Konfident

,,VÍME O VÁS VŠECHNO....“ /// (vo tom kurva nepochybuju…) a tak Adam ,,vstoupí“. Život je najednou takovej jednodušší, jen se blbě říká, čím že se to vlastně živí…. Hrátky StB, lov disidentů a kontrarevolucionářů, spolupráce. Vo čem by jiným měl bejt takovejhle film, že? Voceňuju, že Mádl má celkem pestrej repertoár. Jen nevím, jestli je různorodý i jeho herectví. Taky mi vadí, že příběh zamrzá (potácí se) někde mezi svinstvem a pocitem viny. Chybí mě větší psychologickej pres, tlak na moje nervy (emoce). Dramatický situace tady sice jsou - nedělejte si žádný iluze, jsou 70tý léta, tomu se věřit dá. Jenže já bych chtěl věřit víc nejen normalizačním metodám, ale i hercům a hlavně tomu příběhu! Všeho je tady tak hezky napůl. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Baví mě Životy těch druhých. 2.) Nevím jakej byl rozdíl (za komančů, dneska to už vím) mezi knězem a fízlem odposlouchávačem. 3.) Páč jediný pouta jsem dosud měl s Antonínem. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.11.2012)

Konfident je snad první opravdu poctivě odvedený film ze Slovenska po revoluci, který se zaměřuje na historii jejich země, co jsem já zatím viděl. Vůbec mi nevadí, že se v něm objeví celá řada českých herců, spíš jsem za to ještě rád. Je vidět, že pan Nvota tenhle příběh pojmul globálně a nezaměřil se jenom na Slovensko. Mádl, Vetchý a Budař totiž jedou naprosto parádní hereckou ligu. Do toho se perfektně doplňují slovenské herečky, které krásou tohoto filimu vysloveně vládnou. Některé záběry také nemají chybu. Hlavně přelety stíhaček, které se mi moc líbili. Přes tíživost příběhu se mi na něj ale dost těžce koukalo. Nedokážu si takové typy lidí, jako zde odehráli Budař nebo Vetchý, představit. Závěr, ačkoliv byl v duchu radosti, mi pak přišel dost smutný. Kór, když si uvědomím, že takových příběhů bylo víc. (07.03.2014)

Na filmu se mi líbila jedna věc a to parádně vystižená "drž hubu a krok" atmosféra komunistického režimu. Jinak ale to je veskrze průměrný snímek - zejména díky hodně zkratkovitému scénáři a celkové nedotaženosti. Komedie to rozhodně není, člověk se sice občas zasměje nad absurditou situace, ale jinak je to hlavně drama... s parádním Mádlem nutno dodat. (15.07.2013)

