Pomaľované vtáča
The Painted Bird
Režie:
Václav MarhoulScénář:
Václav MarhoulKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Petr Kotlár, Udo Kier, Michaela Doležalová, Zdeněk Pecha, Lech Dyblik, Jitka Čvančarová, Stellan Skarsgård, Harvey Keitel, Julian Sands (více)Obsahy(1)
Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost... Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Je to první a nejslavnější román autora knih „Byl jsem při tom“ a „Pinball“ - jednoho z nejvýznamnějších a nejvýraznějších a světových spisovatelů minulého století Jerzyho Kosińského. (Bioscop)
(více)Recenze (673)
Vašek Marhoul s Vláďou Smutným se můžou stavět třeba na hlavu, ale více jak dva kaňoury z toho nevykřesám. Knižní předloha byla slušný peklo s docela mrazivým závěrem, kdežto adaptace spíše jen tak nějak úmorně klouže po všech těch svinstvech a zanechává pocit promarněné příležitosti. ()
Jak se český filmař snaží stát světovým. 1) Snadno přiřadíme filmové vzory. Napadá mě Marketa Lazarová, jugoslávské filmy nebo třeba sovětský snímek Jdi a dívej se. Ostatně jeho hlavní představitel se zúčastnil natáčení jako konzultant._____ 2) Snímek zobrazuje zaostalé bezmála středověké společenské mravy v nedefinované (což neznamená, že neexistující) východoevropské zemi. Prvoplánově čitelné sdělení každé jednotlivé kapitoly je umocněno novoslověnštinou._____ 3) Sledujeme nesporně pěknou ukázku kvalitní řemeslné práce, ale mé pocity film nijak nezasáhl. Knihu jsem nečetl, ale určitě tak v budoucnosti učiním. Jen jsem do ní nahlédl, abych se přesvědčil, jestli na mě zapůsobí podobně. Nemohl jsem se od řádků odtrhnout. Takže je problém ve filmu a ne v knize._____ 4) Autobiografičnost díla se ukazuje ve světle dalších poznatků jako sporná, stejně jako autorská originalita. Téma jistě zajímavé pro historiky literatury. Ale podobně jako u Shakespeara mně je dnes fuk, jestli to psal on sám nebo celá brigáda kapitalistické práce a jak moc přitom vykradl jiné autory. Dílo tu je a já se vyjadřuji k němu._____ 5) Jinak vše důležité již výstižně napsali kolegové gudaulin****, argenson*****, F.W.Colqhoun*****, liborek_**** a další. ()
Kvalitně natočené, místy zdlouhavé, některé scény se mi vryly do paměti. ()
Na tuzemské poměry jednoznačně unikátní film, který tady snad nikdy nebyl a asi ani dlouho nevznikne. Václav Marhoul určitě zaslouží díky za to, že se mu jeho snahu podařilo dovést do konce a po mnoha letech dokázal, že se o českém filmu zase hodně mluví. Na Nabarveném ptáčeti stojí za pozornost určitě naprosto famózní a nádherná černobílá kamera, která vytváří fascinující obrazy, které na plátně vyniknou a byla by škoda je tam nevidět. A právě kamera táhne film vpřed, protože Marhoul se evidentně rozhodl snímek pojmout ve stylu některých a spíše evropských starých válečných filmů ze šedesátých a sedmdesátých let, takže nikam nespěchá, nastoluje pomalé tempo a snaží se působit temnou a depresivní atmosférou a dlouhými záběry na zpustošenou krajinu. To se mu poměrně daří, jenže selhává ve vyprávění příběhu, který tu v podstatě neexistuje, protože výsledek je jen sledem víceméně hodně podobných epizod, které se vesměs stále opakují, jen se mění prostředí a lidé. A to je největší problém, protože v kombinaci se smrtící a zbytečně přepálenou stopáží je film strašlivě úmorný. Zvláštně působí i odosobněná režie, kdy divák je pouze pozorovatelem dění, ale nikdy nevidí nic zásadního, protože ony všude propírané drastické scény se odehrávají mimo obraz a jdou domýšlet, což funguje chvíli, později už ale ne. Hlavní představitel je fajn, přesto ale nijak zásadně neohromí a je místy hodně strojený, což působí dost zvláštně. Účast velkých hereckých jmen nepochybně potěší, ale každé z nich má jen málo prostoru, takže o nich nejde nic moc napsat. Přes veškeré výtky je Nabarvené ptáče naprosto jedinečný film, který stojí za vidění a má velkou šanci uspět na mezinárodním poli, jen je škoda, že mu chyběl dramaturg, který by od něj měl odstup a dokázal autorovi říct, kde by měl ubrat a kde naopak něco přidat. 60 % ()
