Nabarvené ptáče

Drsný snímek, který je ale ve skutečnosti velmi dalek brutality, jež je s ním zcela nezaslouženě spojována, a který vypráví svůj silný příběh válečného zoufalství možná až příliš úsporným způsobem, "pouze" s pomocí zvuku a obrazu, kdy se na plátně střídají jednotlivé epizody jako posloupnost odporných výjevů, které jsou sice samy o sobě skvěle technicky a také herecky provedené, ale jimž zároveň, kromě vzájemného odlišení, chybí lepší propojení a vyšší dopad na diváka, čehož by jistě šlo docílit nahlédnutím do mysli hlavního hrdiny a znázorněním vnitřního vývoje, jímž prochází a který zůstává prakticky po celou dobu skryt, což je rozhodně škoda, protože je to vlastně to nejdůležitější. 75 % (25.09.2019)

Poměrně obsáhlá mediální kampaň s podrobným popisem nejbrutálnější scény a tím, jak na festivalech v Benátkách a Torontu utíkali diváci z kina, byla malinko přestřelená. Ale psychicky mě to připravilo na to, do čeho jdu. Nabarvené ptáče rozhodně není nekoukatelný spektákl plnej násilí. Neznaje literární předlohu říkám, že je to úžasná metafora, poetická i naturalistická. Se skvělýma pointama a fantastickou kamerou. Není to film, co by člověk musel vidět víckrát, ale v rámci současné české tvorby jednoznačně výjimečný počin. (16.09.2019)

Není to druhá Markéta Lazarová, ta má úplně jinou poetiku. Není to ani druhá Bílá stuha, jak jsem někde četl, ta je až příliš chladná a založená na tom, že věci tam visí ve vzduchu. Zde je naopak pozadí snadno čitelné, během několika let všeobecně známých historických událostí (válka, následný nástup Sovětů), které jsou ve filmu snadno čitelné pro každého, prožívá chlapec určitá příkoří, která nějakým způsobem formují jeho osobnost. O tom ten film především je. Zprávy z Benátek, které se cíleně vyhýbaly informacím, jaký ten film vlastně je, ale chrlily fámy o odcházení lidí ze sálu, se ukázaly jako uměle vytvořené PR, mému osobnímu názoru ne zcela blízký způsob propagace. Ve filmu není nic, co by mohlo odchod způsobit, na projekci, na které jsem byl, vydrželi naprosto všichni. Dost těch brutálních věcí se totiž odehrává mimo explicitní zobrazení, rám kamery, anebo jsou divákem z části dovozovány. Zde si myslím, že mohli jít tvůrci ještě více na dřeň a přitlačit na pilu, bylo by to patřičné a rozhodně ne samoúčelné. I tak však dávám filmu absolutní hodnocení. Jinak v podstatě každý záběr je pastvou pro oči, práce s kamerou a lokacemi je na jedničku. Nejširokoúhlejší formát z širokoúhlých. Film rozhodně není ztrátou času ani peněz za kino, protože právě tam má velký smysl ho vidět. (21.09.2019)

Takřka tři hodiny, téměř bez mluveného slova, jsem měl obavy jestli bude stále na co koukat. Kupodivu ano a Václav Marhoul přišel s opulentní podívanou, která je vytříbená překrásnou kamerou a působivými hereckými výkony. Obzvláště nejmladším hereckým protagonistou Petrem Kotlárem. Tři hodiny "torture porna" ovšem nečekejte a rozhodně se nejedná o něco, co by snesitelností přesahovalo mantinely. Ne, vážně to není tak horké, aby bylo nutné při projekci odcházet z kina. Inu dobře, možná někteří lidé ze starší generace, co nejsou tolik otrlý, budou pociťovat úzkost. Ale to se netýká moderního diváka, co je na drsnější vyobrazení z dnešního pohledu už zvyklý. Násilné scény nejsou tolik explicitní, jak jsem předpokládal. Většinou se jedná o náznaky. Za shlédnutí ale Nabarvené ptáče rozhodně stojí. Mně už nezbývá, než si knihu přečíst, abych doplnil literární vzdělání. Co film nemá šanci zachytit je postupná proměna malého chlapce následkem hrůz, které prožívá. A možná při některých scénách bude o detailech divák tápat - což v knižní předloze myslím vyzní jasněji. To podstatné mu zde ovšem neunikne. Syrové, naturalistické, vybroušené a vůbec ne nudné. Takové je Nabarvené ptáče. (17.09.2019)

