Nabarvené ptáče

Ani po závěrečných titulkách nemohu uvěřit, že to je české dílo. Klobouk dolů. Herecké výkony naprosto fascinující a většina obrazů jakbysmet. Jediné, co mi vadilo, bylo rozdělení filmu na jednotlivé „epizody”. A je škoda, že jsem se po titulkách nedočkal věty, že při natáčení nezemřelo žádné zvíře. Utýraných jich totiž asi bylo dost. Ale jinak velmi, velmi dobrá podívaná. (12.09.2019)

V kině jsem seděl vedle postarší paní, která ucukla a zakryla si oči už u první lehce naturální scény - setnutí hlavy huse. Bude to ještě sranda, říkal jsem si, když jsem si představil všechny šílenosti, co mají nastat. Zvěsti o odcházení z kina a znalost předlohy mě nenechaly chladným u další scény, kdy jsem se v očekávání jedné obzvlášť pikantní nechutnosti asi pět minut ošíval. A když nastala (nenápadně, vlastně symbolicky, nic explicitního), pocítil jsem úlevu, ale i jisté zklamání. To se opakovalo vlastně pořád až do konce filmu. Byl jsem připraven trpět spolu s hlavním hrdinou, a nakonec jsem trpěl hlavně kvůli téměř tříhodinové délce. Nejsem fanoušek krutých scén, u adaptace knihy, která je na nekonečném martyriu postavená, to je ale docela problém. Film tak nakonec nemá kromě krásné černobílé kamery nic moc nabídnout. Je to sled na sebe příliš nenavazujících scén, povídek, které dohromady tvoří nepříliš přesvědčivý obraz válečné východní Evropy. Chcete-li plnotučnou východoevropskou hrůzu, pusťte si Volyň. Chladné Nabarvené ptáče mě (s čestnou výjimkou klíčové epizody s Lechem Dyblikem, střílení do židů utíkajících z transportu a samotného konce s melancholickou písní - Hurshat ha eucalyptus) nakonec zasáhlo o dost míň, než bych si přál. (14.09.2019)

Nabarvené ptáče touží být monumentálním eposem o lidské schopnosti páchat zlo, ale to by ho musel točit schopnější režisér s lepším scénářem. Marhoul zklamal úplně v tom nejzákladnějším, čili v předávání emocí. Zamýšleně drsné scény jsou vykázány mimo záběr a apatické herectví malého otloukánka spíš ruší, než aby vtahovalo. Film plyne samovolně a bez cíle. Násilí, které mělo diváka postupně rozleptávat a obnažit ho před závěrečnou pointou, je ubíjející a postupně stále monotónější. Kloním se k myšlence, že lidé utíkající z projekce v Benátkách odešli z nudy a jen slušnost, nebo snobství jim to nedovolili přiznat. Jdi a dívej se, na které se Marhoul neskromě odkazuje, je ve všem o tři třídy lepší. Především je to úplně jiný film, protože pracuje s vývojem postavy a umí předat silné poselství. O něčem takovém si může ptáče leda nechat zdát. Jestli z děje něco čišelo, tak vysvětlení, proč židé tolik lpí na existenci státu Izrael a proč se zuřivě brání každé agresi. Pochválím jen vynikající kameru a občasné slušné herecké výkony. Paradoxně film za vidění stojí, protože ambiciózními snímky česká kinematografie zrovna neoplývá. Jestli se ovšem chcete něco dozvědět o dané době, přečtěte si knihu Krvavé země od Timothy Snydera. Nebo rovnou knižní předlohu. Je ucelenější a především myšlenkově mnohem bohatší. (18.11.2019)

Největší problém mám se samotnou předlohou, v tom okázalém vrstvení jedné surovosti za druhou. Velice brzy to na mě přestalo působit, zůstalo jen chladné pozorování. Moc mě to mrzí, protože vizuálně je to naprosto úžasné. Vůbec nevím, jak hodnotit, a tak zbaběle zůstanu na***. (21.08.2020)

