu ve filmu. (21.03.2015)