Doktoři z Počátků

Vesnice v upachtěné podobě troškovsky parodické povrchní naivity, která se ani nesnaží předstírat snahu, nýbrž divákovi rovnou do ksichtu hřímá, co si myslí o jeho očekáváních a též inteligenci. Doktor z hor dostává tímto dílem nový rozměr, jelikož pečení ve starých kamnech, jež vypadají, jako by právě vyjela z výrobní linky, ošatky na chleba a další venkov zesměšňující rekvizity (včetně úžasného nadčasového oblečení, v němž by nevyšla ven ani moje prababička), vše v papundeklově odporně barevných interiérech by nerozdýchal ani senilní východoněmecký důchodce zmlsaný sestrou Steffani. (15.07.2013)

Nebudu hodnotit scenar, protoze jsem videl jen par minut. Tento fakt muze napadnout nekolik uzivatelu, ze snad nemam pravo ani tento serial hodnotit... a mozna maji pravdu... Ja v tom omezenem case videl ale tolik zoufalych hereckych vykonu, ktere bijou do oci az hruza, interiery mi prisly neprirozene. Pokud jsem dal Ordinaci jednu hvezdicku, tady musi na radu prijit odpad. Na rozdil od one Ordinace jsem ani nezaregistroval, ze by to nekdo sledoval, i kdyz chapu, ze na chlubeni to nebude:-). (27.11.2014)

Viděl jsem pár dílů a to mi stačí. TV NOVA nedá pokoj. Všechno začalo debilní Ulicí, pokračuje ve své době ještě celkem sledovatelné Ordinace v růžové zahradě a poté tohle. První tři díly celkem ušly. Potom už doslova odpad! Nebýt celkem dobrého výkonu Václava Postráneckého a Martina Písaříka dám odpad! Na nově jsou jediné dobré seriály Comeback a Okresní přebor. Tohle jim nesahá ani po kotníky. Jedna hvězda s odřenýma ušima:-(. (03.08.2017)

Docela velká blbost. Jde o pokračování osudů doktora Kováře z OVRZ, který opustil Kamenici a uklidil se na vesnici se jménem Počátky. Celkově je to docela nedomyšlené, že se ten zlomený muž, kterému zmrzačili dceru a opustila ho žena, ze dne na den změní o 180 stupňů. Známých tváří se v seriálu objevuje docela dost, ale je to k ničemu (Postránecký se ztrapňuje, Vašut opět rádobydrsňák, Carda Retarda přehrává a hraje si na mafiosa, Laurinová hrát vůbec neumí, Pawlovská je kapitola sama pro sebe, Písařík je dement nejen v seriálu a mladé tváře jsou taky na hovno, snad jen Uršula Kluková je fajn). Děj je o ničem, je to Ordinace přes kopírák, snad en rivalita Včelín versus zbytek vesnice je někdy zajímavá (a já se vždy přikloňuju na stranu vesničanů, fetkám nefandím). Snad jen lepší kameru má tenhle projekt, jinak je to po všech stránkách stejná sračka, jako Ordinace a také se to narozdíl od ní neodehrává v reálném čase (zatímco Stránský odjel pryč skutečně v červnu, v Počátcích se už o osm dílů později slaví Velikonoce). Celkově je to další zbytečný projekt. (28.07.2013)

Začnu zpovědí, že jsem vážně neviděl ze seriálu víc, než zhruba deset minut. Ne, že bych snad víc nevydržel (divácká perverzita mi není nikterak cizí), ale tohle je podle mého ten typ seriálu, u nějž deset minut na ohodnocení bohatě stačí. Tři scény mě okamžitě informovaly o kvalitách tohoto počinu – tři scény, které bych vám rád ve stručnosti vylíčil, aby byly důvody mého hodnocení zřejmé. Scéna 1 je hádka dvou partnerů: kariéristy, který chce odletět do New Yorku, a rodinomilky, která chce zůstat v naší malebné vesničce. Vypjaté scéně střetu dvou klišoidních světonázorů jaksi ubírá na dramatičnosti fakt, že oba herci se hádají, jako kdyby text četli ze stěny za svým protějškem. Scéna 2 zachycuje nezvaného hosta, který si moc rád prosí o nášup jídla, zřejmě není vůbec tím, za koho se vydává, a domácí za jeho zády velmi teatrálně signalizují jeden druhému, že se ho musí co nejdříve zbavit. Stojatou lžící v příliš husté polévce se nicméně stává scéna 3. V té je mentálně retardovaná postava. Pro Martina Písaříka mám jediný vzkaz: „Zajeď si do Bohnic, a tam se koukni, jak se chová opravdovej mentál.“ Jeho postava je vlastně můj největší problém se seriálem. Už v Tropický bouři prostě řekli to zlatý pravidlo: „Never go full retard.“ Role někoho opožděného je totiž příliš komplexní, a je hrozně těžký zahrát ji s citem a grácií, aby se z ní nestal urážlivej stereotyp. To je ale věc, kterou bych neměl muset zdůrazňovat komukoliv, natož produkčnímu štábu. Přitom elegantní řešení situace, kdy chcete mít ve svém seriálu mermomocí postiženou postavu, je prostě do té role obsadit někoho postiženého. Máte druhořadej seriál, kde stejně většina herců hraje jen natolik, aby měla zejtra na rohlíky s poličanem, vysvětlete mi někdo, proč ten váš lacinej scénář nemůže odřikávat jedličkář. Já se vsadim, že je spousta mentálů, kterym by se splnil sen, kdyby mohli hrát v seriálu. Takže je to jednoduše ten přístup, s kterym seriál vůbec točej, co mi leze na nervy, protože v mnohym odráží přístup většiny lidí – dáme tomu chudákovi lidskou tvář, ukážeme ho jako součást naší společnosti, ale nedej bože abychom ho do tý společnosti aktivně zařadili. (14.10.2015)