Pouta

V kině jsem pospával, u telky jsem se nudil. Dobové oblečení, nábytek, auta, měkký Petry za 8, to všechno je OK. Kamera je fajn, zvuk taky, dokonce je tam i pár zajímavých dialogů. Místy je to ale takové zdlouhavé a blátivé, kdyby to mělo standardních 90 nebo lépe 70-80 minut místo 140-i, tak by to bylo mnohem přímočařejší a celkově působivější. (21.08.2013)

Na české poměry velmi skvěle zpravovaný film (30.06.2016)

Komunistická depka se vším všudy. Šeď továrny,ulic a lidských vztahů. Ondřej Malý zahrál skvěle člena Stb který se sesype ze stereotypu,upne se na milenku sledovaného disidenta a aby získal její náklonost začne zneužívat systém a pravomoce, hrou na poloboha začne mít problémy i s vlastními lidmi. (06.09.2016)

Kvalitní zpracování ano, ale predikce beznaděje nutí jenom k nepříjemným pocitům; pro mne není důvod vidět znovu. (19.01.2017)

Auvajs, sááákra. Tak to byl teda nášup. Koukal jsem podruhé a klidně kouknu potřetí. Tohle se prostě povedlo. Mne zaujalo herecké obsazení, děj i zápletka samotná. Váhám nad plným počtem bodů, uvidím napotřetí. Delší stopáž vůbec nevadila, ale ten konec se mi moc nezamlouval. (01.03.2017)

Těžká tragédie co do kvality filmu.. Buď mě film zastihl ve špatném rozmaru, nebo je to totální sračka :D ale bojím se, že spíše to druhé. Za mě obří průser a nedoporučení. Jako dokument na noc 21. srpna bych si představoval něco mnohem lepšího, akčnějšího - tohle prostě ne. (28.08.2018)

Neuvěřitelná síla. Ondřej Malý zahrál psychopatického šmejda způsobem, který nedokážu hodnotit jinak než superlativy. Geniální scénář. Jeden z nejlepších českých filmů nejen tohoto století. (13.10.2018)

Pouta to u mě neměly a nemají lehké. Napoprvé jsem je vzdal a nyní, po třech letech se k nim vrátil. A opět mě čekala těžká a nepříjemná cesta, abych se dostal ke konci. Pouta mají blíže k artu, než k normální produkci, nenahlíží na režim, ale na lidi v něm, ale hlavně pronikají hlouběji do mysli jednoho psychopata, který je shodou náhod i příslušník Stb. Pomalu a v doprovodu nepříjemné hudby pronikáme do jeho mysli a na konci v ní nenacházíme nic, než vztek. Pouta jsou zajisté nejzajímavější zážitek, který je nejen zručně natočený, ale i dobře napsaný a zahraný. Jen je příliš odtažitý, nekonkrétní a na obyčejného diváka pomalý a nudný. Nikam nespěchá, těží hlavně z atmosféry a záměrně ukáže méně, než by mohl. Jako experiment geniální, vhodný na festivaly. V kině ale takovéto filmy proletí bez povšimnutí, protože na tohle bylo klasické publikum zkrátka nepřipravené a kdo ví, kdy tomu bude jinak. (13.01.2019)

Snímek je docela dlouhý, ověšem Pouta se vyznačují především výborně vykreslenou atmosférou, samozřejmě temnou, počátku osmdesátých let, což ovšem uvádí distributor, neboť my se o tom, kdy se děj odehrává nic nedozvíme. Dále přispívá skvělými hereckými výkony překvapivě prakticky všech herců. Samotný děj je nakonec tak absurdní, že diváka doslova vtáhne do děje a ten čeká, jak to celé bude pokračovat a jak to dopadne. Vůbec to není špatný film, ovšem přesto si dovolím rýpnout. Všimli jste si, že v posledních letech Českého lva získávají především filmy, které u diváků rozhodně nevítězí? Návštěvnosti kin vládnou zcela jiné snímky. (28.08.2020)

