New Yorku, miluji Tě!

New York, metropola, ktorá takisto ako Paríž nanovo reprodukuje echo nesterilného útočiska (lepšie vyjadrené stredobodu) pre rôzne tipy zasiahnutých bytostí. Centrum vratkej veľkorysosti, v ktorom chceš zažiť promenádu in "Central Park", láka ťa večerná cigareta pred reštikov "Aureole" a neváhaš nad preniknutím do tajov "China Town" alebo "Little Italy". Nevieš ku komu sadneš do taxíka, netušíš koho kde stretneš, ani sa nenazdáš a už si súčasťou niečoho, čo v danom okamihu nedokážeš nazvať- možno aj ihneď precítiť. A to ma ("just a little bit") dráždi aj tu. Pri Seine, v útrobách mesta lásky som bol z celej tej košatej koruny nálad a kozmopolitných črepín zaraz inštitucializovaný. Na brehu rieky Hudson medzi blokmi očíslovaných "avenue" klopocú kroky optimizmu-pesimizmu, naplnenia-horkosti, príchodov-odchodov a v neposlednom rade sled viacrozmerných sympatií k NYC. Istá nevyváženosť-nedotiahnutosť je tou škodnou ujmou, ktorá mi nedovoľuje "byť výsadne prepojený". Nebyť tohoto handicapu, Amerika by s Európou vytvárala rovnocennú os pohnútok po ktorej by sa dalo "veslovať" až do vyčerpania. Opak je pravdou a preto platí : 1. "Je t'aime" 2. "I love you". (08.05.2010)

Velmi příjemný snímek, který, na rozdíl od inspirativní Paříže, má minimum neslyšících (tedy hluchých) míst a jednotlivé postavy se v něm potulují celým dějem i nad rámec svého příběhu. Přiznám se, že se mi toulky po New Yorku moc líbily, přestože toto město v podstatě nesnáším a baletící polonahý černoch mi na pár sekund vzal chuť do života. (21.08.2011)

Americká verze Paris je taime. Méně vynikajících a talentovaných tvůrců i herců ve více provázaném příběhovém maratonu. Osobně New York zbožňuji více než Paříž, ale tyto příběhy nemají nutnou sílu a ani nevytvářejí tížený dojem z návštěvy jedné z nejpůsobivějších metropolí světa. Paříž představila příběhy, rozkouskované, ale vkusné a silné a nezapomněla dodat svou vlastní krásu i historii. New York nabídl pouze vizi města plného lidí s příběhy, které se prolínají, stejně jako si oni sedají do stále stejných taxíků. Nechci hodnotit každý segment samostatně, protože zde působí oproti Paříži více jako celek, ale bohužel vyznění je slabé, až prázdné. Potěšil mě velmi můj oblíbenec Ethan Hawke, který prostě válí:). New York, I love you je civilní, jednoduše propletená a nenáročná podívaná bez dostatečné porce emocí a silných příběhů. Chtěl jsem více vrstev New Yorského světa, chtěl jsem příběhy od spodiny až po bohatou vrstvu, chtěl jsem pár záběrů na dominanty... Vždyť tu není ani Ground Zero... Chtěl jsem více emocí. PS: kdyby se to jmenovalo Cigarette, I love you, nikdo by nemohl protestovat, protože tady je víc kuřáků (proboha, NY musí být zamořen zahozenými nedopalky:)) než slova fuck ve filmech Quentina Tarantina. (09.02.2010)

New Yorku, nemiluji Tě, ale mám Tě ráda! A musím uznat, že mě Tvé kouzlo očarovalo. Tvůj osobitý charakter metropole, kde se prolínají tisíce, ne miliony příběhů lidí nejrůznějších kultur, náboženských vyznání a charakterů mne přistihly v tom nejlepším možném rozpoložení pro sledování osudů osob, které sebou nesou příběhy plné poetiky a často vystihují během pár minut to, co nedokáže leckterý celovečerní film. Celá tato spleť a různorodost dává tomuto snímku nezaměnitelnou tvář, která se mi dostala pod kůži. Stejně jako s rozmanitostí jednotlivých charakterů a situací, setkáváme se zde i se rozličnými podobami lásky. Židovský pár, vztah holčičky a jejího "manny", pár haštěřivých manželů slavících 63.leté výročí svatby či další až platonické projevy lásky, které jsou tu vyjádřeny velice poutavým a uvěřitelným způsobem a často až na hranici normálnosti, kdy si člověk říká, jak zvláštní a jiní lidé mohou být. Když přemýšlím, jaký střípek z životů bych vyzvihla, nemůžu se rozhodnout, protože všechny jsou mi více či méně sympatické. Líbí se mi, jak děj krásně plyne a jak se osudy jednotlivých osob proplétají a vytváří tak ŽIVOT. Naprosto mi vyhovovala stopáž a popravdě, už dlouho jsem nesledovala film s takovým zaujetím a vtáhnutím do děje, jako New Yorku, miluji Tě. Když už se film blížil ke konci, přála jsem si, aby nekončil. Abych mohla ještě dál sledovat zajímavé postřehy, které si píše každý sám. Nesmím zapomenout na hudbu, která skvěle podtrhovala atmosféru snímku a hlavně No Surprises od Radiohead. Až teď jsem si uvědomila, že to je skladba, která se nachází na začátku 6. série House MD a kterou tak zbožňuju - jak ten úvodní dvoudíl, tak píseň. Ideální film pro strávení pěkného večera se svou drahou polovičkou, rozhodně doporučuji. A proč 4*? Protože New York mě polechtal, poškádlil, ale nedostal mě tak hluboce. Ale to nevadí, protože na něj budu i tak vzpomínat ještě nějaký čas. P.S. Nechápu to nízké hodnocení, byl to opravdu kouzelný filmový zážitek. (22.03.2011)

Hodnotím o něco výše než francouzského bratříčka, protože zamilovaný New York je mnohem soudržnější. Pokud si pamatuju, tak Paříž byla rozjuchanější, šaramantnější a více zamilovaná. New York je špinavější, ukecanější a drsnější. Samozřejmě tu opět najdete povídky, na které si za chvíli nevzpomenete (N. Portman coby židovská nevěsta) a které nedávají smysl (operní diva v hotelu, linie Haydena Christensena). A vlastně tu najdete jen jeden příběh, který je v pravém slova smyslu romantický - hudební skladatel Orlando Bloom a jeho láska přes telefon by si určitě zasloužila víc času. Mě osobně velmi potěšiliy tři povídky: Chris Cooper a jeho kuřácká pauza s blondýnkou, kterou si určitě pustíte znovu, procházka starých manželů, která je dojemná i roztomilá zároveň (plus v ní znovu uvidíte starého Eliho Wallacha), a sváděcí monolog Ethana Hawka, který je tu opravdu k sežrání. Jinak herci jsou do posledního skvělí, ale moje jednička tu byl Shia LaBeouf. Škoda, že New York nemá tak silnou závěrečnou povídku jako Paříž. Ale i tak palec hodně nahoru. (20.02.2010)