L'évasion de Louis XVI
The Escape of Louis XVI
Obsahy(1)
Paříž, 21. června 1791. 30 minut po půlnoci se francouzský král Ludvík XVI. se svojí ženou Marií Antoinettou a dětmi pokusil tajně uprchnout z Paříže před revolucí rozvášněnými davy. V přestrojení unikli z paláce Tuileries, kde je drželi jako vězně, ale ve Varennes byli zatčeni a vráceni zpět do Paříže. O rok později byli král i královna Francie popraveni. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Francouzská revoluce, to byla úplně ujetá doba, kdy se z trhanů stávali vládci, z vládců psanci a naopak, pokud možno i několikrát za sebou. Stejně tak je to i v tomhle filmu, kdy na chvíli propadnete nadšení revolučního davu a vzápětí sdílíte pocity prchající královské rodiny (i když podle mě Ludvík XVI. tady má přehnaně sympatickou tvář i povahu). Hesla a argumenty obou stran nikdy nemůžou najít společnou řeč, ale každý má svou pravdu. Na televizní poměry velmi slušná výprava. Francouzi jsou ve ztvárňování vlastní historie nepřekonatelní. ()
Drama-dokument s velkorysou výpravou a kostýmy, bohužel však s mírně koženými hereckými projevy. Nicméně je sympatické, že svržený a později popravený král se zde prezentuje (patrně pravdivěji, než bývá obvyklé) jako vzdělaný, jemný a na svůj národ myslící intelektuál, který neodolal vzbouřené lúze, a nikoliv jako zloduch a tyran, jenž si nezasloužil nic jiného než spravedlivou gilotinu. ()
Víc než zdařilý polodokument s pompézní výpravou a celkem vydařenými hereckými výkony. Mohl bych sice namítat, že francouzi v tomto případě totálně dehonestovali revoluční vůdce a z Ludvíka XVI. udělali mučedníka, ale neudělám to, protože tohle podání posledního francouzského krále je mi mnohem bližší, než jeho pojetí jako tyrana. Ke konci jsem věřil, že se jim ten útěk fakt povede. 80% ()
Příběh historií napsaný, který každý zná nebo o něm každý někdy slyšel, byť si ho už třeba nepamatuje, avšak jde o učivo dějepisu základních škol. Francouzi zfilmovali tuto historickou událost formou, jež kombinuje dokumentární prvky s klasickým hraným dramatem, což je zajímavé a poměrně šikovné spojení. Nesedli mi příliš herci, ovšem z ostatních hledisek mohu tento počin pochválit. Je však nutné mít na vědomí fakt, že historie není pouze černobílá a že její výklad se různí s měnícími se dobami a režimy. ()
Pustil jsem si to jako doplněk k právě čtené knize o francouzské revoluci a napoleonských válkách. Hraná forma dokumentu s komentářem se mi líbila. Vykreslení Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty mi přišlo velmi sympatické, až jsem jim i fandil, i když jsem samozřejmě věděl, že to dobře nedopadne. Z jedné stránky člověk vítá konec absolutistické vlády a vznik republiky, na druhou stranu (s přihlédnutím co přišlo poté) si člověk není jistý, zdali to byl boj dobra (revolucionáři) se zlem (král), či naopak anebo boj zla se zlem. Taktéž mi přišlo zajímavé (nezvyklé), jak se s úctou král a královna, ač manželé, oslovovali "můj pane" a "madam" přičemž si vykali. Ale asi to tehdy bylo normální a zvlášť na honosném královském dvoře. ()
Reklama