Vyměřený čas

Kapitalismus a kult věčného mládí ad absurdum. Chytrý (až na pár nelogičností) scénář, kde se sice čas neustále bláznivě přelévá a co chvíli se ho někomu fatálně nedostává, ale režii chybí drajv a tak se žádná nonstop nervydrásající honička s časem nekoná. Niccol akční scény neumí a ani mu o ně nejde, ale co ta slabá dynamika vyprávění? Spíš než časový tlak (když se opakovaně dostanete do situace, kdy vám zbývá jen hodina nebo dokonce jen minuta života, zvyknete si na to) jsem tak vnímal všudypřítomný materialismus, kdy má vše svou nemalou cenu, kterou jednou je a jindy není problém zaplatit. Film k zamyšlení a méně už ke koukání. (27.11.2011)

Nejlepší je tu ten nápad, naštěstí dost dobrej, aby to utáhl. Nejenom, že díky němu je prostor pro řadu super scének, ale má něco do sebe i po stránce trochu víc...jaksi... filozofický... I když to není až zas tak horký. Trpí to klasickým syndromem originality, co se v první polovině vyčerpá a teď se neví, co s tím dál dělat, takže se zvolí nějakej vyzkoušenej postup (honička). Jinak Timberlake je očividně jeden z mála zpěváků, co to zkusí s filmem a totálně nepohoří (Madonna, Mariah Carey). Nemám nijak v lásce Amandu Seyfried, ale tady je OK. Cillian Murphy tu ovšem jasně vládne a je tak ultra-cool, že kdyby to bylo celý o něm a Timberlake tam třeba jen někde mezi komparzem zakašlal a umřel, nevadilo by mi to. (28.09.2012)

Není čas ztrácet čas a tak dřív než mi na ruce dotiká poslední minuta, musím vysmrknout tento komentář a doufat, že film stihnu ohvězdičkovat, ať se na mě vzpomíná jako na rákosku, co plnila své povinnosti, uživatelky CSFD....50 vteřin života přede mnou a já žasnu jak umím rychle psát a dokonce se stihnu i zamyslet, proč jsem před deseti minutama vysolila za ten poslední nájem týden života, když jsem věděla, že mi zbude jedenáct minut. Možná to je tím, že už senilním, je mi 897 let a stále vypadám na 25, jenže mozek hloupne...30 vteřin života a já se musím pochlubit, že mě Vyměřený čas neodrovnal, ale maximálně lehce potěšil asi jako když místo kvalitní jebačky až do konce dostanete tři minuty dlouhej průměrnej orál. Řeknete si, že to nebylo nejhorší ale nestříkáte z toho plus nic moc za vzpomínku to ve Vás nezanechá. Myšlenka filmu nebyla zlá, zPRCování bylo průjemné a tak tu máme příběh dacana co vyhlásil stopku stopkám a hodlá mít na své ruce minimálně tisíc let. Já mám deset vteřin...sbohem krutý světe....Moment ono je před těma vteřinama ještě deset dalších čísel. Aha, takže já neumírám. Zasranej zelenej zákal trápí mé šikmé oči a dělá mi utrápenou žlutou hlavu. No což mrdat to, času mám dost, jdu se lesbit do nejbližšího bordelu s 903. letou Amandou a 912. letou Olivií co jsou stále šukézní (27.01.2018)

Andrew Niccol má na svém kontě dva superbijáky, Obchodník se smrtí a především Gattaca mě dokázali nadchnout a když k tomu přidám i jeho práci na scénáři Truman Show, jsou jeho zásluhy v mých očích mimořádně vysoké. Simone sice nebyl film, o kterém by se dalo hovořit v superlativech, ale pořád šlo o velmi slušnou a jednoznačně nadstandardní záležitost. Vyměřený čas je naproti tomu po všech stránkách sešupem kvality, jaký se vidí jen málokdy. Zvlášť bolestně to vynikne ve srovnání se žánrově i tématicky spřízněnou Gattacou. Gattacu bych označil za kultivovaný a chytrý kousek, tohle je banální plytká hollywoodština bez špetky logiky, kde se plně shodnu v hodnocení i komentáři např. s Radkem99. Pravda, je to natočené v rychlém tempu a s nezpochybnitelným režijním profesionálním standardem, má to, nechci říct, kvalitní, ale aspoň pohledné herce v hlavních rolích, já tomu tedy se zamhouřenýma očima druhou hvězdičku nechám, především s ohledem na Niccolovy předchozí zásluhy. Ale opravdu s těžkým srdcem, protože ten film je prostě, řečeno na plná ústa, blbej. Celkový dojem: 30 %. (17.12.2016)

Není to ono. Plakát a hlavní hrdinové jsou romantičtí v rámci možností, avšak In Time je trestuhodně nevyužitá záležitost. Niccol přišel podle očekávání se strhujícím a notně originálním příběhem. Bohužel však naprosto selhává v dalších aspektech. Ne že bych od něj chtěl nějaké létající talíře, či snad milionové bitevní vřavy, ale třeba jen trochu více vymazlený vizuál, více osudovosti, více dynamické akce, více bujarejší výtvarné stylizace a rozhodně méně nedotažených dějových linek. Ono kupovat a okrádat se o čas je pěkné, ale stačí trochu zapřemýšlet a je jasné, že kdyby někdo mohl získat čas jen tak přiložením ruky k nějaké jiné, dávno by se všichni povraždili a rozhodně by nečekali před časovou bankou poskytující třiceti procentní ůvěry. Stejně tak jeden typ aut pro bohatou vrstvu si mohli odpustit. Retro auta policistů mi tam taky nějak nepasují. Zkrátka těch věcí je více než dost. Ale abych jen nehanil, milion let je fajn, občas jsou tu strhující scény, Timberlake je jako vždy dobrý a Murphy je jako vždy fenomenální (!!!!). Chtělo to tentokrát dle mého názoru Niccola na pozici scénáristy, nikoliv režiséra. (12.11.2011)