Noc s nabroušenou břitvou

Sacrebleu:) Tak i frantíci umí natočit dobrý horor. Představte si, že k vám takhle v noci přijde masový vrah (v tomhle případě takový správný francouzský lívanec (něco jako v Americe jižanský buran)), zabije taťku, pejska, mamku, bráchu, no a vás (v případě že jste ta ségra) si odveze prznit pěkně někam k sobě domů. Syrově natočený a docela brutální film, navíc s koncem, který to celý slušně zpřehází naruby. Bylo by těžký to komentovat a nespoilerovat přitom. Já původně čekal nějaký klasický slasher, a i když francouze nemám rád, tohle se jim povedlo. Docela nářez. (23.12.2007)

Podobne ako Hooperov TCM a Cravenov The Hills Have Eyes aj Haute tension z prostredia "vidieckeho buranstva" vyprodukoval úchylného zabijaka, ktorý vzhľadom na to, že v jeho svete na mape "krajiny nikoho" sme cudzincami my, nepotrebuje svoju identitu maskovať - týmto vymedzením filmového priestoru je zároveň daný aj základný rozdiel oproti typickým slasherom z mestského prostredia. Rovnako "porcovacie" aktivity zabijaka nie sú iniciované nudou a túžbou mestských vrahov otestovať svoju inteligenciu a sofistikovanú efektívnosť, ale vychádzajú z jeho vnútra, nemajú racionálny dôvod a práve o to sú hrozivejšie. Z hľadiska žánru je veľmi osviežujúcim a vítaným potom fakt, ako Haute tension niektorými prvkami vchádza na pôdu moderných teen slasherov (obeť postupne preberajúca aktivitu). Ešte dôležitejšie je to, ako takmer neustále nabúrava zabehané klišé podobne ladených hororov (čakáte, že sa niečo stane, pritom sa to nestane a opačne) a rovnako treba pochváliť neskutočne atmosféricku, zároveň minimalistickú až ambientne podprahovú hudbu. K tomu si pridajte vydarené gore, miestami dosahujúce intenzitu starých japonských shock systémov. Žiaľ toto variovanie žánrových pravidiel dopadlo veľmi negatívne v rámci samotnej štruktúry príbehu, kedy autori efektnú a silnú jednoduchosť úplne zabili záverečným twist efektom. Osobne som ho tušil už od "podozrivého" úvodu a bol som sklamaný, že som sa nemýlil, ale ešte horšia je skutočnosť, že tento bod zvratu na veľa miestach úplne knokautuje logiku. Vo výsledku 3,5* pričom Haute tension považujem za vydarenú európsku odpoveď na japonské duchariny a americké nudné vyvražďovačky z posledného obdobia. (23.02.2005)

Rok 2003 byl pro filmový horror požehnáním. Dal totiž světu dvě opravdu mimořádná díla tohoto žánru: Dead End a právě Haute Tension. Zajímavé je, že za oběma snímky stojí francouzští tvůrci (i když Dead End je americký film). Haute Tension sice nedosahuje vybroušenosti svého kolegy/konkurenta, přesto vzbudil zaslouženou pozornost. Debut (?) Alexandra Ajy obsahuje mnoho silných scén, místy tak děsivých, že se na ně nedá jen tak zapomenout. Ale jeho největší a nejhrůzostrašnější devizou je, že smrtelné ZLO tentokrát nečíhá na své oběti někde v neznámu, na cizím neprozkoumaném teritoriu, kam za ním musíte přijít, ale právě naopak - najde si vás na vašem "vlastním hřišti", přijde za vámi až do zdánlivého bezpečí domova, a tam si vychutná vás i váš STRACH až do poslední mrtě. Tento obrácený (a v žánru dlouho nevvyužívaný) postup dělá Haute Tension ve srovnání s jeho příbuznými ještě nebezpečnějším. Kontroverzi pak zaručeně vyvolává pointa - možná trochu krkolomná, ale určitě nečekaná. Pro jedny je slabinou filmu, pro jiné jeho kladem. Ať tak či onak, tenhle kousek je ve světě filmové hrůzy jednoznačně Událost. (03.10.2006)

Nemám kdovíjak v lásce filmy, ve kterých stříkají hektolitry krve, proto jsem přes veskrze pochvalné recenze nečekala, že by se mi "Noc s nabroušenou břitvou" mohla líbit. A vida, od začátku do konce jsem byla takřka bez dechu přikována k monitoru, sledujíc střet dvojice dívek s vraždícím maniakem. Závěrečné rozuzlení mě zanechalo mírně rozpačitou, ani po letech nevím, jestli se mi takový konec líbil nebo ne... Každopádně zanechal nepěkné šlápoty v logice příběhu a v konečném důsledku kvůli toho strhávám hvězdičku. Ovšem jinak všechna čest: sice jednoduchý, avšak nečekaně strhující horror, u kterého jsem se ani chvíli nenudila. 80% (24.08.2009)

Non-brain priama čiara cez ultragore k happy záveru. A potom prišla pointa, ktorá keď sa človek trošku zamyslí nad tým čo jej predchádzalo, silne pokrivkáva na nelogičnostiach (čo je škoda). Ale dokázala ma prebrať s letargie 100x videného a to je veľké plus. Tým, že som o filme nič nevedel = neočakával, tak som spokojný. (26.11.2005)