Walking Too Fast
Režie:
Radim ŠpačekScénář:
Ondřej ŠtindlKamera:
Jaromír KačerHudba:
Tomáš VtípilHrají:
Ondřej Malý, Kristína Tormová, Martin Finger, Luboš Veselý, Lukáš Latinák, Barbora Milotová, Oldřich Kaiser, Ivana Uhlířová, Iva Pazderková, Jana Janěková (více)Obsahy(1)
Československo, rok 1982. Tomáše zmáhá únava. V odporu proti režimu již nenachází žádný praktický význam, nevidí možnost „vítězství“ a s ním související osobní perspektivu. Dobové poměry navíc žádný nový začátek neumožňují – kromě emigrace. Únik hledá v mimomanželském vztahu s Klárou. Antonín, příslušník tajné policie, se od svého informátora a Tomášova přítele Pavla o nevěře dozvídá. Kláru sleduje. Jeho zájem o ni je však víc než profesionální. Vidí v ní člověka, který by ho mohl zachránit. Možná jeho posedlost jen potřebovala důvod naplno propuknout. Antonínova sebedestrukce, Pavlova zbabělost a Tomášova pasivita tak vytvářejí soukolí zrady, manipulace a pokřiveného vzdoru, který všechny protagonisty nakonec rozdrtí. Pouta jsou thriller s temným příběhem a nepředvídatelně jednajícím hrdinou, prostoupený pocitem ohrožení, strhující a napínavý. (Česká televize)
(více)Recenze (686)
Vypadám snad jako rozumný člověk?... Antonín Rusnák je svině první třídy sloužící totalitnímu režimu. Zakouká se do Kláry a začne likvidovat všechny a všechno, co mu stojí při jejím získání v cestě. ()
Smutné. Šokující kontrast mezi návštěvností(cca 25 000 diváků v kinech) a kvalitou(subjektivně) neodbytně podsouvá myšlenku, jak obrovskou roli hraje v současnosti marketing a propagace. Umění prodat je v dnešním světě konzumu nekompromisně nadřazeno umění něco sdělit, přinést, vytvořit, evokovat. Lavina požitků všech našich smyslů valící se s neutuchající intenzitou válcuje marnou snahu umělce aktivovat zkornatělou emocionální a intelektuální hemisféru našeho mozku a donutit nás tak ke „kooperaci“ s právě se rodícím kulturním dědictvím. Smutné, ta naše lenost. ()
Pouta jsou naprosto nadstandartní český film, který je třeba vidět přinejmenším kvůli několika opravdu silným scénám. Jinak nic světoborného, ale pořád ČESKY nadprůměrného. Určitě v hlavě zústane, i když jsem čekal ještě něco víc ponurějšího, akčnějšího a hlavně a v podstatě - zábavnějšího. ()
Tento film je pro mě synonymem pro promrhaný potenciál (tak vynikající námět!) a nevyrovnané kvality (zejména herecké). Úchvatná kamera nakombinovaná se strojenými ochotnicky zahranými replikami...často je na vině i scénář. Nebo naopak skvělá scéna, jak tím, jak je zahraná, tak i silně a dramaticky vyznějící, která je vystřídaná scénou naprosto plochou a zbytečnou. Ondřej Malý je v devadesáti procentech dokonalý, jeho zpracování estébáka je komplexní a svým způsobem nepřekonatelné, jenže v těch zbývajících deseti je divně nepřirozený. Manželku, spisovatele a milenku bych úplně přeobsadila. Kdyby to bylo lépe zpracovné (a kratší), klidně by to pro mě mohlo být na pět hvězdiček, takhle ale Poutům dávám tři plus. ()
Takhle zahrát fizláckého šmejda jsem ještě nikdy neviděl.Dokonalost od Ondřeje Malého.Jen pevně věřím,že mu tato role nenadělá problémy mezi lidmi.Jinak skvělý film. ()
Videl som aj lepšie. Ale aj horšie. Je to zlatý stred. ()
Najlepší český film za posledné obdobie. Úplne iný než čo bolo doteraz o starom režime natočené, žiaden zábavný nadhľad, ani zľahčovanie blbej doby. Beznádej, šeď, ani svetielko nádeje. Výborné. /// Po druhom zhliadnutí musím pridať: čo je tak samozrejmé, že som to ani nespomenula, sú výborní herci s bonusom, že ich človek nevidí v každom filme. ()