Myslím, že tato filmová úvaha nejen o zmutovaném a mutujícím (v případě hlavní postavy) genomu lidství, ale i o existenci a nacházení nepoškozených částí šroubovice je – bohužel stále – důležitá. Všimněme si některých komentářů, které se doslova vyžívají v pranýřování (ponižování) filmu: s gustem, nenávistí a vulgaritou, a naopak s nulovou snahou o vstřícnost a empatii k myšlence filmu. Jedním dechem jsou schopni drsně zašlapat do země film, tvůrce i ty, které film oslovil. Jiní stále berou umění jako prostředek k uspokojení sebe samých (stejně jako je Joska pouhým prostředkem k uspokojení vůle jiných). Takže ano, pojďme si nevšímat podstatných detailů, hlouběji se nezamýšlet, vyslovovat rychlé soudy, plivněme na to, čemu nerozumíme, s čím nemáme zkušenost, kopněme do toho, co neslouží naší vůli, co nenaplňuje naši představu či očekávání, zkrátka udržujme film aktuální. ()
Ani kamera na svetovej úrovni nezachráni repetitívny a najmä samoúčelne krutý scenár, ktorý miestami hraničí s autorskou exhibíciou. Môžeme tri hodiny ubližovať 11 ročnému chlapcovi, pretože robíme umenie. Čo na tom že message pochopí divák po pol hodine. Súhlas s POMOm. ()
Selská roadmovie, Roma, Volyň, zvrácený Stoletý stařík nebo Forrest Gump? Z každého má Ptáče trochu, ale čím rozhodně není, tak to historickou výpovědí, natož dramatem. Je to spíš album reálně možných, leč nereálným způsobem do jednoho příběhu poslepovaných, příhod. Nešlo by o problém, kdyby situace, do kterých se Jožka dostává, byly různorodé a každá z nich by jeho charakter rozvíjela jinak a děj někam posunovala. Zde však po zdařilém úvodu započne repetitivní přehlídka nešťastných epizod s uchylnými existencemi, kde je obměn, stejně jak emocí, jen pomálu, protože s každou další krutou etudou se o hrdinu paradoxně bojíte méně. Ke zfilmování je Kosinskiho dílo zkrátka nevděčné. Jen génius s jasnou vizí by z něj dokázal vymáčknout něco ucelenějšího. Marhoul tak akorát převypravuje a jediným géniem na place zůstává Smutný se svou kamerou. ()
Po velmi důkladné mediální masáži snad ani neexistoval člověk, který by o Marhoulově životním projektu neslyšel. Sama jsem se snažila nemít přehnaná očekávání a očekávala jsem dvě možné situace: 1) Že se u bezmála tříhodinového černobílého filmu s miminem dialogů unudím k smrti, nebo že se za 2) budu pod tíhou vší té brutality a bezútěšnosti celý zbytek dne topit v depresi. Nestalo se ani jedno. Ano, hlavně v první hodině se hlavnímu hrdinovi a dalším postavám dějí opravdu ošklivé věci, v rámci možností jsou ale natočeny velmi cudně, vkusně a ta největší zvěrstva se pochopitelně odehrávají mimo obraz. S těmi hromadnými odchody z kina to tedy nebude zase tak divoké. Měla bych vlastně jenom dvě zásadnější výtky. Film mohl být minimálně o dvacet minut kratší a Marhoul měl aspoň na chvíli vystoupit z konceptu "chlapec někde bydlí, je svědkem nějakého fyzického či psychického teroru a pak zase jde dál". Divák se tak s přibývajícími minutami dostává do jakési opakující se dějové smyčky a začíná se těšit na osvobozující závěrečné titulky. To ale nic nemění na tom, že mezi českými filmy posledních x let nemá "Ptáče" konkurenci a o vítězi českých filmových cen je minimálně v technických kategoriích (kamera, zvuk atd.) rozhodnuto. ()
