Bathory

„Čím viac legiend, tým menej dôkazov.“ Vyčítať opulentnej BATHORY slabé akčné scény je pri jej minutáži 140, kde akciu tvorí desať minút, úsmevné. Majster Jakubisko (PERINBABA, TISÍCROČNÁ VČELA) rozohráva veľkú šachovú partiu, ktorá mohla mať zaujímavejší scenár (ale to je diskutabilné), ale je tu jedno veľké plus. Sú ním manželia Jakubiskovci, ktorí ako kone utiahli gigantický rozpočet, do nepríčetnosti blížiaciou sa premiérou vyhecované publikum a nemalé ambície (zaplatiť taký veľký rozpočet nie je žiadna maličkosť, dvojnásobne v našich zemepisných podmienkach, kde ide na film do kina 5,5 človeka). Mäsitá BATHORY je odvážny a drzý film. Nebojí sa spochybňovať, mystifikovať, oponovať, klamať, zavádzať, zvádzať, pýtať sa, provokovať, znepokojovať, liezť na nervy (halucinogénne pasáže), znechucovať, experimentovať, baviť, ohurovať, dráždiť, sexovať - a naznačovať. Nie je to horor, „ženská“ melodráma, historický film ani politický triler. Je to všetko z toho a ešte niečo navyše, vrátane dvoch bláznivých ecovských mníchov (Polívka, Mádl), silných hereckých osobností (Roden, evidentne aj Frielová, ktorá nezaprie, že je životnou partnerkou skvelého Davida Thewlisa) a titulnej pesničky Katky Knechtovej. Škriekanie pávov. Kino Považan 2008 (23.08.2008)

V podstate sa takmer do bodky zhodujem so svojou sestrou Meave, ktorá videla film skôr :-) Veľmi sa mi páčili dotyky typickej Jakubiskovej poetiky, výprava, kostýmy aj herci. Dokonca aj dvaja vynálezci v mníšskych rúchach, asociujúci komickú verziu Williama z Baskervillu a Adsa z Melku, ma otravovali menej, ako som sa obávala. I keď súhlasím, že korčule na kľúčik a podobné kraviny si pán Jakubisko mohol odpustiť. --- Ale vôbec nechápem ľudí, ktorí sa rozčuľujú, že film urobil z "krvavej grófky" obeť mocenských záujmov. Do čerta, veď je to film! Beletrizovaný príbeh legendy, rozprávka pre dospelých, nič viac. Neosobuje si právo byť jedinou pravdou (tak ako si ho nemôže osobovať žiadny film) a koniec-koncov, kto už dnes vie, aká bola skutočnosť? A čo iné spracovania, ktoré spravili z Báthoryčky všetko možné od sexuálnej mašiny po upírku?! Tam vám nevadí, že sú nepravdivé? Aj z Cleopatry urobilo najslávnejšie filmové spracovanie obeť a kto vie čo ešte, čím v skutočnosti asi/určite nebola. A nikto sa nad tým nepozastavil, možno až na historikov. A v kinematografii by sa takto dalo pokračovať donekonečna. Sú to pohyblivé obrázky, ktoré nás majú baviť, vzrušovať a dojímať. Nechajme dokázateľné fakty historikom a užívajme si dobré filmy. Ja som si Bathory v kine užila, a keď vyjde na DVD za rozumnú cenu, určite si ju kúpim domov. (21.08.2009)

Jak už psali mnozí jiní, tento film trpí hroznou nevyvážeností. Nejslabší je IMHO prostřední část s čarodějnici, nejsilnější pak ta závěrečná. Vizuálně je to místy vynikající, herci taky hrají dobře, přesto tam je spousta hluchých chvilek. Naprosté nepochopení ode mne mají scénáristé na zbytečnou vsuvku dvou mnichů (Polívka, Mádl), kteří jednak až příliš okatě odkazují ke Jménu růže, jednak až parodicky disponují technikou, v té době naprosto nevídanou (kolečkové brusle? lyže? to jako vážně? proč rovnou nepřijeli autem??) - skoro to vypadalo, jako by mnich Petr byl jakýmsi předkem Járy Cimrmana. Celkové vyznění velkofilmu je tak trochu rozpačité. Je to škoda, tohle téma se dalo asi uchopit i jinak. (17.01.2019)

