Pouta

Výborné. Konečně pěkná spolupráce čechů a slováků na tématu, ze kterého jsme ještě nevyrostli... (28.12.2010)

Mohl to být působivý psychologický thriller s autentickým vyobrazením té pitomé doby v pozadí, kdyby. Kdyby člověku nebylo celou první polovinu stydno za telenovelové až školněbesídkové herectví drtivé většiny zúčastněných (proč je ksakru za posledních dvacet let průměrný český herec tak tzv. civilní, až se mu nedá věřit ani „ahoj“? Proč se dialogy odříkávají, místo aby se hrály, proč herecká akce nevyplývá ze situace, ale připomíná pimprlové divadlo?). Kdyby se odpověď na otázky typu „proč se ta holka teď nezvedne a neodejde? Proč si tenhle chlap zrovna teď začne vylívat srdce zrovna téhle partě mamlasů?“ aspoň občas dala najít uvnitř filmu, v psychice postav nebo v duchu doby a nezněla „protože je to tak zkrátka napsaný, troubo“. Kdyby dobová stylizace nespočívala jen v okatém aranžování dobových lahví od piva a krabiček od Spart do popředí záběrů, ale taky třeba v užívání dobového jazyka (jen dva příklady: slovo zmrd jsem poprvé zaslechl někdy v polovině devadesátek, otázka jsi dobrej? ve smyslu jsi celej?, žiješ? se začala objevovat vlivem mizerných dabingových překladů ještě daleko později…) a vůbec v uhlídaných detailech. Kdybychom se místo jalových řečí o tom, kdo se komu smál nebo nesmál na základce, dozvěděli aspoň trochu o tom, proč je tenhle disident a tamten estébák a v čem takové disidentství vůbec spočívá, krom toho, že člověk nosí dlouhé vlasy a nechává se tlouct od estébáků. Kdyby tolik věcí nebylo jen naoko a pro efekt (z miliónu přemrštěných a neorganických autorských póz, kterými je film prošpikovaný, namátkou třeba Klářiny sklony k interiérovému sprejerství; jednak z kontextu svého ostatního jednání vychází Klára sice jako volnomyšlenkářka, ale rozhodně ne punkerka, která přijde poprvé do cizího bytu, vytasí se s černým sprejem, který s sebou tahá bůhvíproč, a začne s ním pojednávat nábytek, a jednak – sprejeři v Čechách na začátku osmdesátek???). Mám pokračovat? (21.08.2013)

Film chladný ako psí čumák. Zvláštne ľudské existencie v reálnom prostredí, ktoré sa dostávajú do absurdných, niekedy až príliš strojene pôsobiacich situácii. Nejako som nedokázal nadviazať na melanchóliu Pout. K tomu ich nezvyčajne dlhá stopáž je úplným zabijákom. Tak isto sa vo filme, najmä v prvej polovici strašne ťažko orientuje medzi všetkými postavami. Neviem či som bol tak unavený, alebo som tak blbý, ale mal som z toho celého pocit chaosu. (14.12.2020)

"Když ty přijdeš do místnosti, tak je to jako když někdo zhasne." (23.01.2010)

Zpátky na zem. Od začátku mě to hodně upoutalo-zajímavě vedená kamera i neurčitý začátek, na českou tvorbu jsem si říkala, že to skoro není možný. Prakticky nic se tady zbytečně nevysvětluje, dialogy jsou místy velmi přesné a reálné a málokdy zbytečné. Pozdější ( i opravdové, na temné záběry si oči musí zvyknout) zaostření na příběh, kde jsem dlouho nevěděla, co má Sprostý Antonín vlastně za problém, což došlo až ke konci, kdy se postupně většina věcí krásně poskládala a vyjasnila. Vidíme ho jako zakomplexovaného zoufalého pinďu, který si myslím, že teď se vše změní. Kristína Farkašová je taky hledající nešťastnice (fakt bych zdrhla hned, jak bych viděla neznámýho divnýho chlapa se začínající pleškou a ještě k tomu menšího než já, i v bytě kamaráda), ale neměla již skoro co ztratit a její (ne)kontrola vyustí aspoň v jí vlastní malou pomstu. Příběh sice kousek za půlkou ztrácí trochu dech, ale poměrně mistrné zkratky, párkrát dobrá hudba (hodně kovově otravná, ale titulková píseň od WWW zaujme a zalíbí se) a potřebné zvraty jej pohánějí vpřed a divák čeká na rozuzlení. Výrazně zbytečné moralizující otcovské rádoby rady (už vím, co tím všichni kritici myslí) soudruha majora hodně vadí a ještě se opakují-tohle mohlo to být uchopeno jinak, škoda vás jinak skvělý pane Kaisere. A závěr je laciná kopírka (zde s komentářem) původního jednoduchého originálu z (možná) zapomenutého výrazného filmu Marian. Stačil jednoduchý náznak záběru na nějakou věc a monolog by se taky krásně vešel. Velmi překvapivé na režiséra praštěnejch tv seriálů, zůstaňme prosím u tohoto. Ondřej Malý aspiruje na Českého lva a pokud ne, tak v akademii neni nikdo soudnej, pokud se neobjeví ještě něco výraznějšího. Tohle je první velký krok k nové etapě třeba neskutečných dramat, ale ještě ne skutečný přelom, na který stále čekám. (28.03.2010)