S filmárskeho hľadiska, sa filmu nedá vytknúť ani záber filmu. V prvej polhodine ide o naozaj sugestívne, drsné dielo, ktoré s nezadá s žiadnou väčšou svetovou tvorbou. Po hodine aj pol, ale začína nudiť. A je to skôr tým, že epizódky ktoré náš malý Odyseus zažíva, sú čím ďalej nekompaktné a divné. Ako keby už nebolo o čom rozprávať a tak sa navarila ďalšia várka, ale už len v podobe nastavovanej kaše. Čo sa však medzinárodne podaného Českého filmu, dopadlo to omnoho lepšie, ako nedávny ŽIŽKA. (25.02.2023)

KINO BENEŠOV - Divácky vskutku náročný film. Jednou a dost, byť po filmařské stránce je to velmi dobré. Ale námět opravdu není pro běžné dny. 75% (18.09.2019)

Díky tomu veškerému humbuku, jsem přestával od tohoto snímku mnoho očekávat, přestože jsem se na něj těšil vcelku dlouhou dobu. Ale z kina odcházím nadšen. Takovýto český film jsem v kině možnost vidět neměl a možná i delší dobu mít nebudu. Krásně pomalý a nikam nespěchající film, co řekne to co má. I při absenci jakýchkoliv delších dialogů a hudby vůbec (nepočítame-li jednu hostinu a závěrečnou píseň). Dokonalá kamera. Výborně zvolen Černobílý formát, jenž stejně jako u Schindlerova seznamu, výsledek umocňuje. Skvělé taky zvolené herectvo, kdy si člověk skutečně připadá jako bůhví někde na východě za 2. Světové války. Ale mám taky výhradu. Je škoda, že se nepovedlo udržet (stejně jako v knize) stoupájicí násilí a tudíž i dopad na diváka, jenž mi přišlo, že nebyl takový jako právě na začátku či v knize. Tím pádem zalvěr nefunguje, jak by měl úplně. Ale přesto se musí nechat, že ty necelé tři hodiny utekli a rozhodně za tohle stojí....80%. (25.09.2019)

,,STRANA JE AKO VLAK. A SÚDRUH STALIN JE JEHO STROJVODCA." __ Z toho, čo som videl, má ,,Pomaľované vtáča" z hľadiska príbehu najbližšie k ,,Ivanovmu detstvu" a ,,Choď a pozeraj sa", vizuálne inšpirácie z domáceho prostredia si nepochybne zobralo z ,,Markéty Lazarovej" (nahá žena na lúka) a ,,Kočáru do Vídne" (cesta lesom) a kto chce, určite si pri jeho sledovaní vďaka účasti Barryho Peppera spomenie aj na ,,Zachráňte vojaka Ryana", možno vďaka čiernobielemu spracovaniu aj na ,,Schindlerov zoznam". Marhoul nakrútil na ,,naše" pomery mimoriadne ambiciózny projekt s hereckým obsadením o akom sme donedávna ani nesnívali a pripomienky na jeho adresu treba brať miestami s rezervou. Pre absenciu hudby a dialógov som sa obával zrozumiteľnosti narácie, tá je však väčšinou prekvapivo dobre zvládnutá a iba z času na čas som v niektorých častiach Joskovho putovania nemal úplne jasno. Chýbala mi tiež silnejšia ústredná idea, vďaka ktorej by film nevyprchal tak rýchlo z hlavy a z najväčších spomienok naň sa vynorí najmä čiernobiela kamera a zopár mimoriadne brutálnych scén, nad účelnosťou ktorých možno niekedy polemizovať (pokiaľ bolo niekde ukázané násilie, prečo nebolo rovnako ukázané aj inde?). Účasť v užšom výbere nominácii na Oscara je však pochopiteľná najmä pre univerzálnosť témy a obdobia do ktorého je zasadená a pre jeho obľúbenosť u zámorských filmových akademikov. (3727. hodnotenie, 361. komentár k filmu) (30.03.2020)

