Bathory

Bojové scény mi neprišli vôbec také trápne a nezvládnuté. Práve naopak - boli veľmi príjemným spestrením a ak by sa im venovalo viac priestoru a prepracovania - malo by to pri ťahavom tempe veľmi dobrý efekt. Komornosť snímku dodáva tú správnu atmosféru, kostými sú pekné a herecké výkony kvalitné. Vytkol by som však príliš veľký počet postáv (zbytočných). Dianie tiež nie je veľmi pútavé a film nepôsobí kompaktne. Aj jedno pozretie som ledva vydržal do konca - viac pozretí si predstaviť neviem. (28.01.2009)

BATHORY místy nezapře, že ho tvořil přes všechny představitelné kontroverze velký filmový tvůrce. O to nepříjemněji překvapí nesmyslný motiv dvou mnichů - vliv JMÉNA RŮŽE z toho čouhá víc než okatě - i vědomé zkreslování historické pravdy včetně krajně nepravděpodobných scén (Alžbětino šermířské umění a síla ve věku, který byl tehdy věkem stařeneckým). Herci místy pro slovní vatu scénáře nemají co hrát. Z druhé strany tu jsou krásná básnivá místa, s nimiž se kamera i Jakubisko vysloveně laskají. Na Otakara Vávru můžeme pži této příležitosti jen vzpomínat. I v případě velikána, kterým Jakubisko nesporně je, nemusí být každý den posvícení. (17.03.2012)

Sebedegradující pseudo-kýč. Ano, opět si hraji na intelektuálku, co používá přemíru cizích slov, ale když mě to v tom kině tak zoufale nudilo, až jsem přišla na tohle kouzelné spojení, které jsem si potom až do konce opakovala. A abych také trochu seriózněji zakritizovala, tak bych radila vybrat si jednotnou tvář příběhu - buď realistické drama o tom, jak to asi bylo, nebo fantastický blábol o ranách, které se okamžitě hojí. A co tam dělali ti rádobyvtipní mniši, kteří pohřbívali to, co zbylo z již tak chatrné skutečnosti, ještě lépe, nežli Thurza svoje oběti? Hanba na šklebícího se Mádla a Polívku! (Jakože proti nim nic nemám, ale tohle byla hrůza.) (17.08.2008)

Juraj Jakubisko má už asi definitivně svá nejlepší léta za sebou... V Bathoričce dojel na to, že si nedokázal vybrat mezi tím, zda chce natočit rozmáchlý spektákl nebo citlivou psychologickou studii jedné významné historické osobnosti. A tak neobtratně kličkuje mezi obojím. Bohužel má na celý film rozpočet, který ač největší v historii českého a slovenského filmu, na konkurenci Hollywoodu nestačí - ponejvíc je to asi vidět na bitevních scénách. Tři hlavní představitelé (Anna Friel jako Bathory, Karel Roden v roli Thurza i Hans Matheson coby Caravaggio) jsou bezchybní, což se bohužel nedá říct o některých jiných, českých, "hvězdách". Zejména mi bylo líto Bolka Polívky, kterému scénář předepisuje absolutně nemístné hovadiny, jako je jízda na středověkých kolečkových bruslích, a to ještě s ocasem Mádlem vedle sebe. Jejich postavy, zdá se, měly sloužit jako odlehčující prvek, místo toho však jen narušovaly již tak váznoucí plynulost děje. Jediné skutečné nadšení tak ve mně vyvolalo těch několik málo imaginativních scén, ve kterých to byl ten starý dobrý Jakubisko. Nakonec jsem ale z kina nijak zklamaná neodcházela; vzhledem k občasně proniknuvším zprávám do médií a neustálému odkládání premiéry nebylo těžké většinu problematických míst filmu očekávat, a tedy se na ně dostatečně připravit. Jakubisko by se měl poučit, že daleko lépe umí "evropské" filmy a nákladné spektákly může s klidným srdcem přenechat Hollywoodu. Ale nevím nevím, jak to dopadne s inzerovaných historickým velkofilmem z dob Velké Moravy, neb dle slov pana režiséra má jít ještě o větší podívanou než je Bathory... (04.08.2008)

Upřímnou snahu o autorskou výpověď skrze intimní historickou mozaiku drtí nezvládnutý koprodukční kolos a evidentní nezkušenost s projektem podobného rozsahu, v kinovezi působícího navíc značně osekaně. Celé to drží pohromadě hlavně Anna Friel a nápady jako dvojice mnichů - detektivů, které dodávají látce nadčasovost a potřebný odstup. Provinční velkofilm. Viděno v CZ. (21.07.2008)