Pan Jakubisko natočil snímek, který přibližně polovinou stopáže obhájí označení "historický velkofilm se vším, co k němu patří". V této polovině však chybí válečné scény - ty zkrátka tady v tom prostředku Evropy neumíme:) Rovněž tak se v této polovině nebudou nacházet "vtipné" výstupy dvojice v sutanách. Nic proti použití Bolka Polívky jakožto do děje zapojeného vypravěče, ale okuláry, fonografy a sněžné skútry jsou ještě trapnější než Jar Jar Binks ve Star Wars, a že to už chce nějaký kumšt. Co se pak týká snových sekvencí, tak po první, která měla hodně nemilý "WTF?" efekt, jsem se s nimi celkem smířil, ale rozhodně bych se bez nich obešel. Stejně jsou na tom i některé roličky českých herců - obzvlášť Upír Krejčí má na vnímání diváka podobný účinek jako pěst na oko, i když i takový Zdeněk Srstka jako úchylný popravčí působí ve svém entuziasmu více než drobet nevhodně. Skutečně neselhávajícími klady tak jsou "jen" představitelé hlavních rolí a místy naprosto kouzelná výprava. Anna Friel ztvárnila titulní postavu způsobem nadmíru uspokojivým. Je zároveň navenek silnou ženou vládnoucí světskou mocí i ženou, jejíž srdce souží osamělost a tělo i ducha zlá nemoc. A navíc je opravdu krásná;) Karel Roden přesně vystihl charakter muže bažícího po moci. Muže, který nikdy nezapomíná, kdo že tak zle pošramotil jeho ego, ale stejně si nemůže pomoct a ctí svou soupeřku způsobem až nezdravým. V realistickém historickém dramatu a pomyslné šachové partii byla podle mě síla Bathory - Juraj Jakubisko se však neoprostil od legend a mýtů a nevěnoval se historické stránce věci a dvorským intrikám tak, jak by bylo záhodno. Místo toho podlehl vlastnímu scénáři a heslu "lidé mají raději legendy než fakta", a vytvořil jakýsi slepenec obsahující kus toho i onoho. Výsledek tak, podobně jako hudba k tomuto snímku, neurazí, ale ani nijak nenadchne. Z hudebního doprovodu si nepamatuji ani jediný motiv - film jako takový je na tom lépe. Neodpustím si vypíchnout očarujúcu "bad bitch" Moniky Hilmerové, která je pro mě důkazem, že Světla Pasáže byly jen tragickým omylem. Celkově vzato ale v mé paměti uvízlo daleko více negativ než pozitiv a uznejte, že vzhledem k potenciálu, který osoba Erzebeth Bathory nabízela, je výsledek "hezky se na to dívá a ty dvě hodiny a něco příjemně utekly" poměrně chabý. Pro slabších šedesát procent mě přesvědčily HODNĚ marné postsynchrony a dodávám, že stopadesáti kaček za lístek do multikina bych docela litoval. (05.08.2008)

BATHORY místy nezapře, že ho tvořil přes všechny představitelné kontroverze velký filmový tvůrce. O to nepříjemněji překvapí nesmyslný motiv dvou mnichů - vliv JMÉNA RŮŽE z toho čouhá víc než okatě - i vědomé zkreslování historické pravdy včetně krajně nepravděpodobných scén (Alžbětino šermířské umění a síla ve věku, který byl tehdy věkem stařeneckým). Herci místy pro slovní vatu scénáře nemají co hrát. Z druhé strany tu jsou krásná básnivá místa, s nimiž se kamera i Jakubisko vysloveně laskají. Na Otakara Vávru můžeme pži této příležitosti jen vzpomínat. I v případě velikána, kterým Jakubisko nesporně je, nemusí být každý den posvícení. (17.03.2012)