Ryzí biják, pro nějž je více než záhodno zajít do biografu. Chápu, že námětem není snímek pro každého, avšak ku paradoxnímu podivu jest, že i navzdory chybějící barvě a nemnoha krvavým scénám se v dnešní době, kdy v multiplexech není večera, kdy by z jeho pláten přímo nechlejstaly potoky krve, tolik diváků vyhraňuje proti "ptáčetovsky" zobrazenému násilí. Při sledování filmu jsem si vzpomněl na jakéhosi křesťanského vizionáře, kterýžto měl vizi, v níž spatřil, že zhruba 80 % účastníků 2. světové války jsou v pekle. Ano, tehdejší doba dala vybřednout těm nejohavnějším lidským nízkostem a také proto nelze Kosinského nařknout z přehnaného násilí, nenávisti, lidské odpornosti... Marhoulovi se po dekádě úsilí podařilo natočit výjimečný snímek a u mě se zařadit po bok takových mistrů jako je Malick či Troell. (23.09.2019)

Tušila jsem, že mi Nabarvené ptáče neudělá dobře. Už trailer napovídal, ale co by jeden neudělal pro kamarády, že? Ano, svět je hnusnej, svět je zlej, takovým ho dělají lidi - a to nejhorší se z podstaty věci děje těm nejbezbrannějším. V tomto podání zlo a sadismus ovládají svět. Neříkám, že to tak nechodí, chodí, ale já potřebuji naději. Co bez ní? Ubíjející bezútěšnost 2/3 děje mě donutila stáhnout se do ulity, v níž jsem si jen paralyzovaně odškrtávala, co se ubožátku na plátně z možných hrůz ještě nestalo a co se tedy s pravděpodobností hraničící s jistotou dá očekávat v příští scéně. Mentálně jsem listovala v paralelách, až k té s nejvíce shodami. Tak já to teda napíšu (díky, Terez)... Kdysi, když jsem ještě četla, co mi přišlo pod ruku, jsem natrefila i na příběh jisté Justýny od jednoho úchylného markýze: nevinná mladá dívka vyleze z kláštera, putuje širým světem a kam přijde, tam narazí na zloduchy a zvrhlíky, kteří se na ni ihned vrhnou, s gustem ji všemožně týrají, načež ji vykopnou a ona putuje zase dál, k další obdobné epizodě. Už si nepamatuju, jak to dopadlo. Poslední třetina Ptáčete ale za vidění rozhodně stojí. Moment, kdy má hrdina filmu konečně šanci se vůči ostatním nějak svobodně projevit a my se zamrazením vidíme, jak ho cesta zformovala, je strhující. (03.11.2019)