Po více než dekádu, co sleduji programy tuzemských biografů, si většinou povzdechávám, co se vedle zahraničních počinů objevuje za snímky tvořené českou rukou. Většinově se jedná o podprůměrné až průměrné komedie a rádoby dramata s občasným zastoupením v kolonce nadprůměrnosti jedním či dvěma zástupci, více se jich za rok neposbírá. Proto mě první i druhý trailer na Nabarvené ptáče vrhly do nadějí, že se přeci jen dostane na stříbrná plátna něco, co bude nadstandard u nás a s kvalitou srovatelnou se světem. Zprávy o utěcích diváků z promítání, dlouhé stopáži a malého verbálního vyjadřováni moji rozmlsanou touhu po originálním českém počinu s artovým kabátkem jen posílilo. A se snímkem cíleně navoděnou depresí mohu konstatovat, že jsem se namlsal do sytosti. Výpovědí o hrůzách války je na světě nepočítaně, ve filmových kruzích jakbysmet, ale zaměření se většinově opakuje kolem zlé stránky lidství, jež svou strašností zasáhla celý svět. Tento příběh se vydává po jiné cestě, avšak stejně trnité. Je neskutečně osobní, emotivně drásající, drsný, syrový, surový, do depresí uvrhující, nadevše upřímný a ve všech popsaných aspektech silný, s cílem vyvolat v divákovi otázky na téma lidské příčetnosti a se schopností ho uvrhnout na jeho myšlenkové a psychické dno. Vnější vlivy širšího významu jsou upozaděny na představení žánrově odlišně zlých povah lidských, jež jsou více ovlivěny starými zvyky a vesnickou pověrčivostí než stávající situací, jež v tu chvíli vládne světu. K dosažení maximální uvěřitelnosti si Václav Marhoul vybral ten možná nejlepší filmařský jazyk hodný tohoto tématu a to jazyk nepřikrášlené explicitnosti. Ten je spojen se skvělým vizuálem černobílé svíravosti, fantastickým mixem zvuku a precizně stylizovanou kamerou. Tato řemeslná zručnost jen nahrává na Marhoulovu volbu šetření slovy a vyprávění s pomocí viděného a slyšeného. Famózní herecké výkony s řadou cameí čítající jména českých i světových jmen, jež ve svém oboru zastávají vysoké hodnoty, dodávají bezchybně sestavenému stroji na šok a slzy poslední ozubené kolečko k jeho dokončení. Nabarvené ptáče je v dnešní obvyklé produkci komediálních skvostů velice unikátní záležitost, která se nemusí líbit, ale vidět by se asi měla. 8/10. (13.09.2019)

O ptáčeti už se toho nahovořilo i napsalo dost a dost, každopádně až když jej konečně po dlouhých měsících čekání konečně vidíte, můžete jednotlivé výroky posoudit. Co se týče české kinematografie, tak se jedná o jeden z nejkvalitnějších snímků, černobílá naturální oddanost své vizi a odhodlání přetavit z toho nejhoršího, co v lidech je nějaký morální nadhled a ponaučení. Určitě jsem se na dnešní pátek třináctého těšil a i se trochu bál, ale musím říct, že film nemá hluchá místa, slova zde jsou použita jen když je to nutné, zážitek není třeba umocňovat hudbou a syrovost scén je zkrátka základní přelíčení hrůz a zvěrstev, které má válka na svědomí. (13.09.2019)

Nenechte se odradit velikášskou stopáží, černobílým vizuálem nebo minimem dialogů, ani zprávami o brutalitě. Běžte na film do kina a udělejte si obrázek sami. Není to snímek, který si dáte, když se chcete pobavit. Není to film poháněný dramatickými zvraty, ani počítačovými triky. Jeho síla totiž tkví v tom, co zůstane nevyřčeno. (14.09.2019)

Krásně natočený film. Tempo ve druhé části upadá a působí to celkově trochu nevyrovnaně, ale to není podstatné - pro mě to je opus magnum porevoluční kinematografie, který míří neprvoplánově do neskutečných uměleckých výšin a za to si zaslouží obrovský respekt. BTW - srovnávání s ostatními režiséry pokulhává: Marhoul není Tarkovský, Vláčil ani Bresson; a ani jimi být nemůže, to by celý život točil jinak. Nicméně tímto filmem míří tam, kam kdysi oni - a po svém. Není jejich epigonem - a o to je tento počin cennější. A když už bych měl srovnávat: během některých pasáží se mi vybavovaly Démanty noci a Pramen panny, které žádné recenze nezmiňovaly:-) Za mě bravo! (18.09.2019)

