Čepel smrti

ZPOVĚĎ FANOUŠKA. Tenhle filmový trash mělo mé estetické oko za trest! Znáte ten pocit, když vezmete rybičku nebo nějaký jiný nožík a čepel nože rozžhavíte nad kostelní svíčkou a v rozestavení duchovních hodnostářů církve Podzemního chrámu v rozpětí cípů pentagramu si nůž podáváte z ruky do ruky a rituálně přikládáte na předloktí, abyste stvrdili svou účast na pohanském rituálu... znáte? To je dobře, protože si tak snáze dovedete představit, jak se škvaří kůže. Prakticky se mění v blátivou sračku a stříká na všechny strany od rozžhavené čepele. Proč to ale říkám?! Tohle se stalo s mým (poněkud menším) mozkem. Proměnil se během sledovaní tohoto hahaslasheru na blátivou sračku a rozstříkl se všude kolem. Lítalo to z nosu, z uší a něco mi nateklo i do krku. Ale nebojte, to jsem vyzvracel. Pak jsem zvracel až do konce. Bylo toho opravdu hodně. Nejvíc jsem blil, když ty naprosto šeredné herečky klopýtaly chodbami a nechaly do sebe bodat - bohužel nožem. Úplné gejzíry blitek ze mě stříkaly, když při tom běhu děvčata řešila, kdo je vlastně tím komickým bodačem. Při grandiózním finále jsem už měl přeřezaný achilovky, abych se nemohl dostat k telefonu a přivolal si pomoc. Ano takový debil jsem. Když běžely titulky, odřezal jsem si bradavky a spolkl je pro štěstí. Budu ho potřebovat. Pan Kučera má prý takových počinů vícero. (23.04.2013)

Hrůza, tenhle film nemá logiku a závěrečná pointa je úplně přitažená za vlasy. První půlka - jen snůška naprosto neinovativních a hloupých smrtí s velmi nudným záporákem, druhá - jen neustálé zkoušení dveří, přivolávání výtahů, zázračných zmrtvýchvstání. Vyděšené dívky na útěku se nepokouší ani běhat, ani se tvářit vyděšeně (dobře, jedna nějakou snahu vykazuje, a taky že vydrží dlouho netknutá). No a nakonec naprosto směšně působící čurdy známých tváří - jako by chtěl Brabec ukázat, že jezdí metrem a i mladí si pamatují jeho tvář a Morávková vystavila na odiv svůj nový luxusní model brejlí a nablýskané fáro. Alespoň Mejzlík měl v příběhu nějaké místo, když ho úplně bezdůvodně tajemná postava s maskou probodla. Nemožné se nakonec stalo skutkem - Zahradník byl pokořen ještě blbějhším a zbytečnějším pokusem o slasher, jenž nutí ke smíchu od prvních vteřin. (01.03.2010)

Je s podivem, že tu ještě nikdo nezačal operovat českým Uwe Bollem, asi se klukům z čsfd už nedostává humoru. Čepel smrti je samozřejmě technicky špatná, místy bohužel až odfláknutá, což zamrzí dvojnásob, když zjistíme, že příběh v rámci (sub)žánru šlape a chybí v něm jen nějaké ty kozy. Na druhou stranu je super, že si ji autoři dokázali procpat až do běžné distribuce a pomáhají tak šířit žánr i mezi plebs. Nezbývá, než režisérovi, jeho souputníkům a jejich dabérům držet pěsti, aby to příště vypadalo trochu lépe. Ale ať je to klidně stejně přímočaré. (04.02.2010)

První český slasher mě a mým společníkům vnukl nápad. Natočit druhý český slasher! Vezme si mobilní telefon, záporákovi nasadíme masku medvídka Pú, do ruky mu dáma blikající džedájův meč, obětím dáme pod tričko kečup (ve sklenici), takže až je bude propichovat, udělá to kůl krev a bolestiví křik nahradíme pískotem mončičáků. Takže vznikne jeden z nejlepší slasherů vůbec a Čepel smrti se může (pro)bodnout! (04.10.2010)

Vždy se ohromně bavím nad českými horory. Nepřekvapilo mě, že nejde nic vidět, ani kvalita zvukových efektů při bodání nebo lámáni vazů, ale co mě překvapilo byla naprostá genialita vraha. Jak se vždy přesně schoval tam, kam měli ostatní namířeno. Jeho smysl pro překvapení byl naprosto nadlidský. To jak věděl, kde se kdo nachází, zatímco ostatní puberťáci neměli ponětí, kde najedou toho či toho. Opravdu vrah génius s tupým nožem a zarovnanou špičkou. Ještě aby se někomu něco stalo... (06.08.2012)