11 rokov trvala príprava a výroba tohto filmu. Najväčší zážitok z neho si nesiem z časti tretej pod názvom Lech & Ludmila a to okamih, kedy Lech namaľoval krídla vtáčika a potom ho pustil medzi ostatné. Kŕdeľ však vtáča už medzi seba neprijal, ostatné vtáky ho uďobali v presvedčení, že ide o nejakého votrelca. A v tomto duchu sa nesie celý film. Aj hlavný hrdina sa všade kvôli svojej odlišnosti stretáva s opovrhnutím a krutosťou. Ale celým svojim putovaním naráža na ľudí, ktorí sú iní. Deväťročného Petra Kotlára, židovskí rodičia schovali u svojej príbuznej a oni sami boli transportovaní do koncentračného tábora v Osvienčime. Keď táto ich príbuzná Marta zomrie nastáva strastiplná púť chlapca po krajine niekde vo východnej Európe. To je už obsahom ďalších 8 samostatných časti (1. Olga, 2. Mlynár, 3. Lech & Ludmila, 4. Hans, 5. Kňaz & Garbos, 6. Labina, 7. Miťka, 8. Nikodém & Joska). V poslednej 9 časti si ho už otec odnáša domov. Nie je dobre sa nechávať ovplyvňovať o podstate filmu ešte pred jeho pozretím. Na mňa film mimoriadne zapôsobil. (19.03.2020)

Opakování nemusí být ve filmu nutně špatná věc, podstatné je, když se objevuje i variace a nejlepší je, když si řeknu - "Jo, tohle je podobný, jak jedna předchozí scéna, ale není to stejný a ta změna je zajímavá." U Ptáčete jsem měla jeden zásadní problém - kvůli tomu, jak je film dlouhý a je rozdělen do kapitol, je tu hrozně vidět, že všechny kapitoly jedou podle stejného mustru - kluk je s někým, ten někdo, kdo mu nejdřív pomohl, se ukáže jako hovado, kluk se s ním nepohodne, vidí násilí/spáchá násilí a odejde. Sice se to děje s jinými lidmi a na jiných místech, ale už tak po třetí kapitole jsem tušila, jak ty další asi skončí. Pocitu rozkouskování a neustálého opakování jedné dějové kostry napomáhají i zatmívačky, které tam byly na můj vkus až příliš často a upřímně si už ani nevybavím jiný typ střihu. To je podle mě škoda, film by pak působil víc jako jeden celek, byl by plynulejší. ----- Ptáče disponuje povedeným obsazením a kvalitními hereckými výkony (Petra Kotlára může čekat slibná kariéra, pokud si to nepokazí jako již mnoho dětských hereckých hvězd), ovšem mrzelo mě, že se v něm většina herců (zejména těch slavnějších) ohřála jen na pár minut (někdy i míň, třeba Pavel Kříž se objeví tak na 30 sekund). Kromě hlavního hrdiny mě překvapila i Jitka Čvančarová, a to hned dvakrát: poprvé svým výkonem zde, přiznám se, že jsem jí nejdřív nepoznala, a podruhé tím, že vůbec vzala roli v takovém filmu, když většinou vidím, že hraje akorát v komediích . ----- Fakt by mě zajímalo, jak přesně probíhalo natáčení, když Petr Kotlár nesměl na projekci svého filmu kvůli násilí. I když třeba to tolikrát zmiňované násilí ne vždy přímo viděl, nějak přece museli zařídit, aby z něj dostaly určité výrazy emocí, ne? Nicméně, to násilí není takové, jak jste si po přečtení ohlasů z Benátek nejspíš mysleli. I já potvrzuji, že většina násilí se odehraje mimo záběr - to nejdrastičtější na ostro nikdy neuvidíte, jen uslyšíte zvuky. Při projekci jsem si říkala, že už jsem v tomto ohledu viděla daleko horší věci ve filmech. Proto taky nechápu ty odchody ze sálu. Vedle vynikající kamery je tak na filmu fascinující ještě jedna věc - proměna hlavního hrdiny z ustrašeného šikanovaného chlapce v necitlivého vraha. Jen by ta proměna nemusela nýt tak násilně rozkouskována. 6/10 (20.09.2019)