Pouta mají dobře napsaný scénář, sevřený příběh, uvěřitelné postavy, logiku, slušné herce, všechno tu funguje, jak má. Což by měla být norma, ale v současném marasmu českého filmu je to bohužel spíš výjimka. Ondřeje Malého znám ještě jako dítě z ostravských inscenací, skoro jsem ho tu nepoznal, skvělý výkon. Nicméně se mi zdá, že poslední dobou se točí samé filmy o estébácích. Za poslední rok je tohle asi pátý takový film. Čeští filmaři by konečně měli přestat hrabat se v minulosti a zaměřit se na problémy současnosti - a že jich je ! (27.01.2010)

Neříkám že je to špatný film, jenom prostě ne můj šálek kávy! Na české poměry ale zpracováním a hereckými výkony rozhodně silný nadprůměr. (30.01.2010)

Konečně se u nás zrodilo něco co má koule. Neustále na mě dýchala ta dokonalá Mannovská atmosféra. Špaček si tímto nasadil opravdu vysokou laťku. A ten herecký ansábl?? Radost pohledět. Todlenc je "Nová naděje" pro český film, která doufám otevře oči našim zalajnovaným tvůrcům, schovávajících se za patosem a tzv. "mile hezkou českou nevinnou komedii". (30.01.2010)

Unikátna záležitosť ! Ondřej Malý by mal byť za svoj výkon rozhodne odmenený nejakým ocenením (aspoň Českým lvom), pretože agent Antonín v jeho podaní bol jednoznačne hlavným ťahákom tohto výborného filmu. Oceňujem tiež, že sa autori zamerali omnoho viac na jednotlivé postavy a vzťahy medzi nimi, ako na zveličenú a zdramatizovanú kritiku vtedajšej doby. Jednoznačne jeden z najlepších českých filmov poslednej doby ! (30.01.2010)

Výborný český snímek za 4 hvězdy, pátá pro mistra Malého (dvojník Rodena???). (05.02.2010)

Dobře naladěn zvěstmi, jež předcházely, sympatiím k scénáristovi a tématu-námětu, usedl jsem před plátno. Konečně český film s velkým F? První záběr to potvrzuje (velmi dobrá kamera!), telefonování, hm… ale proč teď řekla Klára „už je zas tma“? Řekl by to takhle pro sebe a nahlas někdo? (Postavy propadají samomluvě i později a bohužel zejména ve finále.) A ten sprej na zrcadlo půjčeného bytu? Hlubší, pozdější smysl? Ne. Obojí to zní/vypadá spíš uměle, než umělecky… (Navíc je ta pointa se sprejem zbytečná – všichni vidíme, co je „adresát“ vzkazu zač!) Bizarní scéna z stbáckého mecheche… Já opravdu nechci hledat mouchy, ale, lítají mi přímo před oči. Krásné, ale neopodstatněné záběry na Klářin jeřáb – proč, pane Špačku, máš už občanku? Safra, to nikdo tomu Hřebejkovi nenatrhne?! Tohle není žádná „posraná“ recenze, já tě tady „úkoluju“ ty rejžo! Vzápětí si pletu O. Malého s L. Veselým, jehož postavě (spisovatel Pavel) je dáno až nesmyslně moc prostoru a důležitosti. Oba disidenti jsou načrtnuti velmi hrubě a pro mě pochybně; ale ona vlastně žádná z postav nemá minulost, prostě se do příběhu vnořili, nevím proč, jen hrají roli. Co vlastně zapálilo v Antonínovi ten plamen, jak se rozhoříval? Nevidím (i když chápu?) – nejdřív nehoří vůbec, vzápětí spaluje i sám sebe.) Postsynchrony mi zní nějak… dialogy pak vyznívají jakoby naroubovaně, vyčnívají z obrazu… (to platí zejména pro O. Kaisera, při jehož každé větě jsem se ošíval) Nepříliš přesvědčivá finální zápletka s Pavlovými „materiály“… Je mi líto a je to trochu zvláštní, že nejlepším filmem o dvacetiletém bezčasí normalizace pro mě stále zůstává apokalyptický muzikál Kouř… Pouta měla na to být lepší a jsou jen docela dobrá a nad českou kotlinu vynikají „jen“ fenomenálním Vladimírem Putinem v roli Antonína a Ondřeje Malého a několika dokonalými scénami (Antonín a Klára, - manželka, - „úkolovaná“ personalistka). (Ostatně všem hercům velký palec nahoru!) Mohl to být normalizační Dostojevský – Antonín jako by vypadl z jeho knih. Smyčka se stahuje a vlčí pud mít tu fenu a uniknout s ní pryč. Proč tu není jen Antonínova zlost (spíš než vášeň a chtíč) a nic netušící Klára a zbytek jen jako kulisy? Vždyť ti ostatní jsou opravdu „sračky“, že jo, Antoníne? Možná jsem čekal příliš, ale to čekám vždy. Možná jen „nevím, co mluvím, ale mluvím hodně“ a změním to po druhém zhlédnutí – tak jako tak, ten film za to stojí. (05.02.2010)

