Kniha přežití

Příkladná esence filmové audiovizuality: auido zajišťuje ohromující zenovej soundtrack na pomezí Nine Inch Nails a Williama Orbita, vizuál desaturovaná, sépiově utlumená barevnost kopírující fotografie Jana Saudka a slavnou „dream sequenci“ ze Stalkera. Zároveň je Kniha přežití další z přímých důkazů technologického determinismu, podle něhož určuje estetickou podobu kinematografie technologie, protože dříve by podobné meditativní post-apo krajinky oslovující diváky mystickou zkušeností vznikaly velice těžko. (-spoilery-) Není divu, že hrdinové přenesení do takovýchto světů ztrácejí vždy jeden ze smyslů a nejsou schopni jej vnímat v celé své komplexitě, viz ušní žábry Costnera ve Vodním světě (coby mutant podobající se rybákovi slyší skvěle ve vodě, ale o to hůře na souši), mlčenlivost Gibsona z Šíleného Maxe (za celý film promluví jen pár vět) a zraková dysfunkce Washingtona. Přirozené meze, jimiž příroda ohraničila citlivost jejich smyslů, je chrání před přesycením informacemi. Kdyby mohli snímat vše, pak by musela být informačně-procesorová kapacita jejich mozků nesrovnatelně vyšší. Barvami hýřící a mnohotvárný svět, jež poznáváme prostřednictvím postavy Washingtona, je tak nahrazen hrubou schematizací, ve které neexistují ani barvy, ani vůně, ani pocity, ani samo běžné plynutí času. Všechno to zůstává vyhrazeno pouze postiženým, vůně slepé ženě a zvuk třeba Washingtonovi, kteří zas ale nemohou pojmout z bohatosti světa něco jiného. Degrese smyslů, symbolizující nemožnost plně obsáhnout nové přetvořený svět a přenášející tuto ztrátu na hlavní postavu, provází nakonec každého hrdinu z post-apo civilizace. Kvůli této rozpolcenosti mezi světem o sobě a světem pro postavu nejsou post-apo fikce zpravidla čistým žánrem, ohraničeným jasnými pravidly, nýbrž benevolentnějším sub-žánrem, v němž vedle sebe koexistují stará pravidla s novými ustanovenými po světové katastrofě, díky čemuž není Kniha přežití projektem ani vyloženě ambiciózním jako Chvalozpěv na Leibowitze o snaze mnišského řádu zachovat po atomové válce co nejvíce vědomostí z minulosti, ani marshallovsky-dravým, a vzbuzuje tím otázku, jestli než dojít do extrému není lepší kompromis mezi artem/midcultem a žánrem. A odpovídá, že kompromis není k zahození, ačkoliv takový film pak může být napadnut jednak z důvodu přílišného kazatelství, druhak proto, že postrádá více akce. Nespočívá ale právě v tomto výlučnost Tarkovského Stalkera - totiž v tom, že patří do arthouseu, ale střílí se v něm, navštěvují se v něm jiné světy a některé postavičky jsou přes nelíčenou apelativnost téměř až komiksové? (26.12.2010)

May there be a light... Za sebe bych řekl, že je hodnocení Knihy přežití zde na ČSFD jedním z nejnevěrohodnějších, a zasloužilo by si zvednout minimálně o patnáct procent. Je mi jasné, že většinu českých ateistů dokáže naštvat posledních dvacet minut filmu, ale jinak házení do odpadu nechápu. Ještěže naši slovenští bratři (kde je mimochodem na školách povinná náboženská nauka) alespoň trochu tahají rank směrem nahoru, a snímek tu nekončí v černých barvách. Ale k věci: na promakaném dílu bratrů Hughesových mi vlastně nejvíce vadily jen asi tři scény, při kterých jsem si plácal rukou na čelo. Jenže který akční trhák se dnes dokáže vyhnout úsměvně trapným okamžikům, kde si inteligence vzala dovolenou? Je tu sice pár dementních scének, ale ty na atmosféře neubírají. Jinak je totiž Kniha přežití velmi příjemnou post-apo oddychovkou s osvědčenými herci (Titus Pulo, motherfuckers!), až nečekaně výbornou hudbou, a hlavně je putování po boku Washingtona zatraceně candy. Šedo-hnědo-bílo-žluté scenérie - ač tvořené na PC - vypadají na plátně úchvatně. A prý žádné akční scény, ano? Asi jsem byl na jiném filmu, bylo jich zde tak akorát! Ostřelování domečku pak řadím mezi nejvíce sexy kamerové průlety historie. Ke konci stopáže jsem se dále rád nechal unést "vysvětlujícím a rádobyšokujícím koncem" - jen bych to celé utnul cca o pět minut dříve... Ale jak říkám: celkově je The Book of Eli zatím největším překvapením roku 2010. A na ústřední hudební motiv nezapomenu. (03.03.2010)