Neodhodlala bych se film vidět dříve, než bych si přečetla knihu, už jen kvůli tomu, co se o něm psalo. Knihu jsem si tedy pořídila a také mi dlouho trvalo, než jsem si ji přečetla. Film jsem zhlédla se značným odstupem, tak možná, že mě paměť bude trochu mást, ale překvapilo mě, že v určitém smyslu působila kniha vtipně, protože je to psáno pohledem malého kluka, jisté situace v jeho vnímání pak jsou až úsměvné. To však neubírá nic na brutálnosti, nechutnosti a zlu, kterých je tam až příliš a také její hlavní myšlence. Myslím, že je těžké natočit film podle knihy, když to hlavní, právě ten zkreslený pohled chlapce na určité situace, nejde vyjádřit beze slov. Určité vtipné momenty tam ale byly, to když se chlapec dostal zase k dalšímu novému člověku, tak jen tím, jak se na něj podíval, bylo jasné, že si říká: " A co mě proboha bude čekat u tebe?", nebo scéna se S. Skarsgårdem. To hlavní, že malé děti se učí to, co vidí kolem sebe, a pak podle toho jednají a utváří to jejich osobnost, je ve filmu zaznamenáno, některé kapitoly, co si tak pamatuji, mají i upravený konec (kozel, trhovec, scéna v autobusu), a to mi ale vůbec nevadilo, v případě trhovce to snad bylo i lepší. Film je zpracován velmi hezky, barva by byla na škodu, J. Čvančarová je nádherná a mohla mít víc prostoru. Kolikrát jsem byla ráda, že ve filmu nebylo úplně všechno a hlavně, že mi utekl začátek, znovu jej však vidět už nechci. (08.03.2021)

Plný počet s douškou, že si Ptáčete zřejmě více cením pro jeho solitérní pozici v českém filmu než pro jeho vskutku radikální protiválečné gesto (i když i ono má pro mne samozřejmě svůj význam, bez toho by to nešlo); tedy nejspíše ano: být Ptáče francouzské, německé, polské, britské, jakékoliv jiné produkce, asi by pro mě nebylo takovým zážitkem. Pokud jste fanouškem českého filmu, asi byste se s tímto filmem měli nějak vypořádat, poprat (zde je to slovo na místě), navzdory možnosti, že na konci zůstanete znuděni (repetitivní strukturou) nebo hůř(?) zhnuseni. 85% (14.03.2021)

Časté depresivní ztvárnění života z období holocaustu je běžnou záležitostí, avšak v tomto snímku to dostává trochu jiný rozměr. Hlavní postava doprovázená ve všech kapitolách násilí všeho druhu je vedena i v budoucím životě k naprosté bezcitnosti, kdy jsou vzpomínky na jakýkoli láskyplný život beznadějné, je opravdu skvěle ztvárněná Petrem Kotlárem, kterého je divák schopen sledovat od počátku do konce. Nezvykle výborná kamera, výprava a zvuk, jenž umocňují pochopitelně celou atmosféra, která je též těžko stravitelná, avšak nevídaně skutečná. Film, který jest na jedno zhlédnutí, ale je důležitý ten čas na sledování si najít. Přesto, že snímků s tématikou holokaustu tu bylo nespočet, tak tentokrát máme české podání této tématiky velice reálné a je důležité, aby bylo podporováno. Věřím, že každým zakoupeným lístkem, každým zakoupením na internetu či DVD nebo Blue-ray, uděláte jedině dobře české kinematografii. (14.09.2019)