Hoci sa Pomaľované vtáča na prvý pohľad javí, ako veľmi alebo skoro až príliš úprimná výpoveď o druhej svetovej vojne, v ktorej by sa takmer dokumentaristické neprikrášľovanie mohlo trochu biť s občasnými vykročeniami poetickým smerom... Film je vo výsledku skôr než to akýmsi svedectvom o odvrátenej strane ľudskosti, ktorá zrejme drieme v každom z nás - aj keď si to nechceme pripustiť - a ktorá mala práve počas druhej svetovej vojny najväčší priestor prejaviť sa naplno. Táto interpretácia jemný náznak poetiky v prerozprávaní príbehu celkom obhajuje a v podstate aj víta. 83% (21.06.2020)

Velký respekt pro Marhoula! I když je Nabarvené ptáče stylem vyprávění dosti jednotvárné, díky úžasné práci s kamerou a vystižení doby působí český snímek opravdu světově. Drsné scény jsou natočeny decentně, což však filmu na krutosti moc neubírá. Poselství na české poměry velkolepého díla ať si každý najde sám, ale Marhoul měl pravdu v tom, že to pasuje i na dnešní dobu. Tleskám, byť s výhradami. (19.09.2019)

Nabarvené ptáče je unikát. Je to unikát v brutálnosti, zdlouhavosti, obrazovosti a síle díla. Na film jsem se těšil snad od prvního momentu, co jsem se o něm dozvěděl. To vše bylo spojeno i s nadšením toho, že toto veledílo bude točit Čech. A ještě ke všemu pan Marhoul, který měl za sebou bláznivou parodii a v celku nezáživný válečný film. A to bylo všechno. Přičtěme černobílost, žádnou hudbu, žádnou hudbu a skoro žádné mluvení a je z toho uchylárna pro takové jako já. Nakonec to, co bylo silným článkem se stalo i slabým. Film si ani tolik neužije celků, což je celkem škoda, protože to jsou podle mě právě ty věci, které podobné filmy dělají onou surreálnou a tvrdou filmařinou. Máme zde totiž spousta částí, které se podobně jako v knize konceptuálně opakují, jenom v jiném kabátě. Plus k tomu nejedna věc byla odebrána a ta další zase přidána. Což by ani tolik nemuselo být na škodu. Nicméně bylo slíbeno žádné explicitní vyobrazení. A myslím, že jsme ho dostali. Asi i díky bohu za to. Možná se vám nemůže líbit jakým způsobem je film natočen, o čem vypráví. Ale nemůžete popřít, že je to film poetický, s velmi dobrou kamerou, dobrou prací se scénou, dobrými hereckými výkony a dobrou promyšleností. A upřímně, kdy jste podobný film v Česku vlastně viděli? A ano, narážím na to, že poslední roky stále točíme hovna. Ale je to rok od roku lepší. Je to film, co nás reprezentoval v Torontu. Je to film, který měl ohromnou šanci vyhrát v Benátkách. Je to film, co by mohl silně figurovat v Českých lvech. A je to film, který má i silnou šanci pro naší zemi vyhrát po letech Oscara. I když si za tohle budou odpůrci rvát vlasy, tak si vlastně snad tak dobrý film ani nezasloužíme. (14.10.2019)

Vrcholný přednes umění kameramana Vladimíra Smutného, úctyhodná oddanost a produkční práce Václava Marhoula, přesto Nabarvené ptáče jako celek pokulhává a v důsledku nedosahuje svého potenciálu. Důvod vidím v tom, že Marhoul je mnohem lepší producent než režisér. Ptáče se mu vleče režijně rutinním znázorňováním jednotlivých situací, při nichž se zbytečně často omezuje na zjenodušený mustr - někdo někam přijde, rozdělá oheň, uvaří, zneužije zranitelné kolem sebe - než aby pomocí těch úchvatných obrazů citlivěji a rozmanitě vyprávěl a podněcoval k hlubšímu zamyšlení. Přitom Václav Marhoul chtěl, aby byl jeho film vnímán jako velké poselství o vymezování se vůči násilí na dětech. Tato message je ale na to, kolik se o ní mluví, ze samého výsledku nedostatečně patrná. Zdlouhavá přehlídká násilí a životního příkoří totiž spíš vyznívá (při přimhouření jednoho oka) jako obecné poukazování na hrůzy války - a s ní spojenou chudobu, nízkou životní úroveň, ztrátu zdravého rozumu v důsledku postihující všechny ty nešťastné postavy, které chlapec potká - než že by varovalo před ubližováním dětem jako takovým. Producent Marhoul odvedl úžasnou práci a dostal český film tam, kam se to čtvrt století nikomu jinému nepovedlo, režisér Marhoul si ale ukousl příliš velké sousto na to, aby to ctihodné poselství mohlo zakrýt. (31.01.2020)