Velmi zajímavý snímek, avšak velmi obtížně hodnotitelný a ještě tíž komentovatelný.. Někde jsem tu četl názor, že 10 diváků tohoto filmu = 10 názorů, plně souhlasím. Já se počítám k těm, co film hodnotí spíš výš a to hlavně pro jeho neobyčejnost v "českých poměrech." Nemyslím si, že v jádru vypovídá až tak o normalizaci jako takové, i když jako dobu ji popisuje velmi věrně, hlavně je to ale, dle mého názoru, výpověď několika (méně či více) zakomplexovaných duší v zakomplexovaném světě, podepřená malými dramaty každodenního života jeřábnice, fízla, zbabělého spisovatele.. Nelze si nevšimnout několika paralel s " Leben der Anderen.." Ale zas je to tak, jen "cvrnknout" a jít dál, vem si co je tobě dáno, ostatní nech ležet.. Skvělý herecký výkon hlavního představitele Antonína, těžící jistě i z jeho "neokoukatelnosti," avšak proč právě takovéto pány "Malé" nevídat před filmovou kamerou častěji..? Celkově vzato, rozmanitý, dramatický, působivý a "bizarně chutný" filmový pokrm, ne však na sváteční stůl... ()
Jeden z najlepších českých filmov za posledné roky, vynikajúci scenár, skvelí herci a hlavne perfektne a nenásilne navodená atmosféra doby socializmu. K plnému hodnoteniu chýba len málinko. ()
Silné drama z období nejtvrdší totality kdy si lidé navzájem nemohli věřit ani pozdrav. Příběh sadistického psychopata se služebním průkazem STB, který má pocit absolutní moci nad osudy ostatních. Klobouk dolů před Ondřejem Malým, který tuto roli zvládnul bravurně! ()
Nechci se rozepisovat, není to třeba. Pro mne po všech směrech naprosto dokonalý film! ()
NO dost věrohodné , hlavně pro mladší diváky . Antonín šílený , vyšinutý , pako . Malý jej zahrál skvěle . A tak se tady žilo . ()
Zdlouhavé psycho vedoucí k velmi zvláštnímu závěru. Neokoukaní herci jsou místy dobří, jindy dost křečovití. Přijde mi, že experiment nevyšel, asi jsem zvyklý na klasiku. ()
O estébákovi, kterému "ruplo v kouli"... Špaček překvapil. A to velmi příjemně. Po "výtvorech" jako je Letiště nebo Přešlapy představil vskutku silné psychologické drama, které se člověku dostane do hlavy a jen tak snadno ho odtamtud nedostanete. Rozhodně v něm není nouze o řádně hutnou atmosféru, tolik příznačnou pro komunistická léta, stejně jako o solidní herecké výkony (Ondřej Malý), efektní kameru a hudbu. Není to sice ani zdaleka dokonalý film, ale v moderní české tvorbě se jedná o velmi zajímavé oživení, které stojí za shlédnutí. 82 % ()
Češi mají občas povedené filmy - Obecná škola, Musíme si pomáhat, Dědictví... Většinou však dávám přednost jiným a proto mě těší, že Pouta mohu také určitě zařadit mezi to, na co mohou být naši tvůrci hrdí. Pan Ondřej Malý exceluje, jeho kolega hraje sice úplného kašpara, ale taky předvedl zdařilé představení, podobně jako udavačský spisovatel. Každá z postav je originální a každá výborně zahraná. Nevlídnou atmosféru skvěle vystihují šedá, často stará prostředí. České Lvy a jiná ocenění jsou naprosto zasloužená. ()
Vybroušený scénář, mazácká režie, kamera, která nemá potřebu exhibovat, brilantní herecké výkony, přesto mě ,,Pouta" zastihla pravděpodobně ve špatném rozpoložení. Drama pana režiséra Špačka zapůsobí na diváka až klaustrofobickým dojmem. V totalitou spoutaném režimu krouží postavy jakoby bezcílně tam a zase zpět, avšak jakékoliv vystoupení z pomyslného kruhu vyvolá jen další zmar a beznaděj. Temná, šedá, neutěšená, to jsou Špačkova Pouta. Temná, šedá, neutěšená však v tom dobrém filmařském slova smyslu. Hodnotím třemi hvězdami, ale jsem přesvědčen, že si snímek zaslouží od spousty recenzentů i čtverku ba dokonce i .... ()
Nudná ptákovina. ()
Tie dve hviezdy sú s prižmúrením oka. Ak by to bola napr. britská produkcia, mrdnem tomu ihneď odpad. ()
