New Yorku, miluji Tě!

Hodnotím stejně, jako předchůdce tohoto filmu Paris, I love you. V tomto filmu není moc, co vytknout, myslel sem si, že mě obrazově New York nepřekvapí (ač sem tam nikdy nebyl), ale opak pravdou. Krásné noční / denní záběry New Yorku mě učarovali. Herci, ať známí, nebo méně známější hráli (s menší nadsázkou to mohu říct) výborně. 80% (30.01.2010)

Velmi příjemný snímek, který, na rozdíl od inspirativní Paříže, má minimum neslyšících (tedy hluchých) míst a jednotlivé postavy se v něm potulují celým dějem i nad rámec svého příběhu. Přiznám se, že se mi toulky po New Yorku moc líbily, přestože toto město v podstatě nesnáším a baletící polonahý černoch mi na pár sekund vzal chuť do života. (21.08.2011)

Milá (new) York, poznal jsem tě v temném sále. Mrkla jsi na mě z plátna svým prvním framem ze své promítačky, ze které proudí hřejivá krev v podobě filmového pásu. Já, nesmělý klučina neveděl, co udělat dřív. Usmát se na tebe? Oslovit tě? Nebo jen netrpelivě čekat? Byla jsi to ty, kdo udělal první krok. Oslovila jsi mě. Z tvých úst se linula hudba a slova. Zahřála jsi mě na srdci. Ukázala jsi mi to, co já nikdy nepoznám. Lásku. Lasku, která může mít mnoho podob. Řekla jsi mi to, co já nikdy neuslyším. Já to řekl mnoha filmům jako jsi ty. Dokonce jsem to řekl i holkám. Ale nikdy to nebylo oboustranné. Tys mi však ukázala něco víc. Že lidé umírají bez toho, aniž by je někdo miloval. Umírají v osamění. Nechci umřít sám, chci poznat lásku aspoň jednou v životě. Ať mám na co vzpomínat, až mi budou dojíždět závěrečné titulky. Miluji tě! Musel jsem ti to říct New York, musel jsem to říct aspoň někomu. Věřím, že se v životě uvidíme ještě jednou. Ale tentokrát nebudu ten osamělý klučina... Oslovím tě první já. Tvůj Kryšpín (30.01.2010)

Míň povídek, míň nápadů a o dost méně lásky. Jak napsal jeden ze zámořských kritiků, New Yorku, miluji tě by mělo mít dodatek "ale jen jako kamaráda". A já bych ještě přidal "kterého stačí vidět jednou za deset let na třídním srazu". Druhý mozaikovitý zářez nejenže postrádá výraznější tempo (Natalie Portman by za kameru vážně lézt neměla), nýbrž i vizuální a obsahovou pestrost, kterých jsem si tolik vážil u láskou prošpikované Paříže. Zapomeňte na skrze čas plujícího Tykwera, srdíčko hladícího Chadhu, přestylizovaného Nataliho a další tvůrce čtyři roky starého skvostu. New Yorku vládnou uspávající monotónnost, bezzubé pointy a obrázky z výprodeje. Když druhou nejlepší povídku natočí Brett Ratner, je holt něco špatně. (13.01.2010)

Hodnotím o něco výše než francouzského bratříčka, protože zamilovaný New York je mnohem soudržnější. Pokud si pamatuju, tak Paříž byla rozjuchanější, šaramantnější a více zamilovaná. New York je špinavější, ukecanější a drsnější. Samozřejmě tu opět najdete povídky, na které si za chvíli nevzpomenete (N. Portman coby židovská nevěsta) a které nedávají smysl (operní diva v hotelu, linie Haydena Christensena). A vlastně tu najdete jen jeden příběh, který je v pravém slova smyslu romantický - hudební skladatel Orlando Bloom a jeho láska přes telefon by si určitě zasloužila víc času. Mě osobně velmi potěšiliy tři povídky: Chris Cooper a jeho kuřácká pauza s blondýnkou, kterou si určitě pustíte znovu, procházka starých manželů, která je dojemná i roztomilá zároveň (plus v ní znovu uvidíte starého Eliho Wallacha), a sváděcí monolog Ethana Hawka, který je tu opravdu k sežrání. Jinak herci jsou do posledního skvělí, ale moje jednička tu byl Shia LaBeouf. Škoda, že New York nemá tak silnou závěrečnou povídku jako Paříž. Ale i tak palec hodně nahoru. (20.02.2010)