Radim Špaček toho v Poutech z éry reálného socialismu ukazuje možná více, než by si někteří pamětníci přáli vidět. http://chromy.blog.idnes.cz/c/122981/O-socialismu-bez-lasky.html (06.02.2010)

Štindlův, Špačkův a Malého fantastický, jinému nepodobný padouch. Kvůli němu dávám 4 hvězdy a nejspíš se na film podívám znovu. S hlavním hrdinou však film stojí a padá. Jako by ostatní postavy tvůrce filmu tolik nebavily a nedostalo se jim tolik pozornosti... Zejména postava disidenta Sýkory mě střídavě rozčilovala a nudila. Jako fanoušek Sequensova a Jelínkova Jirky Hradce musím přiznat, že vidím v Antonínovi vážnou Jirkovu konkurenci :-)) Ale pokud jde o film jako celek, má staromilecká duše dá před barvičkami a atmosférou přednost upovídané Kawasakiho růži. (08.02.2010)

Jo. (13.02.2010)

Skvělá atmosféra, výprava a rekvizity... Vítejte v roce 1984 počesku. (16.02.2010)

Ze začátku byste nejradši zabili střihače, protože se člověk nemůže pořádně ani zorientovat, která dějová linka běží, a pak postupně měníte názor na celý film. Zprvu je to tak jaksi "česky rozplizlé", jen si tak chválíte kameru a i ta režie celkem ujde. Někde v půlce se nevyhnete srovnání s Životy těch druhých a říkáte si, že je ten film jako přes kopírák, prostě takový mladší český bratr, který neurazí. Hodně vadí místy kostnaté dialogy, které vám obraz občas nadmíru okomentují a přidají ještě nějakou tu vzletnou téměř divadelní frázi. Ale pak přijde poslední pasáž, tak svébytná, že režiséru se scenáristou odpustíte snad všechny předešlé chyby. Protože Pouta prostě nejsou Životy těch druhých. Je tu sice zlý režimní agent, disident a jeho holka, ale zatímco německý oskarový bratr vypráví příběh osamělého rozvědčíka, který podlehne volání lidskosti, Špačkův a Štindlův agent Antonín je prostě čistá bestie. A v tom jsou Pouta konečně světovým filmem. Jejich hrdinové prostě nejsou černobílí čeští lidé, jsou to osoby z masa a kostí, a s agentem Rusnákem nesměřují k lidskému konci jako zmiňované Životy. V Rusnákovi se zrcadlí celá zrůdnost komunismu. Rusnák je sice proponent režimu, ale právě on nejvíce trpí vším, co ho obklopuje. Celou dobou a prostředím, ve kterém žije. O Ondřeji Malém v hlavní roli nelze říct nic jiného, než že je skvělý, bez něj by ten film netáhl, a je to znát. To jeho herečtí kolegové až na výjimky moc neoslní, i když je třeba režiséra pochválit za výběr nových tváří. Musím říct, že Pouta jsou podle mě nejlepším českým filmem poslední doby, takovým světýlkem na konci tunelu. Upocené Tři sezóny v pekle se můžou leda tak kochat svou reklamáckou vycizelovaností. Pouta jsou skvělá, ale mají i své vady na kráse. I přes všechny problémy ovšem skvěle fungují. (20.02.2010)