Dokonalosť sama o sebe. Návšteva kina v mojom meste (v susednom sa ani nedalo, program v Cinemax Poprad zostavuje niekto kto sa filmom rozumie ako ja štrikovaniu svetrov) sa oplatila. Prvýkrát som bol v celej sále najmladší (pri počte 5 divákov to zase až taký miľnik nie je, ale väčšinou som ten najstarší filmový fanúšik) a preto je jasné, že tento film neoslovil davy. Čo je obrovská škoda. Ak sa zamyslím nad tým, že slovenský Skutok sa stal má lepšiu návštevnosť a Casino.sk chodí v oboch najbližších kinách 2-krát denne, chce sa mi plakať. Tak ale nad inteligenciou Slovákov plakať človek musí, najmä ak číta komentáre k politickému dianiu, ale to je teraz druhoradé. Knihu Pomaľované vtáča som kúpil svojej švagrinej ako darček k Vianociam, ale neodolal som a prečítal som si ju ako prvý. Potom, ako som dočítal som zavesil status v duchu, aby ľudia túto knihu nedávali čítať deťom...do 25 rokov, lebo...lebo prečítajte si ju. Fimových fanúšikov poteší, že aj jej spracovanie na veľkom plátne je vynikajúce. Obrovský rešpekt vyslovujem tvorcom príbehu, ktorý dej knihy príliš nemenili, nasilu tam nevtláčali politicky korektné drísty a príbehu zanechali tvár, akou ho prezentoval Kosinski. Čiernobiele spracovanie bolo skvelým ťahom, podtext tohto príbehu tak dostal šancu vyniknúť ešte viac. Lepšie spracovanie tejto knihy si nedokážem predstaviť, takto dokonalé bolo už asi iba spracovanie Osvietenia od Stephena Kinga Stanley Kubrickom, Na škodu je, že najlepšie scénky filmu boli už v jeho prvej polovici (chlapec chce vrátiť oči mlynárovmu pomocníkovi, samotné Pomaľované vtáča a pomsta dedinčaniek "raddodajke" s fľašou vrazenou naozaj hlboko) avšak v celom filme vďaka skvelej kamere nájdeme scény, ktoré nám doslova berú dych. Všadeprítomné kríže nie sú kritikov viery, ale odrazom doby a zato si zasľúžia tvorcovia obrovský rešpekt. Po dopísaní komentára film zaradím medzi 10 obľúbených a netuším ešte koho vyradí, avšak určite si tam miesto zaslúži. Ak slovenská tvorba mala nábeh v posledných rokoch dobehnúť tú českú, po tomto filme môžeme opäť čakať 20 rokov, aby na Slovensku vzniklo niečo, čo by sa čo i len priblížilo príbehu Josku, ktorý si nakoniec predsa len na seba spomenie, napriek všetkým útrapám ktoré prežil. 92%. Nedalo mi nedoplniť komentár po pridaní filmu medzi obľúbené. 11 rokov uplynulo od natočenia posledného, ktorý ma zaujal natoľko aby sa do top 10tich zaradil. Aj to o niečom vypovedá. ()
Opus magnum Václava Marhoula vás provede krajinou zla: smilstva (včetně zoofilie), zabíjení (včetně sodomie - tentýž kozel), chlastu, nenávisti pro nenávist a násilí pro násilí. O možnosti existence něčeho jiného se dozvídáme jen z nápisu načrtnutého na zamženém okně autobusu. K tomu (hned zkraje) přistupuje fakt, že Kosińského údajjné memoáry jsou fake, on i jeho rodiče přežili válku v úkrytu. Další recenzenti (mj. gudaulin, rivah) upozorňují právem na další nesrovnalosti. Sám se obávám, že snaha o vytvoření super-filmu, je zde příliš zjevná, a že tudy cesta pro český film zřejmě nevede. ()
Film plný chmurných působivých obrazů, náš nejlepší za loňský rok.... jasná artovka v černobílém, tleskám Marhoulovi... 4.5 hvězdy ()
Skoro tři hodiny, který překvapivě nenudí. Není to tak artový, jak by si mohl někdo myslet a brutální to je přibližně asi jako kdejakej béčkovej horor. A nevadí ani to, že jde o fiktivní příběh, protože to, co se na plátně odehrává, je natočený dostatečně poutavě. Alespoň mně to vyhovovalo. Celkově jsem po shlédnutí nicméně nepochopil dvě věci. Proč někdo adaptuje knížku, o který se všeobecně ví, že si ji autor vymyslel. A pak taky jak musela být kulturní smetánka v Americe naprosto vypatlaná, když uvěřila, že by se takový množství extrémních věcí mohlo přihodit jednomu člověku. To ale nic nemění na faktu, že tohle je konečně po dlouhý době film, kterej nás může ve světě reprezentovat. ()
