Gosford Park

Hlavní síla je ve scénáři, ale ani ne tak v dějové části s detektivní zápletkou jako spíše v jeho práci s postavami. Celou dobu sledujeme dobře dvacet charakterů jak z řad služebnictva, tak vyšší kasty, přičemž každý z nich má svůj příběh a postavení v příběhu. Žádná postava tu není jen pro okrasu či jako křoví. K tomu všechny postavy jsou přesně obsazeny skvělými herci a herecké výkony tomu odpovídají a tak celkově výborný "hromadně-kolektivní" výkon se jen tak nevidí. Již jen za to jak Altman na tak malém prostoru zvládá navodit atmosféru obou světů s tolika postavami zaslouží uznání. Přitom žádnou neprotěžuje, ba naopak každé se dostane přesně tolik prostoru kolik potřebuje, zaslouží uznání. (11.03.2005)

Skvelý film plný úžasných nápadov, výborných hercov, ironického a satirizujúceho humoru (Maggie Smith a jej suché uštipačné poznámky), neobyčajne obyčajného príbehu situovaného do niekoľkých dní anglickej šľachty 30. rokov pretnutých jednou vraždou, vďaka ktorej na povrch vyplávajú najrozličnejšie tajomstvá hostí i domácich... Maggie Smith, Michael Gambon, Kristin Scott Thomas, Clive Owen, Ryan Phillippe, Helen Mirren, Eileen Atkins a mnoho, mnoho ďalších úžasných britských a amerických hercov v jednom z najlepších Altmanových filmov. K absolutóriu ešte trochu chýba, ale aj tak jeden z najlepších britských filmov na prelome milénia. (22.06.2013)

Poslední film velikána v režisérské branži, samotného Roberta Altmana, který si pozval početnou legii slušných nejen anglických herců, ale samotné herecké výkony, ačkoliv byli slušné, nedokázali odehnat od nudy, která mě po celý film nesnesitelně doprovázela. Celé by to mělo figurovat jako pocta románům od Agathy Christie a i tak to zní, respektive hodně to připomíná například příběh 10ti malých černoušků. Akorát s tím rozdílem, že vražda zde se zas tolik neřeší a ač se to snaží být anglicky vtipné, příde mi to spíš suché, ani ne trapné, ale spíše bez smyslu a podstaty vtipu. Krom toho je to dost komplikované a hektické pač zapamatovat si 32 lidí v jednom baráku se fakt nedá a i když je pár lidí sledováno více, jediný který mě dokázal zaujmout byl Clive Owen a to je vcelku škoda. Zase ale je fakt, že nebýt jeho, ani by nestálo na to se koukat, pač tyhle vyšší vrstvy, na které si herci hráli bitostně absolutně nesnášim. --- Proč někteří lidé vždy od života dostanou to co chtějí a na co sáhnou se promění ve zlato, zatímco jiní mohou potit krev a nic nemají... (21.07.2007)

Vynikající scénář, který zcela vážně mapuje život na jednom šlechtickém sídle během pořádání honu, a zároveň si ze spousty věcí nepokrytě a trochu jízlivě střílí. Perfektní režie dokazuje, že Robert Altman ještě nepatří do starého železa, a dovoluje nám život v Gosford Parku sledovat v zajímavých, dlouhých záběrech. Třešničkou na dortu je vynikající herecká sestava, která nemá moc slabších míst. Zhruba třicítka herců tu ztvárnila působivé a uvěřitelné miniatury, které by mne nejspíš zaujaly i bez kriminální zápletky (ta je tu ostatně spíš na odlehčení). (12.03.2005)

Robert Altman prišiel, aby na smrť unudil väčšinu divákov očakávajúcich svižnú retro detektívku v klasickom štýle Agathy Christie. Tú menšinu potešil spôsobom, akým komerčnú detektívnu produkciu inovoval - vražda v anglickom zámku nikoho zo zúčastnených zvlášť nevyvedie z miery, pretože sa to "akosi patrí", neúmerne predĺžil expozíciu a vložil dráždivo veľké množstvo scén a postáv, ktoré s vraždou a jej vyšetrovaním vôbec nesúvisia. A vie, čo robí, pretože sledovať unudenú spoločnosť neznamená automaticky nudiť sa (kto videl trištvrtehodinovú bálovú scénu vo Viscontiho Gepardovi, vie, o čom hovorím) a takisto vie, že ak najdramatickejšou udalosťou filmu je vražda a vyšetrovanie, nemusí ísť nevyhnutne o detektívku. A veru ňou ani nie je. Je to maniakálne, obsedantné zaujatie medzivojnovým obdobím? Je to snaha o altmanovskú "komplexnosť"? Je to brilantná sociologická štúdia (groteskný zvyk služobníctva preberať mená svojich pánov, aby každý vedel, kto ku komu patrí)? Možno. Je to ťažký film čo sa týka vnímania, pozornosti a koncentrácie a teda aj hodnotenia. Predsa len si však myslím, že na tej koncentrácii až tak nezáleží - film diváka bezohľadne zahlcuje množstvom mien, ktoré nie je možné priradiť príslušnej osobe snáď ani po treťom zhliadnutí, čo je zámerný a rafinovaný spôsob navodenia špecifickej atmosféry. Je to film z rodu tých, ktoré vás zaujmú i bez perfektnej orientácie v teréne, a to z celkom prostého dôvodu - pretože majú Štýl (analógiu vidím v L.A. Prísne tajné). Scenár zaujímavo narába s hovoreným slovom. Hovorí sa tu prakticky nepretržite, ale skutočných dialógov zaznie prekvapivo málo, keďže rečový prejav hercov je redukovaný na poznámky, glosy, komentáre, na ordinérnu konverzáciu a "small talk". Ak na dialógy dôjde, sú vecné, presné a ironické, bez pokusov o zbytočné významové presahy, ktoré by v takto koncipovanom filme pôsobili rušivo. Gosford Park je špičková filmárčina, na druhej strane absenciou hlavnej postavy či postáv príbeh stráca ťažisko a stáva sa chladne odťažitým. Čakal som väčší emocionálny potenciál. Jedna scéna ma ale dostala - Neviemaký "His Lordship" sa pýta Neviemakej slúžky, či verí v šťastie a ona celkom spontánne a úprimne odpovie. Toto bolo omnoho lepšie než morbídny flirtík Kristin Scott Thomas s "raienom filipí". Mimochodom, film bol nakrútený v perfektne zachovanom palladiánskom Wrotham Park, Hertfordshire z roku 1754, hoci titulky nás presviedčajú o niečom inom. Existuje však aj skutočný Gosford - Gosford Castle v Severnom Írsku - strašidelne vyzerajúca a autokraticky pôsobiaca architektúra v štýle Norman Revival, ktorá sa však hodí na celkom iný typ filmu. (23.03.2006)