Jsem nadšena a unešena, žádný důvod opouštět kinosál. Před pravdou se neutíká! Vážení političtí reprezentanti béčkový film vypadá jinak, toto je jasně ÁČKOVÝ film. Syrový, tvrdý, realistický, autentický, naturalistický, mezinárodní, profesionální, poctivý / 11 let práce je vidět/ hluboký, filmařsky i lidsky vyzrálý, přemýšlivý a inteligentní. Moc bych mu přála nějaké ocenění a ne jedno. Hlavního hrdinu jsem si zamilovala a předvedl neskutečný výkon. Studenti v Benátkách velmi dobře pochopili a poprávu ocenili. Zajímavý a neotřelý pohled na válku očima jednotlivce a civilistů, na které se léta zapomínalo oproti bojové linii. Také pěkně vykresluje mentalitu lidí té doby ovládanou předsudky, pověrami a bohužel nevzdělaností ale také to, že lidé byli loutkami a proti systému v té době toho moc nezmohli a ne všichni byli svině jak na jedné tak na druhé straně Ale hlavně je o tom, kolik krutosti, násilí, brutality a perverze je schopen jednotlivec případně komunita napáchat. Film není pouze temný, jak se nám některé články snaží namluvit, je zde i spousta světlých momentů, paradoxně se o ně většinou postará sám hlavní hrdina. Úchvatná je finální píseň, u které se mi teprve spustily slzy. Jsem poměrně dost známa tím, že nemám ráda snímky nad 2 hodiny. Tento film dokázal u mě nemožné. Přestože má téměř 3 hodiny dovede diváka tak zaujmout a připoutat do křesla, že mi to ani nepřišlo. Navíc je divák velice zvědavý, co se tomu "nebohému chlapci ještě stane"..... Tudíž to "putování" chlapce velmi dobře funguje. Význam tohoto filmu je obrovský a musí celkem očekávat, že může být přijat rozporuplně. Ani bych se nedivila, kdyby to bylo tak "padesát na padesát" a film byl plně doceněn a přijat až po letech možná i desetiletí po jistém dozrání společnosti. Myslím si, že v jistém ohledu totiž trošku předběhl dobu. Jde o to, kdo se na něj dívá..... Komentář stojící za zamyšlení - J*A*S*M. Uvidíme, jak bude přijat v USA, zda pochopí hlubší smysl, vizi tvůrců, násilí, které zde není umělé a účelové, nelidskost a syrovost. Každopádně přeju filmu vše nej a naplnění ambic a poctivé jedenáctileté práce! Konkurence však bude veliká... Update k nominacím na Oscara. Upřímně mě to nepřekvapilo. Hollywood, přezdívaný též Pedowood, má totiž máslo na hlavě!...... Na nominaci Ptáče určitě mělo! (13.09.2019)

Úsilí a odhodlání dotáhnout projekt do konce je bezesporu za plný počet. O to víc je člověku líto, že výsledku schází to klíčové - přesvědčivá motivace a obsahové palivo, které stály za tu energii, risk a léta života. Ambicí spíš bylo natočit úctyhodné dílo posvěcené světově proslulou předlohou (což se podařilo), méně již snaha adekvátně přenést hlubší prožitek na plátno a volbu předlohy tím obhájit. Z Nabarveného ptáčete jsem měl neodbytný pocit důstojně ilustrovaného leporela, které neustále ubíhá před očima a není v něm prostor nechat spatřené patřičně doznívat a odstínit. Kamera Vladimíra Smutného svou obrazností fascinuje a strhává na sebe pozornost za cenu toho, že naplnění její narativní funkce je na pováženou. I přes náročnou důsledně epizodickou a fragmentární strukturu (která nicméně nepostrádá gradační koncepci) lze zachytit linii chlapcova vnitřního posunu, nicméně její strohá náznakovost nedokáže dostát sugestivnosti vnitřního monologu literárního protagonisty. Jestliže byly filmy Jdi a dívej se a Volyň bezprostřední výpravou do východoevropského pekla, do nějž je bezmocný divák vtažen společně s ústřední postavou, Nabarvené ptáče spíše připomíná lehce vzrušivé posezení u diapozitivů, které o této výpravě jen vzdáleně a netečně svědčí. (12.09.2019)

Strašně se mi nechce házet špínu na Marhoula, protože si to evidentně vydupal a celé to je jeho vize. Na druhou stranu je na filmu až bolestivě vidět, že je to sice slušný režisér, ale ani zdaleka to není Vláčil, Bergman nebo Kubrick. (07.10.2019)

