Pan Smith přichází

Na Pana Smithe jsem se moc těšila a měla jsem proč - výborný film, který splnil veškerá má očekávání. Naprosto úžasný James Stewart, který, jak už zde bylo řečeno, podává skvělý výkon (zejména při závěrečné řeči), krásná a vtipná Jean Arthur, která si mě s každým filmem získává víc a rovněž můj oblíbený Claude Rains, kterého jsem poznala až po chvíli díky jeho hlasu (je známý například z Notorious nebo Casablancy). Jistě film je někdy možná až příliš idealistický, ale vše ostatní mě nadchlo, takže mu to klidně odpustím, ostatně je to Capra. Zábavné, dojemné, SKVĚLÉ! (19.07.2010)

Capra mě dostal. Mr. Smith je sice "idealistický pronárodní humus prvotřídní kvality", ale Capra ho dokázal i tak obdařit takovou energií a drajvem, že mu to prostě nelze nežrat rovnou z talíře. James Stewart v roli prosťáčka s mlékem na bradě, jenž se musí postupem času postavit na vlastní nohy a vzdorovat kruté politické a zákulisní mašinérii, je naprosto boží a když už neodlehčuje film on, vždy ho s přehledem zastoupí přenádherná Jean Arthur, do které jsem se při jejích jízlivých poznámkách a zasněných pohledech okamžitě zamiloval podobně, jako do famózního čtyřicetiminutového finále v kongresu, kde Stewart nejenže podává snad nejlepší výkon kariéry, ale trhá na kusy i ty úplně poslední pochybnosti o genialitě celého filmu. P.S.: Na konci jsem měl na krajíčku. (25.08.2008)

Ten apel na americké vlastenectví a ideály na mě moc nezabral, a proto nedám plný počet. Jinak se ale jedná o skvělý snímek. Skoro mě až mrazilo z toho, když jsem viděl demokracii a svobodu tisku v praxi. Herci byli samozřejmě úžasní, James Stewart jako vždy strhující, ale mě nejvíc bavila postava Jean Arthurové. (13.12.2009)

Na Pan Smith přichází je rozhodně nejlepší ona dvojznačnost, s jakou je příběh korupce v americkém senátu, ovládaném loutkáři-magnáty, kteří kontrolují i média (jak moc se v tomhle směru věci změnily, ptám se?) vyprávěn. Sice nám ukazuje, že když věříte v dobrou věc a vsadíte na dobrého člověka, ještě můžete vyhrát a hnout světem - ale ukazuje to v závěru, který působí jako pohádka, jako sen, jako představa zemdlelého pana Smithe. Jakoby Capra ukazoval prstem a oznamoval - takhle to může být jenom ve filmech. Jediné, co se tomuhle může vyrovnat, je herecký výkon Jamese Stewarta. (14.10.2013)

Neskutečně naivní, ale zároveň i tak nějak Caprovsky upřímné. To samé se dá říct i o výkonu Jamese Stewarta, který svůj zoufalý boj s větrnými mlýny podal s takovou zarputilostí, že si s přehledem získá srdce a přízeň snad každého diváka. I když nejsem příznivcem politických dramat, u Pana Smithe jsem se nenudil. Což je zajisté známka kvality a řemeslné schopnosti. 8/10 (12.09.2009)