Dalši propangadicka pičovina naši Milované draaaahe česke televize a EVROPSKÉ UNIE.Za komunistu trpěli akorat disidenti=alkoholici,feťaci a puberťaci bo nesehnali džiny=tragedie:-D,ja už je nenosim několik let a ani nechcu bo mě tlači na kulach:-) ()
Související novinky
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (více)
Darmo vyzdvihovat jednotlivosti, funguje tu všechno. Pomocí kontrastu a asymetrie: film nás přivádí intimně blízko k marasmu komunistického Československa začátku 80. let, přitom k tomu používá prostředky z pozdější doby – minimalistický elektronický hudební podkres, herecké tváře, nespojené s tehdejší dobou ani s filmy, které ji obvykle ztvárňují (ansámbl z Pupenda a dalších), které ovšem známe a potkáváme je v dnešních divadelních sálech, někdy zcela neosmdesátkové nasvícení či kamerové filtry, které však, podobně jako v detailech zdánlivě nepřiměřené barvy impresionistů, zachycují zamýšlený celek výstižněji, než by to zvládlo násilné ladění do jednoho dominantního tónu, v němž jsme navyklí si tehdejší dobu připomínat. Šedivost reálií vystupuje tím ostřeji, čím sofistikovaněji je snímána. Pokřivenost charakterů defiluje nahá před chladně precizní kamerou. Bezčasí doléhá skrze neustálý pohyb, posuny perspektivy, klouzavost.*» Proto také na nejvypjatějším místě příběhu, které má být pro hlavní postavu kýženým bodem obratu, se pohyb zastaví, hudba utichne, se zatajeným dechem se čeká na nový začátek – který nepřichází. Scéna, kdy se Antonín konečně setká s Klárou, je asi nejbolestnější. Celý film jsme vystavováni paradoxnímu faktu – tendence k zabřednutí je společná všem (když nešpicluju, aspoň podvádím manželku, hraju si na dospělého před někým, kdo pro svou nezralost ještě není do ničeho zapleten, a tím ho zaplétám), jedinou volbou je, jakým způsobem se nechám prznit a jakým budu prznit druhé, čímž je na hlubší rovině setřen rozdíl mezi zlovolností estébáků a čistotou těch, kteří jsou jimi vyslýcháni (ovšem nikoli ve prospěch mávnutí rukou: „Jsme všichni jenom lidi, ne?“, ale jako podklad pro přiznání: „Všichni jsme stejně zdeformovaný zrůdy“). Jedinou postavou, které se vzpříčí kost v krku, je nečekaně (ale vlastně čemu se tady divit) „vykonavatel zla“, protřelý estébák. On je tím, komu pud sebezáchovy drastickými dávivými projevy velí skončit s tím. Ostatní se jen vezou. On už narazil a musí jednat. Neurvale, neumí to jinak, jenom se tentokrát změnil záměr. Nepotápí, ale snaží se sám vyplavat. O to zoufalejší je, že když se mu podaří dostat se k jiné lidské bytosti, nedokáže se sám chovat jako člověk. Když předtím v sebeobraně pálil mosty, zaháněl a zastrašoval, aby si prosekal cestu ven, nejlépe mu posloužily jeho estébácké manýry. Nic jiného na ostatní taky neplatilo – ač to vyznívalo surově a nemocně, mezi jemu rovnými to bylo adekvátní, či spíše účelné chování. Když však je konfrontován s nepokřivenou bytostí (na kterou příznačně navlékl své naděje: na nezkaženou, ale nezkušenou, to znamená ještě nijak nevyprofilovanou mladou dívku), když může ustavit něco normálního, není s to. Nemá odkud brát. Smyčka deformace je fatální, není cesty ven.*» Další pointa už není znázorněna žádnou scénou a vrcholí jím onen zvolený princip asymetrie. I ostatním postavám se na konci příběhu něco stalo. Nebýt sebezáchranného pokusu Antonína, dál by klouzaly po svých nelichotivých trajektoriích a navzájem by se utahovaly do svěráku. Jeho přičiněním každý dostal, co si zasloužil. Jejich příběh někam vyústil, dostal pointu. Ovšem nikdo z nich to nemohl docenit: ve své denně křivené existenci už sami sebe neviděli. Film Pouta je vidí. () (méně) (více)