Pofarbené ptáča, pardon, pomaľované ptáča je taký skvost českej tvorby. Knižnú predlohu nepoznám ale aj tak sa film vydaril. Silný film, no na mňa pridlhý. Asi najdlhší ktorý od bratov Čechov poznám. Čiernobiely obraz tomu ale sedel. Máloktorému českému filmu dám takýto veľký počet, naposledy to boli asi Samotári. 4* (28.03.2020)

Komu tahle zvrácenost přijde úchvatná, toho nechápu, sorry. Zastřelené novorozeně, zmrzačené dítě, zabité děti, nespočet vražd, nespočet zmrzačených a zabitých zvířat, znásilněné dítě, bité dítě, zabití ženy roztržením genitálií atd. Jen výčet scén, které zde jsou. Vše zcela surově. Navíc extrémně nudné. (11.04.2020)

Vynikající kamera a skvělý příběh, který vás vtáhne do děje tak, že si ani neuvědomíte dlouhé 3 hodiny. Po dlouhé době snímek, za který se česká kinematografie rozhodně nemusí stydět. (27.04.2020)

Prázdný sranec děsně se tvářící jako válečné drámo, ve skutečnosti je však pouhým panoptikem všemožných úchylů a deviantů, zasazeným alibisticky do období druhé světové války, aby to jako bylo hrozně art. Moc dobře si pamatuju rozhovor z Marhoulem v době začínající migrační krize, jak mlel ty svoje sluníčkářské kidy o tom, jak jsou češi xenofóbní a že teď momentálně dotáčí svůj film, který právě o takových lidech je a čehože jsou všeho schopni ve své nenávisti a že by si z toho filmu měli vzít ponaučení, blá blá blá. Tak co tu máme k ponaučení? Upálenou fretku, nymfomanku, žárlivého manžela, nymfomanku 2 - level prasnice, sebevraha, pedofila, pedofilku/zoofilku, no úplná estráda ponaučení. Vesměs se jedná o scény, které s válkou nemají absolutně co do činění. Kosinsky si byl toho dobře vědom a tak k tomu svému románu Markýz De Sade přidal omáčku v podobě židovského chlapce, nějaké ty Kozáčky a pod., aby nikdo nepoznal, že se jedná o jeho vlhké sadistické sny. Poznat to samozřejmě je a brilantní příklad je třeba scéna s žárlivým manželem: místo bezdůvodné podezíravosti, která je tolik typická pro chorobné žárlivce, tu máme nadrženou manželku, která, ač sedí vedle svého muže, se při večeři nestoudně dívá na cizího chlapa a šahá si při tom na prsa. Co se týče filmařiny, není tu žádný Marhoulův rukopis. Všechno už jsme někde viděli, scény a záběry posbírané z X válečných a ártovních snímků. Akce je tragická, při scéně nájezdu Kozáků na vesnici, jsem se rázem ocitl v devadesátkách u filmů jako Nahota na Prodej. O nějakém naturalismu, kterým disponují Schindleři, Ryani, Pianisti a spol. si tenhle film může nechat jenom zdát. Navíc má přestřelenou stopáž díky zbytečně dlouhým záběrům. Klasicky čím delší záběr, tím víc art. Nejde si nevzpomenout na tématicky podobný ruský film Jdi a dívej se. Také je tam malý chlapec, ale ten cestou vidí skutečné hrůzy války, ne nadržené holčiny, co chtějí prcat s kozlem. Prej nadčasové podobenství... LOL. (06.03.2021)