Film, který tu chyběl..... (07.11.2010)

Životy těch druhých po česky. Německý film jsem viděl jako první a tak se nabízí srovnání. Podobný scénář i postavy, dobové kulisy, téma a dokonce i taková maličkost jako je délka filmu. Je až s podivem jak moc, že by se čeští tvůrci inspirovali? Zatímco ten německý se drží mezi TOP 250, naše verze má chabých 78%. Ale je opravdu o tolik horší? Nemyslím si, naopak v mnohém jej převyšuje. Třeba reálnost postav a jejich chování. Nebo vykreslení a obsazení hlavní role. A také konec byl pro mne lépe přijatelný. Každopádně jsem rád, že i přes svoji neoriginálnost tento československý film vzniknul, protože jak už jsem napsal v komentáři k tomu německému, takových děl je stále zoufale málo a pro naše vyrovnání se s minulostí jsou třeba jako sůl. (26.12.2010)

Silně nadprůměrný snímek. To poslední dobou o českých filmech neříkám moc často. A neokoukaní herci jsou třešničkou na dortu. (26.12.2010)

Tonda byl toho dne poněkud neklidný. Příběh pošahaného estébáka intelektuálně podaný mizerným režisérem. Jakákoliv akce nebo gradace napětí je ve Špačkově podání absolutně plochá. Radši vidět nabušený ační film řemeslně zvládnutý s plochýma postavama, než plochý film celou dobu jen vykreslující něčí charaktery. Ondřej Malý je jistě dobrý herec, ale od scény, kde je hodně nepřesvědčivý opilec, jsem ho přestal brát jako něco extra. Poslední scény s kolegou navíc mohly být tím nejlepším, když přímo vybízely ke slovní přestřelce a husté atmosféře plné očekávání. Jenže to nepřišlo. Nepřišlo vlastně vůbec nic. A když tu potom Lima rozplývá, jak se vrátil do minulosti díky štípacím lístkům v trolejbusech, tak bych doporučil spíš výlet do menšího města, kde takové lístky a stroje ještě mají. Možná oproti těm 140ti minutám ještě ušetří i trochu času. (20.01.2011)

Mimo rekvizit oceňuji ponurou atmosféru, Ondřeje Malého a uvěřitelné dialogy. (13.02.2011)

Unaveně táhlá kamera, obraz i jeho barvy jsou na vrcholu mezi tím nejlepším, co česká kinematografie nabídla. Stejně tak i scénář a puntičkářská režie. A všechno tohle bohatství je podepřené o absolutně geniální herecký výkon Ondřeje Malýho. A teď věc druhá - Emoce. V tomto filmu nejsou (věřím, že záměrem ani být neměli)! Ale to co fungovalo např. u Až na krev (p. t . Andersona), je u Pout největším kamenem úrazu. Hlavního hrdinu zžírá agresivita, neklid, a fiktivní touha po něčem, čemu by se dala (přehnaně) říci láska. Věřil jsem mu to. Jen si nejsem jist, kdo nese vinu za to, že mě to do křesla nepřibilo (jako viz. Až na krev), necítil jsem přitom filmu nic. Prázdno. Pusto. Chvílemi i nuda. A po skončení filmu (a zřejmě za to můžou i ovace tipu- ,,nejlepší Český film za posledních dvacet let) jsem si na něj nijak zpětně výrazně nevzpomněl. A to říkám, že pouta jsou velmi (!) kvalitním snímkem. Jen mi přijdou emotivně vyprahlá jako hlavní hrdina. O.k. Třeba to byl záměr, ale koupíte si obraz, ze kterého cítíte... Nic? Nebo knihu? Pouta jsou jedním z těch lepších, Českých filmů. A jsou jedním z nejlepších filmů za posledních pár (!) let. Ale nepřehánějme... (03.03.2011)

Hodně neobvyklý depresivní film.... rozjezd jako u spousty "variací na dané téma", až když divákovi dojde, že se Antonín chová nestandartně, děj chytí a už nepustí..... působivé hlavně také díky téměř neznámým hercům (a samozřejmě jejich výkonům!) (04.04.2011)

