Fullmetal Alchemist: Bratrství

Celkově mně trvalo 2 roky, než jsem se z první epizody tohohle anime dostal až na konec. Kdybych měl hodnotit čistě podle prvních cca. 20 epizod, asi bych udělil 3 hvězdy. Říkal jsem si „Co je sakra na tom tak super? Proč třeba na MyAnimeListu se to stabilně drží na první příčce?“ To už se pak po dvou třetinách anime začne docela dostávat na povrch. Jakmile jsem byl tam, už mě to nepustilo. Beru nudnou první třetinu jako stavební kámen, resp. investici, abychom si o to více užili ten zbytek. Hlavní sílu FMA:B jsem viděl v tom, že netrpí moc klasickou tupou krátkozrakostí anime. Není to žádné „teď se musí něco stát a co se stane pozdějí, to ještě nějak domyslím.“ Kdybych se podíval na každou postavu samostatně, asi by se mi velice těžko některá z nich připojovala ke klišé vzorům. I když se jich tam ukáže skutečně mraky, nikdy jsem se v nich neměl problém orientovat. (26.08.2015)

Starého Alchymistu jsem neviděl, takže nemůžu porovnávat. Hodně dlouho jsem se rozmýšlel, než jsem se do toho pustil, přece jen 64 dílů je na mě docela dost a na anime seriály jsem se začal dívat hlavně proto, že mají většinou jednu sérii, většinou do 26 dílů a každý díl má navíc maximálně pětadvacet minut. Ale když má člověk najednou 25 dní volno, bylo by škoda toho času nevyužít =D To co u anime rozdodně nemusím je parodování / odlehčování. a u FMA:B toho bylo víc než dost. Obzvlášť, když se Ed poprvé setká s Greedem, bojují spolu a vtrhne tam učitelka, ztratí to veškerý potenciál a vážnost, které to mohlo mít. Naprosto se to tím umrtvilo. Občas to neuškodí, ale co je moc... 64 dílů mohl být hodně slušný nápor, ale podařilo se mi to smést ze stolu za dva a půl dne, přičemž třetí den jsem ještě přihodil druhou půlku první série GitS :-) Pokud mám být objektivní (což většina zdejších otaku není) tak posledních asi deset, patnáct dílů (obzvlášť od začátku Přislíbeného dne) bylo až moc křečovitých a natahovaných. Moc se tam sice neumíralo, ale když už, tak to doprovázely potoky slz a patetických keců. Při soubojích měl každý moře času na povídání, proč tam jsou a co tam dělají. Mnohanásobné happyendy taky zrovna nemusím. Škoda, mělo to obrovský potenciál a "hluché" díly to nemá (Mustang vs. Lust, konce 45, 46, 49 a dalšícha a dalších dílů jsou navíc skoro boží, podkreslené výborným endingovým songem). Jen toho chtěli říct hrozně moc na příliš malém prostoru. Některá spojenectví a psychologické vývoje postav jsem jim vůbec nevěřil (Envy, Scar, čtyři chyméry atd.), snad jen tomu Mustangovi jsem věřil skoro všechno (obzvlášť zvuk při luskání prsty se mi po FMA:B začal líbit :) a bez některých postav bysme se obešli úplně (učitelka a její manžel). Jestli má být tohle nejlepší zástupce šónen... Objektivně 80 % (17.01.2011)

Nový Hagane no renkinjutsushi není lepší než ten starý, ale také není horší. Je prostě jiný. Oba dva mají své kouzlo. Rozhodně bych budoucím divákům doporučil, ať se podívají na oba. Tady mi vadily první shrnující díly, které byly příliš uspěchané. Chápu, že to chtěli shrnout a rychle odbýt, jenže mohli si dát více záležet, protože to udělali příliš nemastným a neslaným způsobem. Následující děj je stejně chytlavý jako starší a nemám mu co vytknout, krom toho úplně zbytečného opakovacího dílu, a přidal bych jeden díl, který by ukázal osudy postav lépe, než fotky na nástěnce během záverečných titulků. (17.10.2010)

FMA: Brotherhood is for boys, FMA (2003) is for men. Možná i takhle by stačilo obě dvě ságy zhodnotit. Brotherhood až nesmyslně (ve srovnání s verzí z r. 2003) z rychlíku a velmi slabě odvypráví začátek a příběh s Ninou, do toho je přítomno mnoho iritujících prvků, postavy na sebe křičí, šklebí se, dělají trapný humor, postava Lust je na rozdíl od 2003 zabitá (obrazně i doslova), štvala mě ta malá Číňanka (jasně, císařství Xing, ale tak, je jasné, co je předobrazem), Winry je tu sexualizována a musí tu být romance...v jednu chvíli jsem myslel, že to nedokoukám. Na druhou stranu, asi od třicátého dílu mě to chytlo, figurky na šachovnici jsou rozestaveny a můžou se mezi sebou epicky bít až do úplného finále. Ubyde křičení a trapného humoru, souboje jsou patřičně megalomanské a pořád je na co se dívat. Dokonce příběh homonkulů dává v Brotherhood větší smysl. A ještě musím vyzdvihnout openingy jednotlivých epizod, které jsou naprosto perfektní (a úplně jinde než ty ve starší verzi). I přesto verzi z r. 2003 preferuji, byť asi budu v menšině. Ta je, jak to vystihnout, "rozbitá", uprostřed se toho zas tolik neděje, plyne daleko pomaleji, ale její filozoficko-melancholický nádech mě nakonec dostal emocionálně víc než Brotherhood. V konečném filmu (Conqueror of Shamballa) měli zůstat oba ve svém světě a mohl z toho být krásný happy end. (24.05.2022)