Veľa šťastia chlapec do vienka nedostal. Ocitol sa iný medzi cudzími v prostredí stredoveku dvadsiateho storočia, a to bez ohľadu na to, či je vojna alebo nie je, alebo či je medzi mužmi, ženami alebo deťmi. Surovosti, brutality a beznádeje je plný film, nepozerá sa to ľahko, až som si to musel rozdeliť na dve polovice. No ale stálo to za to, ide o skutočne mimoriadny film, aký sa dnes už bežne netočí, zvlášť nie v našich krajinách. (09.03.2021) –––– Pri druhom pozretí som to zvládol naraz a musím zvýšiť na plný počet, keďže ide o film z kategórie Choď a pozeraj sa, teda slabšie povahy by sa radšej pozerať nemali. A všetko v štýle zachovania najlepších tradícií Andrzeja Wajdu a Františka Vláčila. (5.5.2023) –––– Zapamatuj si to. Oko za oko. Zub za zub. –––– Mysleli jsme, že tam budeš v bezpečí. Nešlo to jinak. (09.03.2021)

Na naše poměry celkem unikátní počin. Je z toho hodně cítit, někdy až křečovitě, snaha o tvorbu uměleckého velkofilmu, něčeho co se zapíše do dějin. Film není špatný, ale takové mety nedosahuje. Putování asi smyšlenou zemí je příliš ulítlé, aby mohlo být bráno jako autentický film za války. Ale zase málo ulítlé, aby z toho byl totální mind fuck. Tedy ani kočka, ani pes. Film zcela bez úsměvů a plný zla. Díky absenci jakéhokoliv dobra však to všudypřítomné zlo, bez jediného kontrastu, tak nějak zaniká a šedne. Zajímavé pasáže střídá vleklá nuda. Celkově tomu chybí nějaká nosná myšlenka, něco na závěr, co by posadilo diváka do sedačky. Pak to celé působí jako epizodicky, bez kontextu. Přerod chlapce z nevinnosti je dost málo… Navíc mi osud onoho hocha byl celkem lhostejný, co taky když za celý film řekne 5 slov a s mimikou to taky nepřehání. Klobouk dolu před Marhoulem za to, jaké zahraniční herce se mu do filmu podařilo obsadit. Kamera a záběry místy úchvatné. 3,5* (10.03.2021)

Tento film mi připomněl jednu scénu ze Žhavých výstřelů - "Co to čteš?" "Velké čekání." "A jaké to je?" "Ne tak dobré, jak jsem čekal." Když odhlédnu od toho neuvěřitelného příběhu knižní předlohy a soustředím se jen na film jako takový, tak samozřejmě musím vyzdvihnout kameru. I v černobílé jednotlivé obrazy vypadají úchvatně, je to opravdu pastva pro oči. Jednotliví herci - čeští i zahraniční - hrají dobře, což platí i pro představitele hlavní postavy, který se své role na svůj věk zhostil opravdu se ctí. Tím abych si tak skončil s tím dobrým, co o filmu můžu říct. Je to natočené v mezislověnštině, takže je tomu prd rozumět - ale naštěstí se ve filmu moc nemluví. Kdyby to sestříhali tak na polovinu, bylo by to asi koukatelnější a sugestivnější. Po prvních reakcích jsem se trochu bál, jestli Nabarvené ptáče nebude až moc naturalistické a drastické, ale ve finále nic, co by mě nějak opravdu šokovalo, jsem ve filmu neviděl. Přesto to určitě nedoporučuji slabším povahám. Celé je to taková onanie na téma xenofobie a deviantní chování. Už si to znova nepustím, není proč. Jsem ale rád, že jsem to viděl. (06.06.2022)

Syrově syrový černobílý film je především přehlídkou úchvatných (vizuálně) obrazů představujících destilaci lidského zla během téměř tří hodin. Příběh je tak moc krutý a odpudivý, že je mu těžké věřit. Působí proto poměrně nevěrohodně a a naprostou absencí emocí. Filmařky ale hodně nadstandardní dílo, zejména po technické stránce, kdy jsem musel obdivovat zvukařskou práci, práce kamery, i velmi rafinovanou režii a střih. Škoda, že některé charaktery postav nebyly vykresleny lépe, detailněji a Marhoul je ochudil o dost možná silné dialogy, v tom vidím největší minus. Přesto se jedná o jeden z nejlepších filmů, které na našem území v polistopadové éře vznikly. Veřme, že je to teprve začátek. (19.09.2019)