Katyň

Polské národní trauma otevírající jizvu na Wajdově duši. Mám pochopení pro ty, co se k tomu nemohli dostat kvůli akademickému chladu a tříštícímu konceptu, ale ta beznaděj z ideologií postavených na lži a teroru, falešných nadějí a prázdných listů v deníku, který ztratil pisatele, tím prostupuje i tak. V rámci léčby rudého zmrdství bych soudruha Skálu přivázal k židli, rozevřel mu oční víčka stejně jako Alexovi v Mechanickém pomeranči a nechal ho dívat na posledních patnáct minut v nekonečné smyčce.. (15.06.2023)

Režisér A.Wajda sa rozhodol oživiť pre poliakov asi najväčšiu tragédiu, pre ostatných hlavne mladších, veľká neznáma alebo ak známa, tak iba ako tisickrát opakované klamstvo, ktoré sa stalo pravdou. Kto iný ako A.Wajda, ktorého otec sa rovnako nevrátil, je povolanejší? Už úvodná scéna na moste odkrýva to, čo si asi máme odniesť ako to "zásadné" z filmu, a to, že poliaci asi sami nevedia, ktorí z dvojice agresorov sú pre obyvateľov väčšie zlo. Ako jeden z mála filmov ukazuje pravdu, ktorú sme ani v školských učebniciach nenašli (neviem či sa niečo zmenilo), t.j. že Poľsko nenapadlo len Nemecko ale aj Rusko. Celý film je o hľadaní a popieraní pravdy, žiadne vojnové scény nehľadajte, ide o postupné odhaľovanie právd a klamstiev, o nádeji, ktorú v sebe nechávajú žiť ženy dôstojníkov a hlavne pohľad zajatých vojakov, z ktorých Andrej ako jedna z hlavných postáv píše denník, udalosť po udalosti, zastávku po zastávke... a končí u Smolenska v katýňskych lesoch. Scény popráv v závere sú najsilnejším momentom celého filmu a v porovnaní s kľudným tempom príbehu, zrazu pôsobí ako poriadne brutálna sprcha. Drsné popravy zvýrazňuje nekľudná hudba, alebo skôr zvuky, ktoré naháňajú strach. Žiadne fakty v závere sa nekonajú, zato režisér nechal za posledným záberom jednu dlhú zatmievačku ako čas na to, aby každému bolo jasné, že vražda vyše 20.tis. vojakov je strašná tragédia a obrovská nevyliečiteľná rana pre poliakov. Až polstoročie trvalo rusom kým priznali vinu... Film 80%. (26.05.2009)

Fakticky i scénáristicky lehce nadprůměrný historický snímek o události, která jako ne jediná staví mezi fašismus a komunismus rovnítko. Film se zaměřuje převážně na pozůstalé po zhruba dvaceti tisících polských důstojnících, kteří byli povražděni Stalinem v Katyňském lese. Vyobrazení samotných poprav se tvůrci až do samého závěru vyhnuli, ale pocity falešné naděje žen a dětí, lživá propaganda Sovětů a převlečkabátnictví některých Poláků jsou dostatečné atributy na to, aby se člověkovi zvednul kufr. Za to, co přijde v samotném závěru, přihazuju čtvrtou hvězdu. 75% (25.03.2014)

Je mi to moc líto, ale zklamání. Jako by se tvůrci za celý film nerozhodli, zda chtějí točit dokument nebo drama. Celé je to studené, ani jedna postava diváka nestrhne s sebou. Množství minipříběhů je chatrně slepeno tak, že člověku dá práci dešifrovat kdo je kdo a co byl předtím. Řeší se spousta motivů - národní pýcha, náboženská víra, kolaborantství, neústupný odpor, vztahy sourozenecké, manželské, tchýně a snachy... Každý z nich by vydal na silný příběh, kdyby byl do hloubky rozehrán, jenže bohužel vše zůstává na povrchu. Nejzajímavější mi nakonec připadla hned první scéna, v níž se střetávají na mostě dvě skupiny Poláků, z nichž jedna je zezadu hnaná Rusy a druhá Němci. Připomíná Burianovu historku, kdy ho na kládě přes řeku překvapili dva medvědi, každý z jedné strany, takže mu nezbylo, než se nechat sežrat. Jako symbol osudu Polska za války mi to připadá jako nejoriginálnější nápad celého filmu. (29.05.2009)

Zatracená předčasná stařecká demence, pár desítek sekund mi trvalo vzpomenout si, na co jsem se to vlastně dívala v sobotu večer. Nebo je to dáno nevýrazností polského snímku? Když jsem o masakru v Katyňském lese četla jako dítě v Reflexu, hodně to se mnou zamávalo a vzpomínky na článek i otřesné fotografie zůstaly dodnes. Film je natočen s úctou a pietou, přesto (nebo možná právě proto) mě zanechal nečekaně chladnou a nezúčastněnou. Udělalo na mě dojem stigma národa postiženého tímto válečným zločinem, nevěděla jsem ani, že pravda o odpovědnosti rusáků byla dlouho popírána a tvrdě stíhána. Jinak mi "Katyň" nepřinesla nic, mozaika lidských osudů, spojených jedinou tragédií monstrózních rozměrů, mě nepřinutila uronit slzičku. Po dvou dnech jsou dojmy minimální, za měsíc pravděpodobně zapomenu, že jsem to vůbec viděla. Kde asi soudruzi z Polska udělali chybu? 59% (19.04.2010)