REC

Nejnovější Balagueró je pro mě docela zklamáním. V takové přiměřené depce jsem se rozhodl odvést svoje myšlenky hororem, páč jsem pěknej strašpytel. Ale prostě jsem se nebál... Nepopírám určité kvality, a srovnání s Blair Witch je nasnadě, ovšem je tu jeden zásadní rozdíl. U Blair Witch jsem se bál. 60%. (03.04.2008)

Scénář: Jaume Balagueró, Luis Berdejo, Paco Plaza .. Zalekl jsem se jednou, při pohledu do podkroví, ale jinak je [REC] táhlá módní roztřesená nuda bez atmosféry, kdy jsem během projekce několikrát kontroloval čas, jak jsem blízko do konce (a to má děj jen 70 minut!). Pár úseků má spád, ale jinak jde o celkem chaotickou snahu způsobit divákům epilepsii vyklepanou ruční kamerou, kterou protentokrát drží v ruce profesionální (televizní) kameraman a partou běhajících pobožných zombíků. Právě pozice kameramana je nejproblémovější, jelikož on, v situacích, které zažívají (někdy trochu přihlouplé) postavy, nedotváří dojem smrtelného ohrožení. ___ Viděno bez sluníčka, bez protíkajícího hajzlíku, přesto mám pocit, že je něco špatně. Zvláště, když vidím, že má [REC] vyšší hodnocení (nyní 83%) než mnohem lepší Blair Witch nebo Cloverfield. (06.04.2008)

No já tedy nevím, na horrory se dívám jednou za uherský rok, a kromě toho, že tu máme moderní adrenalinový zombie slasher (závěrečné odhalení dělá asi takový rozdíl jako jestli vás kosí zombáci s T-virusem nebo Las Plagas) kombinovaný s blérvičoidní kamerou a jasně danými limity prostředí (což ovšem taky není pravda, jak se neustále přesvědčujeme), nějak nevidím nic, co by stálo za stavění na takový či makový piedestal. Šlape to, to nepochybně. Postavy se ale chovají jako nepoučitelní žánroví idioti, to nepochybně také:) Tenhle typ horrorů na mě zjevně nefunguje, stejně jako ruční kamera... ani to, že kameraman má být "členem action týmu", mě nepřesvědčuje, že by měl dobrý důvod ve svém snažení vytrvat po CELÝ film, místo aby se chopil nějakého pádného argumentu (jako třeba toho perlíku, muhehe) a nechal zombákům okusit tu slanou rozkoš a vyzkoušel, jestli by se při fyziologické neusmrtitelnosti nedal problém uspokojivě řešit mechanickou cestou (dělej co dělej, zuby, které nejsou, nemůžou kousat, a na rozdrcených pahýlech se do schodů taky běhá hůř než obvykle;)). Ale abych jen nehaněl, momentka s rozpliznutým hašounem a realistický containment management veřejné moci mě opravdu zaujaly. To druhé tedy jenom do chvíle než se "deusex" rozhodl řešit problém vysláním JEDNOHO specialisty - to, že tvůrci už měli v hlavách (a střednědobém ekonomickém výhledu) druhý díl, který je právě o nasazení zvláštní jednotky, opravdu není omluva... Ale jako proč ne, první půlka, kdy se hlavní hrdinka pořád snaží dělat svoji práci, a odkrývá realistické společenské pozadí bydlení v "činžáku", mě opravdu bavila. REC rozhodně patří do červeného, ale ode mě víc jak sedmdesátku nedostane. Jestli jste ale horroroví fandové, tak (mám-li věřit Sašovi Michailidisovi) si šmáknete podstatně víc než já, protože mě opravdu v tomhle subžánru různé kamerové variace a obrazové kompozice nechávají chladným a suchým. 70% (22.04.2013)

Intenzivní hororové peklo, ve kterém to režiséři perou do diváka s takovou razancí, až vám bude i ta diskutabilní ruční kamera úplně šumák, byť má silnou obhajobu v televizní show, kde chtějí novináři natočit všechno kolem sebe. Vědomí, že se zombíky už moc novinek vytasit nelze, tedy přivádí na scénu vynikající partu charakterů, které se vybarví už v poklidném úvodu, aby jste jim v tom závěrečném infernu mohli, s nehty v zubech, fandit. Hlavní hrdinka je fajn sympaťačka a já si uvědomil, že už dlouho jsem se o nikoho, tak jako o ni, ve filmu nebál. Těch několik šokujících momentů (pád ze schodů, holčička u maminky) a celý závěr, vstupem do podkroví počínaje, je pak samostatná kapitola, za kterou bych tvůrcům pozlatil ruce. Dlouze nazpět se musím otáčet, abych si vzpomněl na TAK kvalitní hororový kus. (01.01.2009)

Síce tvorcovia neprinášajú nič nové a iba kombinujú techniku Blair Witchu s finálnou expozíciou z Mlčania jahniat (zelený nočný mód, podobné prostredie), ale i tak mi svojim nízkorozpočtovým výstrelkom pekne zodvihli adrenalín a chvíľami som mal od strachu nutkanie odkloniť zrak od plátna (to sa mi nestalo dobrých 15 rokov). Naozaj HUSTÉ finále, práve preto, že rozmer čírej filmovej zábavy mení v znepokojivý „it could happen“ pocit. Brrr! (09.01.2009)