Tarzan

Nejlepsi film o Tarzanovi a zaroven jeho nejlepsi predstavitel Lambert a aby toho nebylo malo, tak jeden z nejlepsich Lambertovo filmu. K casti v dzungli neni co dodat, ta je paradni, zajimava, napinava a navic opice vypadaj fakt spickove. Cast v civilizaci jsem nikdy nemusel v zadnym tarzanovskym filmu, ale tady je to hozeny do lehky depky a kouka se na to dobre. Navic je celej film sympaticky drsnej a relistickej, takze ve spojeni s paradni rezii a skvelejma hercema to da slabsich 5*. (30.01.2010)

Prvních 20 minut mi uteklo, ale film jsem už kdysi viděl a tak si nehodnocení jen kvůli tomuto malému prohřešku odpustím. Taky, skoro 3-hodinový film, to si člověk stejně jen tak nezopakuje. A byl fajn. Stačí se usadit se, relaxovat a hlavně neočekávat zázraky. Příběh, který jsme tu měli už milionkrát (bez přehánení víc než 20x), všichni ho známe jak své boty, ale ostudu mu tato adaptace rozhodně nedělá. 65% (04.01.2019)

Kdyby mi samotný Lambert nakukal, že se narodil v džungli a za svojí výchovu vděčí opicím, tak bych mu to klidně zbaštil. Tak věrohodně totiž zahrál svojí roli. Film má svoje nesporné kvality, bohužel jen do té doby, než se Tarzan ocitne zpět v civilizované společnosti. Od té chvíle příběh ztrácí dech a už mi to tak kvalitní nepřišlo. První polovina filmu je skvělá, ta druhá mi už přišla slabá. Proto dávám tři hvězdičky, které patří hlavně Lambertovi a to se na scéně objeví až po přibližně čtyřiceti minutách. (22.02.2012)

Vím, že to bude rouhání, ale Tarzan je pro mě prostě Wolf Larson. V té době jsem se narodil a v té jsem se každý den koukal na televizi. A teď vážně. Původní a originální Tarzan je trochu drastická a hodně nudná podívaná. Obsahuje krásné záběry, které začínají už úvodním prologem (OVERTURE) a pokračují vodopády, trochu umělým jezírkem a hodně umělými opičkami. Zatímco jsem si v průběhu myslel, že po odchodu z džungle se film rozjede, postupem času jsem si zoufal, že v džungli to bylo přeci jen akčnější. Na tom hradě bych klidně žil, déšť nedéšť, ale jinak už nic. Viděno v druhém dabingu, ale stále ještě z dílny FSB. (06.12.2014)

„Opice chodia čoraz častejšie. A čoraz viac si dovoľujú.“ Tarzana Edgara Ricea Burroughsa mám rád do útleho detstva, vrátane všetkých jeho návratov, synov a nových dobrodružstiev. Vychádzali Tarzanove komiksy a dokonca vznikla kreslená disneyovka (1999). O televíznych seriáloch (a rozpačitej verzii s Casperom Van Dienom) nehovoriac. Britská, na troch Oscarov nominovaná verzia režiséra a producenta Hugha Hudsona však dodnes drží jedinečné prvenstvo. Jej surovosť dodnes znepokojuje a menej pripraveným divákom, čakajúcim len ďalšiu bezstarostnú džungľovú blbinku v poradí, vyráža dych. Tvorcovia, vrátane scenáristu Roberta Townea (ČÍNSKA ŠTVRŤ, KOSATKA ZABIJAK), zachádzajú v snahe urobiť snímku čo najrealistickejšiou tak ďaleko, že film by som rozhodne decku nepustil. Opičie masky sú jedným slovom horor a neromantická je aj dlhočizná scéna na exotickom ostrove, ktorý viac, ako exotický filmový ostrov, pripomína hnusnú hmlistú nočnú moru, kde na každom kroku striehne nemilosrdná smrť a z ktorej je nemožné vyslobodzujúco sa prebudiť. Ak vás pohryzie jedovatý had a tri hodiny umierate v brutálnych kŕčoch, dá sa povedať, že ste v týchto končinách vyfasovali ešte tú príjemnejšiu smrť. V (pseudo) civilizácii však Tarzan naráža na ešte strašnejšie veci, než aké je schopná ponúknuť divočina. Dobrý dojem dotvára kvalitná technická stránka (výprava, hudba), atmosféra a herecké obsadenie (Ian Holm alebo Andie McDowell dabovaná Glenn Close). Aby som to uzavrel: scény z ostrova pozoruhodné, ale akonáhle sa dej presunie do mesta, už to (podobne, ako u King Konga) už nie je ono. A celkom by ma zaujímalo, ako dostali tú loď do korún stromov. (16.06.2005)