"Ty někoho máš? Ne, ale rád bych..." Skvělé zjištění, že česká kinematografie má někoho, jako je R. Špaček, který tak nějak vybočuje z řady Hřebejků, Trojanů apod. Ještě skvělejší zjištění, že má i O. Malého, který mě doposud neznámý, vyráží tímto hereckým výkonem můj, už tak těžký dech!! Skvělě autentické interiéry a podmanivá hudba. Výjimečně neškodlivě dlouhá stopáž. Veliká škoda slabšího závěru a chybně zvolených obsazení některých vedlejších rolí. Tahle filmová "Klepeta" mohla být skvělý adept na pět hvězd. (28.05.2011)

Vztek tě nezadusí! Ondřej Malý je ďábel. Takový herecký koncert se u nás jen tak nevidí. Samozřejmě mu sekundují všichni ostatní, ale jeho duševně narušený estébák je na charakterový Olymp napsaný i zahraný. Celkově se u nás takový typ vyprávění nevidí a je na naše poměry hodně originální, takže u mě to Špaček jednozačně vyhrál. Bomba! "Ty máš jinou? - Ne, ale moc bych chtěl." (14.07.2011)

Zjevení mezi českými filmy a asi vůbec první, který to komančům vybarvil bez jakýchkoliv servítek. Neznámé tváře, uzemňující hudba, u mě s Kawasakiho růží nejlepší český film tohoto tisíciletí. (02.09.2011)

Mnozí tady mluví o záchraně české kinematografie. Budiž. I já oceňuji herecké výkony, ale moje hodnocení mluví spíše za to, že mě film nezaujal a těžko ho někdy znovu uvidím. Vkládal jsem do něj naděje, ale duchaplné filmy, které mají "hloubku" skutečně není můj šálek čaje, aspoň ne toho českého. Podle mě má být film odkazem na to, jaké to bylo v roce 1982, čili v roce, který ze zdejších diskutujících zažil málokdo, a hodnotil film jako takový. Já, jakožto ročník 1986 to zřejmě nepochopím. (26.09.2012)

ak to mam hodnotit ako psychologicku sondu do mysle kedysi slusneho a normalneho cloveka meneneho dobou, okolnostami a rezimom, tak je to na vybornu, ak to mam hodnotit ako film celkovo, tak to je u mna priemer, ktory mohol byt kludne o dakych 40 minut kratsi a vobec nic by sa nestalo.... ak to spriemerujem, vyjde mi z toho vec, ktora urcite stoji za pozretie a s kludnym svedomim mozem dat 7/10 (30.01.2010)

Po tomto filmu by mohl Hřebejk propadnout oprávněnému pocitu méněcennosti. Díky Poutům ještě více vyniká jalovost Hřebejkovsko-Jarchovského midcultu, brnkajícího na tklivou notu aniž by kdy cokoli podstatného řekl, protože se tu vše odbývá povšechnými lidovými "moudry". V Poutech je reálný socialismus zobrazen jako celkový společenský marasmus, o to tísnivěji působí. Právě ta drobnokresba všednodenního socialistického žití k nepřežití je hlavní předností filmu. Je to tísnivý svět razšafného českého pantáty s rudou knížkou, jehož tupá omezenost zúžila svět na šedivý a nedýchatelný prostor. Pouta nám připomínají, že odpornost té doby nelze obsáhnout prostým výčtem faktů. Podstatnou byla ona potenciální hrozba, která se nad vším vznášela a evokovala všudypřítomný pocit bezmoci a strachu. Nevím o žádném díle v literatuře nebo filmu, které by se přiblížilo k tak přesnému ztvárnění té doby, o to obdivuhodnější je cesta, kterou scenárista Štindl (sorry, ale ten film stojí a padá s jeho scénářem) musel urazit. V rámci filmů reflektujících období normalizace Pouta dalece přečnívají všechny ostatní. (09.02.2010)

Pouta jsem ještě neviděl, ale píseň WWW - Pikola je za dlouhou dobu to nejlepší co na české scéně vzniklo. (20.03.2010)

Cítil jsem jak mi někdo 140 minut pomalu natloukává kladivem minimálně devítipalcový ocelový hřeb do hlavy... Celá audiovizuálně podmanivá Pouta jsou nádherným příkladem gradace děje snímku, který vlastně ani žádný epický děj nemá. Pochvalu zaslouží snad všichni - včele s jistojistě režírujícím Radimem Špačkem i scénáristou Ondřejem Štindlem. Sakra, to Harvey Keitel z Bad Lieutenant našel sobě rovného soka až v České republice? 85 % (22.01.2011)