New Yorku, miluji Tě!

Slepenec mnoha příěhů, některé spolu souvisejí, některé mají podobnou pointu, pár jich je zajímavých, sem tam se dočkáte i nějakého vtípku. Ale jako celek na mě dýchá nuda a zbytečnost. Ať už s těma šaškárnama se zástupem hvězd přestanou. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 5 | hudba 4 | humor 2 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych is znovu 4 (23.06.2012)

New York je jako Paříž bez kouzla lásky. V neméně krásném městě se rozehrává osud několika dvojic, který ovšem není tak trefný a patřičný jako předešle. Zatímco v Paříži se každý z nás mohl alespoň v jednom příběhu ztotožnit sám ze sebou, New York nabízí nevyrovnané povídky, které nemají začátky, konce ani výsledné pointy. Některé jsou useklé v půli, některé se nesmyslně a překombinovaně proplétají a snaží se dát dohromady kompaktní dílo. Scénáristicky to o lásce vypráví jen matným obloukem a je to zaměřené spíše na vzájemné vztahy a interakce mezi postavami, než na lásku mezi nimi. V celku ve vás nezanechá nic, jen hromadu známých tvářiček střídajících se před kamerou. Poetika jakoby si vzala dovolenou. (29.01.2010)

Kdyz na jednom filmu pracuje deset reziseru, vznikne z toho nesouroda slatanina bez hlavy a paty, ze ktere pochopite jen to, ze je New York mestem spousty narodnosti, vyznani a zkazenosti vseho druhu (coz vi kazdy i bez filmu). Po tomhle bych nemela ani nejmensi chut tam jet. Z vetsiny pribehu jsem vubec nepoznala, co tim chtel basnik rici, libila se mi jen cast s prijemnymi a vtipnymi stariky a story o roztomilem Antonovi Yelchinovi, zbytek sel uplne mimo me. (29.03.2010)

Paris, je t'aime (se kterým musím tento film chtě nechtě srovnávat), byl zcela jednoznačně rozdělen na povídky, které byly k ještě větší odlišnosti zakončeny uvedením jména režiséra. Tento snímek se snažil jít jinou cestou, jednotlivé segmenty více propojil, styl režisérů tak splývá, vlastně ani není poznat, je prostě neviditelný a ne že by mi to vadilo, ale právě jména na režisérských stoličkách a jejich styly, byly na Paříži tak zajímavé. U tohoto filmu si člověk neřekne: Jo, Tykwerova část byla boží, Coenovic také super. Místo toho je tu větší propojení povídek, lehce stravitelný a zapomenutelný děj a hlavně naprosté vymizení dramatických situací: v Paříži tekla krev, umíralo se tam ve více povídkách, střety mezi kulturami byly vypjaté! New Yorku, miluji Tě předkládá jen komediální skeče, v některých případech zakončených vtipnou pointou, které jsou ale co do stavění dramatických a emocionálnách situací naprosto bezzubé. Paříž se nebála ukazovat problémy města, New York se nás snaží přesvědčit, že je to to nejlepší a nejbezproblémovější místo k žití. Což je mi proti srsti. (Ano, vím, že je to o lásce a především o lásce k městu. Ale Paříž šla podle mě mnohem zajímavější cestou). ____ Ještě mě tak napadá, že problém je prostě v tom, že film o tomto městě vlastně vůbec nevypovídá! Tito režiséři svůj vztah k New Yorku na plátně nijak nezobrazili, chtělo by to lidi jako Martin Scorsese nebo Woody Allen, kteří na toto téma spíš mají co říct. (21.02.2010)

Velmi příjemný snímek, který, na rozdíl od inspirativní Paříže, má minimum neslyšících (tedy hluchých) míst a jednotlivé postavy se v něm potulují celým dějem i nad rámec svého příběhu. Přiznám se, že se mi toulky po New Yorku moc líbily, přestože toto město v podstatě nesnáším a baletící polonahý černoch mi na pár sekund vzal chuť do života. (21.08.2011)