Neskrývaná celovečerní reklama na křesťanství, která - možná zázrakem, ale spíš omylem - docela obstojně baví. Paralely k westernům (bitka s cizincem v baru, duel na ulici, střelba z gatlingu) tedy nevidíme v post-apokalyptickém subžánru poprvé, ale spolu s WTFózními vtípky a (bůhví jestli záměrně) legrační postavou Eliho, který v sobě kombinuje apoštola Pavla s terminátorem, nám neustále připomínají, že tady o víc jak zábavu pro teenagery nešlo. Jen doufám, že do San Francisca doběhl ještě někdo, kdo zachránil Bhagavadgítu. Jen s jedním náboženstvím by v znovuzrozeném světě byla asi dost nuda. (15.02.2010)

Země budiž prokleta kvůli nám samotným. Trny a bodláčí se rozlezou.. kvůli nám. Ze země jsme povstali, neb jsme jen prach. A v prach se obrátíme..... Klasika postapokalyptického světa – přežije ten, kdo něco najde a mrtvému nekoukej na zuby, ale na boty. Po 30ti minutách se ptám, proč to nemá bejt dobrý? Akce se mi líbí, atmosféra je solidní. Pak mi to došlo: PŘÍBĚH! Myšlenka není moc silná. Nebo je jen otázkou, jak silná je naše víra? Inu jak říkám, není moc silná... I když – nebylo by fajn, kdyby všechno co potřebujeme byla TA kniha? Hranice mezi průserem a sračkou je malá. Když opomenu biblickou osvětu a výše zmíněné, je tu uvěřitelný D.Washington a několik zajímavých scén, u kterých jsem se dobře bavil. Hlasuji pro: menší průser. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Mám rád neohrožené hrdiny a apokalyptické filmy. 2.) Furt doma čteme jednu knihu a nevím proč. 3.) Po našem ,,no future“ sídlišti chodím bez ochrany. 4.) Chci ukázat dětem, proč je důležité mít dobrou paměť. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (24.05.2010)

(Varování ministerstva kultury: Tento komentář může obsahovat spoilery.) Tenhle film neměl nikdy šanci v našich končinách prorazit - poselství Bible tady oslovuje rozhodně menší procento obyvatelstva, než v USA. A když se z filmu stane v podstatě náboženská reklama, málokdy to ději prospěje, i když se tvůrci snaží okolo toho biblického těsta vařit nějakou rádobyzajímavou omáčku. Málo akční, málo dramatické, málo dobrodružné, málo sci-fi, prostě málo všeho. Denzel Washington de facto nic nehraje, jen jde a jde, ojediněle si s někým (sakra krátce) zabojuje a jinak jen deklamuje "slovo boží". Mila Kunis jako že na pokoukání budiž, ale tím je její role také jaksi vyčerpána. A Gary Oldman hraje prostě něco na způsob přerostlého umíněného děcka, které se snaží vyřvat si svou hračku tak dlouho, až nasere všechny, ale úúúplně všechny (myslím ty, co přežili). Tak trochu chápu, co chtěli tvůrci naznačit - že i v případě apokalypsy se přeživší budou potřebovat chytit nějaké jistoty. Jenže tohle téma lidi možná reálně osloví, až k té apokalypse dojde... (28.04.2013)