Vykoupení z věznice Shawshank

"Tvoje duše patří Bohu, tvoje prdel mě." Tak to by se mé zadnici asi nelíbilo, zejména když by si na ni dělaly nárok taky Sestřičky. Navíc to není spravedlivé, protože ve věznici Shawshank sedí jen nevinní. A jeden z nich Andy Dufresne mě hodně zaujal. Kdybych do podobného prostředí někdy zabloudil, tak chci taky dělat bachařům daně, otravovat instituce kvůli knihovně, šimrat nádvoří geologickým kladívkem a hlavně chci mít na cele plakát Raquel Welch z filmu Milion let před Kristem. Kdyby nebyl k dostání, tak z Bandolera nebo ze 100 pušek. Díky za inspiraci, protože tohle mě bavilo. (19.07.2011)

Dlouhá léta jsem o VYKOUPENÍ Z VĚZNICE SHAWSHANK slýchal úžasné věci a přesto se mi tenhle nádherný film vyhýbal. Kingovu povídku mám moc rád a upřímně řečeno jsem pořád nechtěl věřit, že by filmové zpracování mohlo předčít originál. Mýlil jsem se. Frank Darabont dokonale rozvíjel drobné náznaky z knihy a přidával k nim pásáže, které dokonale ladily s původí příběhovou linkou. Skvělé herecké výkony, a to nejen Tima Robbinse a Morgana Freemana, film učinili až neskutečně věrohodným a přesvědčivým, úžasná hudba Thomase Newmana někdy dojímá až k pláči. Při tomhle filmu si člověk uvědomuje život - jak jeho útrapy, tak jeho krásu... „Zjišťuju, že jsem vzrušenej, tak vzrušenej, že v rozklepaný ruce sotva udržím tužku. Myslím, že takový vzrušení může pocejtit jen svobodnej člověk, kterej se vydává na dlouhou cestu s nejistým koncem." (31.05.2006)

Pri "odkrytí kariet" som onemel a až do záverečných titulkov ostal v neopísateľnej zimomriavkovej extáze. Nevedel som či mám plakať, vyskočiť od radosti alebo iba potichu sedieť a vychutnať si, čo mi bolo práve sprostredkované. Po návrate z kina som zhasol, pustil soundtrack Thomasa Newmana, lahol si a snažil sa udržať si tú extázu čo najdlhšie. The Shawshank Redemption je film, ktorý vám v pomalom tempe, za múrmi väzenia, vo svete s vlastnými pravidlami, predstaví dve hlavné a zopár vedľajších postáv, a následne vám vysvetlí, čo im ich stretnutie na tomto mieste bolesti a beznádeje prinieslo. Film o "nádeji, ktorá nám dáva krídla", film s najprekvapivejším, najsilnejším a najkrajším záverom ever. (27.05.2002)

„Predstavujem si, že priletí Jake a povie ahoj.“ Panebože, ten film má snáď 38 kultových scén, ktoré viem naspamäť. A tá silná kamera! A nenápadná, ale o to podprahovejšia hudba! K tomu silné herecké výkony Morgana Freemana (v novele ryšavý beloch, ehm) a tvárneho Tima Robbinsa, ale v podstate všetci sú geniálni (Bellows, Brown, Gunton, Sandler, Whitmore). Príbeh sa naoko tvári bezútešne. Sprevádza nás ním všetko vediaci rozprávač a to naprieč celými desaťročiami (skvelé masky mimochodom). Film má nečakanú, fantastickú záverečnú 20-minútovku. Na Oscaroch proti silnému konkurentovi Forrestovi Gumpovi nemal šancu a ani v kinách komerčne nezaujal (Freeman to v rozhovore pre českú Cinemu svojho času dosť čudne odôvodnil vypustením Rity Hayworth z názvu... hmmm, no neviem). Diváci si ho však následne začali navzájom húfne a nadšene odporúčať a snímka sa vďaka videu a televíziám stala jedným z najoceňovanejších filmov (nielen) americkej kinematografie (nielen) 90. rokov. Darabont neskôr nakrútil aj ďalšie kingovky (ZELENÁ MÍĽA, HMLA). Plagáty, práčovňa, Biblia, kilometrové potrubie, autobus, lúka so stromom, dechtovanie strechy fabriky na výrobu dopravných značiek a zaujímavý názor, že chlap chlapovi na topánky nikdy nepozerá (čo sa Andymu rozhodne hodilo). Videl som to už asi miliónkrát a ešte to miliónkrát uvidím. Vždy ma veľmi bavia rôzne veľmi zvláštne a čudné pohľady a mimika Tima Robbinsa v "istých" scénach, čo dostane zmysel a logiku až po odhalení záverečnej pointy (napr. keď mu vezmú Bibliu alebo sa začnú zaujímať o plagát). (24.10.2004)

Můžete mi říkat, že Frank Darabont je režisér Zelené míle (skvělý film) a nebo Majesticu, ale pro mě bude nesmrtelný jediným dílem a to Vykoupením z věznice Shawshank. V podstatě dokonalé dílo, které svou formou, jednoduchostí a emocemi strčí do kapsy i mnohem hlubší snímky. Darabont předvedl, jak jednoduše a příjemně lze navodit sympatie pro kohokoliv a kdekoliv". Tim Robbins a Morgan Freeman předvádějí slastné herectví, které pohladí diváka a dokazuje jejich obrovské schopnosti hrát kohokoliv v jakékoliv situaci a okamžiku života. Celý film je natolik sympatický a poutavý, že kdykoliv k němu přijdete, zůstanete u něj a nebudete chtít odejít, ani na krok. Neznám příjemnější a milejší film, který dokáže pohladit po lidském srdci a vyvolat tak příjemné emoce. (05.06.2004)