Tarzan

Doposud nejlepší filmový příběh o Tarzanovi. Hudson vtiskl opičímu muži skutečnou lidskou tvář a tak si přes veškeré okouzlení skvělými maskami a dobrodružnou atrakcí nejvíc cením uvěřitelně zpracované krize identity s jen kapkou povinného sentimentu. Tarzanova šílená jízda na koňském spřežení je v tomto ohledu asi nejsilnějším momentem, kvituji i nijak nepřeslazenou romanci s Jane Porterovou a pochopitelně vynikajícího Lamberta, v jehož filmografii zůstane Tarzan společně s Highlanderem asi jeho nejlepší rolí. (09.10.2018)

Z vyprávění Akru-Sanha: "Dítě jít do les. Ono to bloudit. Hledat jíst. Sark-Ohn (gorilí vůdce tlupy) běžel tam a vzít Toar-Azana na ruce. Ono se to smát. Uteklo to potom s tlupou v les. Sark-Ohn se starat o malý Toar-Azan. Toar-Azan růst jako voda. Ono to pod velkým vliv gorila. Když on muž, tak vlastní domov od tlupa pryč. Ono to bojovalo s velký samec. Toar-Azan chytrý jak Huen-Ohn (opice). On bez chlupatý. Toar-Azan dělal bum bum se dřevo. On nový vůdce. Potom růžový člověk přijít do les. Já malá dítě. Oni velká rána na tygr. Růžová paní ztratila se v les. Toar-Azan najít. On jí hledat vši a blecha ve vlasy. On hýkat. Paní se smát. On ještě hýkat. Skákat jako Huen-Ohn. Toar-Azan chtít skur-hi-tanc (páření). Ono to utíkala před Toar-Azan. Sark-Ohn přijít na pomoc Toar-Azanovi. Potom růžový člověk objevil domov Toar-Azan. Odnést Toar-Azan do jiný domov. Za velká voda na dhugh (sever). Já být muž, když on se vrátit do les. On mluvit jako růžový člověk. On říkat jak oni tam žít. On opice, oni člověk. On být jako oni. Oni se dívat na Toar-Azan. On potom hýkat a chtít skur-hi-tanc. Lord velký přítel jeho. S ním skur-hi-tanc dělat. Toar-Azan hýkat. On moc chytrý. On utéct domov. Vrátit k opice, k Sark-Ohn a k skur-hi-tanc." (19.11.2011)

Možná nejznámější, nejlepší ale určitě ne. Tahle parodie, která se Tarzanovi Johnnyho Weismüllera dívá z velké dálky na záda, je celkem strašná, nejhorší je obecně dost špatný herec Lambert, hovořící opičí řečí. Ale protože je to má oblíbená kniha, či spíš řada knih, z dětství, ze sentimentu a nostalgie dám 3. Ale o fous! (07.04.2010)

Jedna z klasík môjho detstva. Výborný dobrodružný film ako aj skvelá dráma. Najradšej som mal však scény v džungli s opicami, ktoré na mňa vtedy pôsobili maximálne realistycky a nikdy ma vlastne nenapadlo rozmýšlať, či sú to skutočné opice alebo prezlečený ľudia. Aj teraz po troche googlovania sa mi nechce veriť, že sú to všetko len masky a kostými. Skvelá práca, ktorá by si určite zaslúžila oskara. (13.08.2011)

Tento film mi začíná ubližovat. Jeho síla a odkaz je rok od roku intenzívnější a mě jako příslušníka lidského bahna nepřestává fascinovat, udivovat a zahambovat tím víc, čím víc se vzdalujeme matičce přírodě. Nejsem žádná jezinka, ani poustevník, ale kým se stal ve jménu evoluce člověk, přestávám rozumově chápat a respektovat. Bez ohledu na poněkud naivně vyznívající příběh, nikdy mě nenechá chladným vztah člověka se zvířaty v divokých podmínkách přežití, který je pevnější než jeho vlastní původ a společnost, dnes bych se spíš divila, kdyby tomu bylo jinak. Kromě překrásné Andie mě pokaždé očarují pronikavé oči démonického Christophera a u scény jeho laškovního výstupu z kočáru během uvítací ceremonie s roztomilým dědečkem, pokaždé spontánně upadám do mdlob a pocitu opojné blaženosti. (04.03.2013)