Okres na severu

Totalni bizar a nejhorsi serial jak Jaroslava Dietla, tak Sokolovskyho (i kdyz, zatim jsem nevidela Gottwalda, ze...). Ackoliv jsem netusila, ze to jeste jde, tak dramatickych zoomu pribylo - cimz se nahrazuje klasicke dramaticke vypraveni. V dusledku je pak serial obcas smesny, vetsinu stopaze ale nudny (staticke porady na ulici nebo v budovach UV KSC neberou konce). Oproti jinym "cernym" serialum od Dietla jsem mela ale jeste dva problemy. Zaprve herci - dosud jsem nenarazila na tak pekelne nesympatickou partu jako tady. Hral Moucka nekdy neco jinyho nez uvedomeleho komunistu? Zvladnul Blaha i nekdy postavu, ktera by nebyla urvanej buran? Do toho se pridava priserna a s prominutim blba matka Svorcove (byt mi v Zene za pultem vubec nevadila), hystericka Termerova a vypatlana sekretarka Dolezelove. Druhy problem s tim mozna souvisi - zrejme se do takovehle agitky pustil jen "urcity typ" lidi. Jiste, Dietl musel ohnout hrbet a napsat to vsechno tak, aby to proslo komisi. Ale at mi nikdo netvrdi, ze tam skvele poschovaval kritiku rezimu. Protoze vzdycky, kdyz se takova kritika objevi, je nasledne umlacena "argumenty" a jeji cele vyzneni je a la "to jste si trosinku popletli". Dva priklady: Stepnickuv odmitac Platenika, ktery ho kritizuje za zakroceni proti lidem, kteri v roce 68 "nezvladli situaci" - kritika je zminena, ale Stepnicka zacne hrat cim dal vetsiho blbecka, az slepy divak musi uznat, ze ten Platenik ma prece pravdu. Nebo: ke konci Platenik jasne rekne, ze potrebuje protekci pro kamarada. Ze by to ukazovalo, ze pred X lety kdo nemel kamose v trafice nebo v masne, nedostal ABC nebo svickovou? Ale kdepak, Platenik to prece mysli vsechno dobre, takze na protekci vubec neni nic spatneho. (30.11.2014)

Původně jsem chtěl napsat pár slov ke každýmu dílu zvlášť, ale to je celkem zbytečný. Všechny díly jsou totiž jak přes kopírák. Pořád nějaký schůze, soudruzi se tam občas dokonce pohádaj, ale stejně nic nevyřešej (mam takovej pocit, že timhle tempem by se ten socialismus nevybudoval ani za 1000 let), pořád strana tohle, strana tamto, občas nějaká narážka na rok 1968, že příjezd "přátelských" armád bylo snad to nejlepší, co se mohlo stát, atd... Seriálu moc nepřidá ani to, že se po většinu času odehrává ve stále stejnejch interiérech, natočený to je tak nějak bez nápadu - v každý trochu vážnější situaci se spustí "dramatická" hudba a následuje nájezd kamery na xicht nějakýho soudruha a to se opakuje třeba 10× za 1 díl. Seriál se navíc má odehrávat v rozpětí asi 3 let a někteří soudruzi po celou tu dobu dokonce nosej stále stejný oblečení. Prostě taková přiblblá agitka, která snad nemohla ani tenkrát fungovat. Jinak je teda fakt, že některý postavy nejsou tak úplně černobílý a ten socialistickej ráj taky neni úplně bez chybičky, ale kdyby to viděl George Orwell, tak si u některejch scén možná bude trhat vlasy, že ho něco takovýho nenapadlo, když psal 1984, protože některý hlášky o straně jsou fakt brutální. Jinak pro Moučku byl soudruh Pláteník nejspíš jeho životní role. On to hraje s takovou samozřejmostí, že byste mu skoro i drželi palce. Soudruh Pláteník vám prostě nakope prdel! (06.06.2008)

Politický thriller reálného socialismu aneb Z pohádky do pohádky. 1) Známý pohádkář 52letý Jaroslav Dietl při konstrukci štastné socialistické fantasy tu dosáhl vrcholu svého fabulačního úsilí. Dnes ráno jsem se stavil v zelenině a koukal tam na mě svazeček ředkviček, tak co mi k tomu řekneš? 2) Zvláštní pozornost si zaslouží živý bohatý newspeak, tesilové oblekové kreace a vůbec celá radostná atmosféra, která provází všechny díly. Poslyš, co jsi mi přinesl o mládeži, to není špatný, ale není to taky dobrý. 3) Dílo nemohu než doporučit jako vynikající studijní materiál všem nepamětníkům. 4) V posledním díle přichází Pláteník za mohutného potlesku na okresní konferenci KSČ: To už přijeli z ÚV?, ptá se. Když se dozví, že nikoli, pronese větu, která sama o sobě dokonale charakterizuje celý seriál: Tak proč pořád tak tleskají? (05.10.2013)

Upleť z hovna bič aneb Nejpozoruhodnější využití dramatické hudební složky v dějinách československé seriálografie. Je tu samozřejmě fascinujících faktorů více: soudruh Pláteník tu nahrazuje něco mezi lidovým soudcem a rabínem, zajímavé je též sledovat povolenou hranici soudružské konstruktivní kritiky (řidič v podání Josefa Bláhy)... ale dramatické nájezdy kamery s hudbou ne nepodobnou té z Hvězdných válek v momentech, kdy mladý snoubenec Pláteníkovy dcery prohlásí, že v SSM je jen formálně - to je vrchol! - - Jen na okraj: Dietl do seriálu "propašoval" několik písní Jana Wericha, který po své smrti v říjnu 1980 zase "mohl" na scénu. Těžko říct, jestli by mu existence písní Když padla chladná rosa do jetele a Život je jen náhoda v Okresu na severu udělala radost. (05.08.2016)

Byli špatní komunisti a dobří komunisti. Jsou špatní lidé a dobří lidé. A to se dělo, děje a bude dít. "Já jiné lidi nemám, mohu pracovat jen s těmi, které mám. A nikdo mi jiné lidi nedá!" Komunimus si vzal velké břemeno na svá bedra, a to uspokojit člověka. Člověk je tvor věčně nespokojený a to za každého režimu, takže pokus komunismu selhal. Katolíci byli vychytralejší. Dobře se budete mít až po smrti, tohle je slzavé údolí a tak zde vládli díky Habsburkům od roku 1628 - 1781. A všichni jinověrci měli padáka. Jak krásně je to filmově vyobrazeno třeba v seriálu F.L.Věk. A že Komenský, učitel nejen našeho národa musel prchat kam se dalo, utíkat před katolíky, to asi každý ví. Kdo napsal "Okres na severu" je asi všem jasné a budoucnost tohoto scenáristu stále dostatečně oceňuje. Uměl, věděl o lidech mnohé, dokázal to i sdělit prostřednictvím seriálů či filmů. (24.09.2010)