I když jsou v tomto díle artové a jiné filmařské umy nastaveny na max a v tomto př. jde o opravdovou podívanou, která samoz. není pro masového konzumenta, já osobně v tom vidím jen a pouze, Ivanovo Dětství od Tarkovského, natažené na 2 a půl hodiny. A ne, lísknouti si fakt nepůjdu. Sorry. Chápu proč tomu někdo dá minumum a někdo maximum. Já zde ovšem silně citím další promarněnou šanci na pořádný zásek, takže je vlastně škoda, že tento film, zůstane s velkou pravděpodobností osamocen. Na 2.str. pořád je tu jiná adaptace Jerzyho Kosinského a to, parádní vážná Sellersovka...Byl jsem při tom. To Fincherův Mank byl sice pro mne též jistým druhem zklamání, ale v jeho případě jde rozhodně o celistvější a lépe soudržnou záležitost. Dle mého. A pokud chce někdo pořádný majstrštyk o Židech a 2.světové, tak si přečtěte Spiegelmanova Mause a uvidíte, jak se to dělá na 300% Za technickou stránku je plný počet. Se vším všudy, je to na 3 (07.03.2021)

Největším problémem je, že celej ten film je studenej jak psí čumák. Ty tolik proklamované (omdlívající diváci na festivalu, utíkající ženy ze sálu…) a citované explicitnosti zaujmou samy o sobě jen naprosto výjimečně - pro mě byl vrcholem paradoxně luxusní kamerový záběr z úvodu filmu, kdy hlavní postava pouští po řece lodičku a kamera zabírá celou scénu hezky pěkně od hladiny řeky až nahoru v takovém "leteckém oblouku". Problém taky může být v tom (u mě), že jsem čekal úplně jiný film. Po těch ohlasech z Benátek jsem čekal peklo, ale upřímně se mnou trochu více zacloumala pouze jedna jediná scéna ze stodoly (nebudu spoilerovat, odehraje se to ve druhé polovině filmu a jedním z aktérů je ujetá žena), jinak všechno tak nějak odplynulo a já si vždycky řekl: "Dobrý, odškrtli jsme si nedobrovolný sex, za chvíli bude vraždění, pak týrání a co tam máš, Václave, dál?“ Ten film strašně trpí na svou formu, kdy chce být na jednu stranu poetický (což se mu do určité míry díky černobílému obrazu a pár opravdu pěkně nasnímaným scenériím daří) a zároveň předat silné a intimní poselství. "Vyprávění obrazem" je umění samo o sobě, ale tam Marhoul ještě ve srovnání se světovou špičkou prostě nedorostl. V recenzích jsem četl, že největší rozdíl oproti knižní předloze je absence vnitřních monologů hlavního hrdiny. Troufnu si říct (a to jsem knižní předlohu nečetl), že kdyby tohle Marhoul alespoň částečně zachoval, mohlo mít celé Nabarvené ptáče mnohem silnější emocionální náboj. V téhle filmové adaptaci se "jen" ději nepěkné věci, mezi tím vším pobíhá mladý a "jiný" klučina, který se vlastně snaží jen přežít a vrátit se domů (ať už to znamená, co to znamená). A ten jeho psychologický vývoj k drsnějšímu já je tak strašně lacině podaný, že mi to od Marhoula přišlo jako vyloženě odfláknutá práce. Ten film nemá pořádnou psychologickou ani emocionální hloubku. Je tady samozřejmě silný sociální motiv, kdy z černobílých záběrů na démonické ksichty těch životně podřadných vesničanů celkem mrazí. Celé Nabarvené ptáče ale pořád trpí křečovitou epizodičností, která zoufale podkopává jakýkoliv silnější závěrečný dojem. Škoda, chtěl bych dát víc, ale prostě to nejde. I tak ale musím říct, že před Marhoulem smekám, protože nás zase jednou dostal do širšího povědomí než jen od Aše do Krnova. Na celém filmu je nejvíc emocionální ta slovanská píseň v závěrečných titulcích. (24.09.2019)