Jamie Oliver: Jamieho Amerika
Jamie's American Road Trip
Obsahy(1)
Pro tentokrát zvolil Jamie Olivier zemi netušených možností - USA. Jeho cílem se stala městečka krčící se ve stínu obřích kolegů, což ale neznamená, že není nač se těšit, naopak. Dostal se tak blízko obyčejným lidem, že se mu podařilo nahlédnout do několika fascinujících lidských osudů. Kulinářské umění a nápaditost se v průběhu snoubí se sociologicko-politickou sondou do duší konzervativních starousedlíků, ale i svobodomyslných přistěhovalců. Americké publikum ho přivítalo velmi chladně až odtažitě,… obávalo se přílišné kritiky na jejich způsob stravování a všudypřítomnou obezitu. Dokázal si s nimi tento sympatický blonďák poradit? Nebo měl raději zůstat doma v Evropě, kde jeho oblíbenost naopak neustále vzrůstá? Kolekce tří dvd v kartonových obalech. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (6)
Ne, ne. V USA už vůbec ne! ()
Jamieho vize jsou v zemi tak konvenční jako USA naprostou utopií. Já přesně rozumím, co se snaží dokázat a taky vím, proč to přesně nepůjde. Snaží se v pár menších městech dokázat místním, že k obědu nemusí být nutně přesolené hranolky, přepálenej karboš a přeslazená limonáda za 50 dolarů. Bohužel naráží na totální nesouhlas široké skupiny obyvatelstva. Najde pár dobrovolníků, kterým se jeho nápady líbí, a ti to mají posílat dál svým známím a rozšiřovat jeho poselství. Samozřejmě bez větších úspěchů. Není se divit, když v jedné epizodě učí úplně jednoduché recepty místní matku, která umí pouze kupovat fast food a váží přes 120 kg a její děti spějí ke stejným zvykům a vypadají snad ještě hůř a Jamie ji nechá chvíli samotnou u plotny a ona se zděšením přibíhá zpět k němu a ptá se, jestli je normální že to bublá, když to vaří...Za jeho snahu, za to, že na vlastní oči můžeme vidět pravou ameriku, pět hvězd ()
O Americe i Američanech skrze jídlo. Ne, nikoli lacině o obezitě skrze fastfoodové hamburgery a hranolky, ale skrze skutečné jídlo. A navíc sympaticky ve stylu, kterým k cestopisným (ano, je to více cestopisné než kulinářské) přistupuje Michael Palin; tedy se zaměřením na genius loci, zprostředkování zážitků a především lidi. A tak se tu Jamie v jedné epizodě skrze (ne)ilegální přistěhovalce a jejich národní kuchyně zabývá New Yorkem, kde sílí role guerillových a domácích protest "restaurací", aby hned v dalším díle zavítal do Louisiany, kde mezi pátráním po echt gumbu a lovením aligátorů, hledá odpověď na otázku, co vede usedlíky k tomu, že zůstávají na místech pravidelně sužovaných ničivými tornády, aby o díl později poznával mexickou tradiční kuchyni na předměstí LA mezi latino gangy a jakou může jídlo hrát roli při narušení kruhu "vyrůstáš mezi gangy - budeš v gangu" a... No, představu již asi máte. Navíc si krom občasných excesů (ano, kupříkladu scéna se stylingem účesu) tentokrát odpustil udělat pořad o sobě (znáte to jeho věčné řešení sebe sama, manželky, problémů s restaurační sítí apod.; tedy to čím potopil jinak solidní koncept svých cest po Itálii) a tak je tedy skutečně především tím průvodcem. Což je role, která mu s ohledem na to jak umí být vtipný i bezprostřední, jde nepřekvapivě k duhu. ()
Zvláštní odkud jste si vycucali ty hvězdičky. Bezbřehá láska k Jamiemu a kilo marihuany by mi to taky vyšvihlo třeba na tři, víc eufemismu bych se sebe nevypotila..Nikoli dokumentární (kromě lítosti a obdivu Jamie moc zajímavostí neřekne), nikoliv kulinářský (jediný recept, nebo zájem o původ jídla), jen plytká selfonanistická studie Jamieho duše. Návod na fénování vlasů za hvězdu.) ()
Víc o Američanech než o jídle. Škoda ()
Reklama