S(ou)loužím socialistické vlasti a to tak, že práskám jako najatý, protože jsem byl k tomu najatý. "Takové odborníky, jako ty, budeme potřebovat". S touhle větou plnou uznání se v roce 1966 začíná psát příběh mladíka Adama Horného, který byl takto pochválen, když sloužil vlasti v zeleném, a u pohraniční stráže byl radista. Když je však špion pohraničníky na příkaz chladnokrevně zastřelen (mimochodem divák se vůbec nedozví o co šlo), i když se vzdal, tak si krátce uvědomí, jak nevyzpytatelný je totalitní režim a vše s ním spojené, ale dál se náznakům psychologie jeho film nevěnuje. Začíná se odvíjet jeho cesta od podepsání spolupráce k níž byl donucen a s tím spojené i značné (materiální) výhody. Horný střídavě tajně odposlouchává disidenty a souloží a má se nad poměry. Může mít však člověk radost z odměny za to, že druhému zničil život? Není příliš filmů, které by se věnovaly praktikám StB navzdory své značné kontroverzi. Možná už tohle téma nikoho nezajímá a nejraději by za touhle stinnou kapitolou bývalého Československa jednou provždy zamkl dveře na dva západy a zahodil klíč. Ze snímku je znát, že téma už je poněkud vyčpělé, a aby se okořenilo, je třeba přehánět a přibarvovat. V úvodu je špion na útěku českou kontrarozvědkou na příkaz velitele bez váhání zastřelen. Už se neřešilo, jestli informace, které u sebe měl, měly cenu za jeho zabití, anebo, jestli by bylo rozumnější a reálnější ho zadržet a podrobit výslechu. Ve filmu postupně takových přehmatů je víc a práce na ústředí StB připomíná frašku. Filmu chybí hmatatelnost. Většina toho, co je v něm k vidění, tedy kupříkladu protistátní činnost, za kterou se zavíralo, tady vyznívá trapně vykonstruovaně a sice není nic nového pod socialistickým sluncem, že se tak dělo, ale tvůrci tyto aspekty naházeli do jednoho pytle a nafoukli do roviny, která nemá daleko do parodie. Zvláště, když na ústředí Státní bezpečnosti pracovali takoví pracovníci, jaké ztvárnil Jan Budař, u něhož nebylo jisté, jestli se má jeho postava brát jako výsměch režimu nebo se vší seriozností hltat jeho karikaturu uvědomělého "stbáka", který nemá kouska respektu u svého nadřízeného od něhož schytá pochvalu až v závěru, a kterého si s chutí a vervou střihnul (zarytý antikomunista!) Ondřej Vetchý. Zřejmě jediná zajímavá postava ze všech, a snad i nějakým způsobem uvěřitelná ve své spravedlivé zkaženosti. Jiří Mádl v hlavní roli byl castingový omyl a zoufalost sama a do role typově vůbec nepasoval. Rozjívený teenager je jeho parketa a tady ani nevěděl, jak svoji postavu pořádně hrát nebo uchopit a solidně tápal a střídavě bojoval s nepřesvědčivostí. Seriozní a složité postavy by měl ještě na nějakou dobu přenechat jiným. Co bylo zcela určitě náročné z hlediska produkce, bylo vytvoření iluze šedesátých let se specifickými modely aut, rozestavěnými sídlišti a bytovým vybavením spolu s dobovým oblékáním a typickými technickými výdobytky té doby. Neradostná šedivost té doby z filmu občas až velmi působivě a intenzívně prostupuje. A jen song od The Doors k tehdejší socialistické atmosféře působí jaksi nepatřičně. To, co by se hodilo do nějakého filmu o znevažování socialismu, zde patřilo k tomu nejlepšímu. Mám na mysli nesmrtelné repliky či "hlášky", jejichž vrcholem je závěrečný rozhovor majora StB se svým podřízeným poté, co přeloží kratičkou větu z němčiny: Major udiveně: "Vy umíte německy, soudruhu?! Vy jste němec!" Podřízený hrdě se vztyčenou hlavou a s dostatečnou pokorou: "Ano, pocházím z Německa...ovšem Východního". V tu chvíli byla fraška dokonána. Stačí se podívat, co udělal režisér Špaček před časem s obdobným tématem ve své studii jednoho stbáka jménem "Pouta", a co natočil Juraj Nvota, a máte dost. Ještě chybí v info o filmu dodat žánrové zařazení parodie a vše ostatní škrtnout. Mé hodnocení: 20% (04.03.2014)

Priznám sa, že o historických súvislostiach a podrobnejších detailoch komunizmu v Československu viem veľký ťaví prd. Nemám ani najmenšie poňatie, či je tento film historicky presný a či nie je na istých miestach náhodou pritiahnutý za vlasy, a práve preto na toto kritérium v hodnotení neprihliadam. Pretože nech už bola umelecká licencia a fikcia uplatnená v akejkoľvek miere, ten film ma bavil. Scenár síce má zopár zvláštnych logických dier, ale príbeh je vystavaný dobre, je správne osobný a v jeho centre stoja zaujímavé a adekvátne zahrané postavy, ktorým sa dá fandiť (v prípade tých kladných) a ktorých sa dá v správnej miere obávať (v prípade tých "kuriev červených", aby som zacitoval). Navyše to má naozaj dobré tempo a neustále sa to posúva vpred, takmer ako pravý opak zdochliackeho, o rok staršieho a tiež prapôvodom slovenského Domu. Z mojej strany veľmi príjemné prekvapenie. Ako ma Nvota nebavil za mladi ako herec v Ružových snoch, o to viac ma baví ako režisér o 36 rokov neskôr. (11.01.2013)