Vyplatilo se počkat si, naladit se a zhlédnout film spolu s částí tvůrců ve velkém sále kina Thermal. Silný vizuální i atmosférický zážitek, který dělá z českého filmu film světový. [KVIFF 2021] ()
Prosím vás, co to bylo za lidi? Jediná čistě kladná postava byl Stellan, ale to čistě jenom proto, že na plátně setrval dvě minuty. Já nevěřím, že v tak malém teritoriu by se ve skutečnosti nenašel ani jeden skutečně hodný člověk. Takhle to bylo strašně monotónní a únavné. Všechny ty rádoby umělecky naturalistické scény, byť dobře natočené. Nemělo to ani náhodou zdrcující sílu filmu Jdi a dívej se. ()
.....ambície boli žiaľ vyššie.....ako sa podarilo realizovať.... ()
Už? Tuhle otázku jsme si pokládali při projekci. Už je ten moment, kdy to teda má být fakt neúnosný? Marhoulovi se podařily dvě věci: úplně neunudil a celkem slušně přerodil chlapce. Nepodařilo se mu ale, aby obrazy byly pochopitelné bez znalosti knížky, mnoho momentů nevyvolá pak ten aha efekt. Nepodařilo se mu zakrýt, že jsme vlastně pořád v jedné vesnici, a nepodařilo se mu šokovat (ten seznam odškrtanejch patologickejch jevů totiž není jeho nápad). A ty tanky! Jsem přesvědčená, že Tobruk a Ptáče mají mezi sebou pár let, dějově, tak vlastně ani nevím, zda se to hodilo. Nakonec zamrzí, že je snímek natočen tak, aby zaujal širší publikum. ()
Velkolepá tříhodinová nuda, která si hraje na art a přitom neumí pořádně (a hlavně poutavě) odvyprávět svůj jednoduchý příběh a dokonce ten film ani nemá pořádně co říct. Co vlastně říká? Že všichni lidi jsou strašné svině a kdo není, špatně dopadne? Že válka byla strašně krutá a drsná? To vám řekne hromada filmů taky, a nepotřebují si hrát na bůhvíjaké umění. Veškeré to násilí a nechutnosti zde měli ukazovat krutost války, jenže všeho moc škodí, a tak těch upálení, klování do hlavy, mlácení, mučení, několik znásilnění (děti ženu, chlap kluka, atd.) a já nevím čeho všeho ještě bylo až přehnaně moc a spíš jsem z toho filmu měl pocit, že se koukám na to, jak si Marhoul svoje úchylky a perverzní představy vyblil na plátno. Víte, jaká já jsem viděl nejsilnější film o židech a druhé světové? To já vám to s radostí povím, jmenuje se Démanty noci, trvá hodinu a pár minut, skoro se v něm nemluví a celé je to o tom, jak dva židé prchají lesem, snaží se utéct svému osudu, jenže je najdou nacisti a... Každopádně, to hlavní, proč to říkám - za celý film uslyšíme jen dva výstřely ze zbraně. Vlastně ani krev neuvidíme. A přesto mě ten film dokázal natolik silně zasáhnout, že na něj nikdy v životě nezapomenu. Nabarvené ptáče je sice velmi (a samoúčelně) naturalistické, ale žádný silný dojem ve mě nezanechalo. Taky je to celé dost o ničem a kromě pár všem jasných myšlenek to nic jiného neříká. Vsadím se, že kdyby se ten film nedostal do nominace na Zlatého lva, tak zde rozhodně nesvítí v červených číslech. On si to rozhodně nezaslouží, ale ten hype z toho udělal prostě film, o kterém se baví i lidi, kteří kromě Marvelu žádné jiné filmy skoro ani neznají (vím z vlastní zkušenosti). A k té nominaci a řečem o tom, jak Nabarvené ptáče připomnělo celému světu úžasnost českého filmu, bych se vyjádřil následovně - znáte film Poslední člověk na Zemi? Že ne? A přitom v roce 2011 bylo nominované na Zlatého lva. Určitě se z něj stal podstatný a světově známý film italské kinematografie! Takže asi tak. Za pár let si na ten film vzpomenou ve světě jen festivaloví nadšenci, stejně jako na ten makedonský film (myslím, že se jmenuje v češtině Země medu), co byl nominovaný tenhle rok na Oscara. Ale abych jenom nekritizoval, kamera je tady úžasná a herecky je to taky dobré, líbil se mi ten pět vteřin dlouhý odkaz na Sedmou pečeť a tři vteřiny dlouhý odkaz na Knoflíkáře. Jo, a zahrané to taky nebylo špatně, kromě toho malého kluka, který má jeden a ten samý výraz v obličeji a když promluví, je znát, že prostě hrát neumí, hlavně když chce domů. Jinak to ale je velmi přeceňovaný film. Btw, když jsem z toho včera viděl pár scén podruhé, došlo mi, že ten film je plný prázdných a neskutečně jednoduchých symbolů, mnohem větší samoúčelnosti než jsem si myslel a taky mi došlo, že Marhoul byl asi natolik fascinovaný Markétou Lazarovou, že veškeré lokace spíš vypadají jak ze středověku, než z druhé světové války. Oni i na těch nejzaostalejších vesnicích v Ukrajině a Polsku totiž všichni jezdili v kočárech a měli domy se střechou ze slámy, žádná auta tam taky nejezdila, že jo? Tak hlavně že to předává neskutečně jednoduchou (a tisíckrát jinde viděnou) myšlenku, teda pardon, neskutečně hlubokou a sofistikovanou myšlenku, která je roztahaná na tři hodiny, aby to bylo echt umělecké dílo, pseudointelektuálové nad ním onanovali při každé drsné scéně a do toho se bavili nad tím, jak to my ostatní nechápeme a nedoceníme... Přitom je to úplně stejná vyprázděnost, jako třeba Dogville -.to taky stojí na jedné jednoduché myšlence a o ničem víc to není. A kdo Nabarvené ptáče přirovnává k kompletní tvorbě Tarkovského (formou teoreticky jo, obsahem ani náhodou), nechť si jde pořádně jednu lísknout, protože tvorbě Tarkovského prd rozumí a stejně se tu s ním zastírá... 2* () (méně) (více)
Na české poměry velmi dobře natočený film, možná, kdybych nečetl knihu, tak by se mi film tak nelíbil. Výborná práce s kamerou, dobře namixovaný zvuk, přes svou délku fim nenudí a vychutnával jsem si každičký záběr třeba na les, vesnice i na čumící herce do blba. ()
Nabarvené ptace je pastva pro oči (kamera Smutneho a cernobila esteticka stylizace), násilí není stěžejní ani samoucelne. Hodně kulhá režie a dramaturgie, Marhoul to bohužel stále nezvládá - skoda, že si nenechá od nekoho poradit. Potenciál byl obrovsky a mohla to být bomba svetove urovne. Nicméně na české poměry resp. ceskou kinematografickou bidu je to porad vysoká kvalita. Behem 3h stopaze se člověk vůbec nenudí. ()
Související novinky
Úmrtí herce Juliana Sandse bylo potvrzeno
Britský herec Julian Sands byl od 13. ledna tohoto roku veden jako nezvěstný poté, co se vypravil na turistickou trasu zasněženými horami v oblasti Baldy Bowl přibližně 45 mil na východ od města Los… (více)
Česko vybralo svého letošního kandidáta na Oscara
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) každoročně mimo udílení národního ocenění Český lev vybírá i potenciálního filmového kandidáta na prestižní cenu Oscar, jenž by na jaře příštího roku mohl… (více)
Byly rozdány 33. Evropské filmové ceny
Dnes večer byly prostřednictvím online přenosu z Berlína uděleny Evropské filmové ceny (EFA) v rámci svého 33. ročníku. Nejvýraznějším výhercem se stal dánský snímek Thomase Vinterberga Chlast, jenž… (více)
Dny evropského filmu startují již za pár dní
Dny evropského filmu (DEF), které se zaměřují výhradně na současný evropský film, letos představí 40 filmů z téměř 30 evropských zemí. Hlavní část programu DEF proběhne od 16. do 23. června v Praze,… (více)
(UPRAVENÁ) RECENZE: Jedním slovem síla! Nabarvené ptáče se vrací k podstatě kinematografie. Se závěrečnými titulky Nabarveného ptáčete se sluší před Václavem Marhoulem hluboce smeknout. Coby producent se dokázal popasovat jak s náročností literární předlohy Jerzyho Kosińského, tak především získat pro českou kinematografii projekt, který by řekl: Pořád jsme tu! A za to mu náleží obrovské díky. Z každé minuty je znát, že Marhoul dal do filmu všechno. Jako režisér si pohrává s každým záběrem, jako scenárista vypiloval scénář do nejmenšího detailu. Z celého díla pak srší především jeho láska ke Kosińského příběhu, který s sebou, navzdory všem předešlým krutostem, skutečně přináší i náznak naděje, která se dostaví v samotném závěru. Síla hlubokého vyjádření, které Marhoul z knihy do filmu přenesl jsou nepopsatelné. Film vede Petr Kotlár, který během celé 169 minut dlouhé stopáže nesleze z plátna a podává mimořádný výkon. Kotlár se coby chlapec setkává s různými postavami. Na své „cestě domů“ potká přátele i nepřátele, od potulné léčitelky přes žárlivého mlynáře po úchvatné ztvárnění půvabu a krásy v podobě samotářské Labiny. Cesta pokračuje stále dál a s ní přibývají i další lidé, přičemž ve finále příběh dochází k silné pointě s hrdinovým poznamenáním. Krom hereckého koncertu Petra Kotlára se ve snímku objevují další skvělé herecké výkony, přičemž každý herec si zde najde dostatečný prostor; např. Stellan Skarsgard, který se v roli německého vojáka objeví sice jen na dvě minuty, aniž by řekl jediné slovo, přesto je jeho výkon nezapomenutelný. Dále jsou to Jitka Čvančarová, Júlia Valentová, Udo Kier, Julian Sands, polský herec Lech Dyblik, či Harvey Keitel v roli kněze. A pak je tu Barry Pepper, opět v roli odstřelovače (hrál ho již v Zachraňte vojína Ryana), tentokráte stojícího na straně Rudé armády. Jeho charismatický projev vyzdvihuji zejména proto, že je s Kotlárem ze všech postav snad nejvíce sehraný a z pragmatického hlediska jeho postavě nejvíce přinese. Co se týče násilí a samotného zařazení Nabarveného ptáčete, panuje zde jistá kontroverze, byť z mého pohledu zcela zbytečná. Film není válečný, řeší mnohem důležitější boj. Marhoul s násilím nezachází čistě na efekt, naopak jej podává rafinovaně a jakoby nezúčastněným způsobem. Velmi pozoruhodně pracuje i s malou dávkou cynického humoru. Absence hudby vůbec nevadí, ba naopak absolutní ticho v čele s Kotlárovým výrazem vévodí a funguje výrazněji, než když se mluví. Nabarvené ptáče není bez chyb. Občas ruší až příliš rychlé střihy mezi jednotlivými záběry, jinde zase sílu prožitku snižují české postsynchrony. Vytknout by se dala i zdánlivá jednotvárnost světa, v němž se příběh odehrává. Avšak vzhledem k vypravěčskému rámci je třeba uznat, že hrdina se kapitolu od kapitoly vyvíjí a proměňuje, přestože on sám je v podstatě jen „tichým pozorovatelem“ hrůzného dění okolo. Jako celek Nabarvené ptáče představuje mistrovsky natočený film. Absolutním triumfem je černobílá kamera Vladimíra Smutného, která sahá na světovou úroveň. Se zvukem Marhoul pracuje jako v Leoneho westernech (časté vrzání, drncání). Výprava a dekorace jsou výborné. Nabarvené ptáče je univerzálně znějící film bez ohledu na jazyk či zemi původu, a především pak v sobě ukrývá nadčasové poselství. Václav Marhoul dokázal, že je velký režisér a že točit umí. Je radost na tento film přijít do kina a je radost z něj odcházet, protože tak silný pocit, jaký ve mně zůstal po skončení závěrečných titulků, jsem při odchodu z kina dlouho neměl. Marhoulův film je pro Českou republiku existenčně velmi důležitý. Po mnoha letech totiž českou kinematografii alespoň trochu vyvedl z hluboké tmy do krajiny světla. Určitě si Nabarvené ptáče nenechte v kině ujít (jeho promítání jinde než na velkém plátně nemá smysl). Silnější filmový zážitek se dlouho neobjeví. U mě 9/10, protože film jako celek je opravdu vynikající. () (méně) (více)