Konfident

eŠteBák pôsobí dojmom pilotného dielu ambiciózneho televízneho seriálu reflektujúceho dobu. Tézovitosť až strach, absencia emócií, neživotné, čítankové dialógy voňajúce divadelnosťou na sto honov. Napadá ma viackrát v komentároch spomínaný verejnoprávny skvost "Vyprávěj". Po skončení náhodne pozretej jednej časti som mal nutkanie na zvracanie. Oproti Muzike je to režisérov brutálny "sešup" dolu. Žiaľ nie k undergroundu, ale kdesi do bažín stredostavovskej tézovitosti, bezvýhradne drukujúcej momentálne panujúcemu režimu a jeho verzii histórie. Všetky pochybnosti, vykreslenie ľudskej stránky a podobne sa odohráva len v týchto dobrovoľne prijatých limitoch. Nuž ale ono je to vždy tak - zo zlého scenára dobrý film nevytlčieš. Poznámka: Byť eštébakom, nemrhám peniazmi na odpočúvanie disidentského spisovateľa. Odporcovi režimu, ktorý disponuje charizmou a humorom aký predvádza Arnošt Goldflam vo filme, by som naopak zariadil pravidelné verejné vystúpenia v televízii i na námestiach. Ľudia by sa sami začali dožadovať normalizačného braku, pri ktorom sa aspoň dalo zasmiať. (22.08.2013)

Tvůrci skutečně byli v některých pasážích až přemotivovaní, vesměs je ale tohle „vyrovnávání si účtů po sto padesáté“ docela solidním tuzemským kouskem. Jenže.. Škoda plochosti několika postav, škoda místy naivní snahy vzbudit tísnivou atmosféru zobrazované doby, škoda ne úplně pevných švů příběhu, ve kterém postavy jednají mnohdy zkratkovitě. Ta hlavní je navíc zahraná ne úplně dobře. Nečekal bych to, ale Mádl v titulní roli neobstál. Ale nemůžu říct, že by se mi na to blbě koukalo. (25.06.2016)

Konfident se dá snad nejlépe charakterizovat spojením "další z řady". Další z řady filmů, které se snaží o reflexi naší komunistické minulosti. Česká polistopadová kinematografie v této reflexi dost selhala a jakoby se to snažila poslední roky nějak dohnat. Přitom paradoxní je, že zdaleka nejlepší filmy na toto téma vznikly v době, kdy jsme ještě byli sovětským protektorátem. Konfident patří spíš mezi průměrné; nedá se srovnávat se strašlivým Klíčkem, ale je viditelně slabší než nedávná Pouta. Jeho největší slabinou je scénář, který je plný šablon přejatých z učebnic dějepisu pro základní školy, nepřesvědčivých vztahů i motivací a komunisticko-reflexivních klíšé. Estébáci i disidenti jsou zde vykresleni tak, "jak se to má dělat" - tj. neoriginálně, tupě doslovně, edukativně (viz např. Goldflamovo doslovné vysvětlení zkratky RVHP). Ne že by film neukazoval, jak to doopravdy bylo; selhává ale v uměleckých měřítcích - ukazuje estébáky, disidenty i vpád sovětských vojsk učebnicově a bez kontextu, zato s přemírou snadno identifikovatelných symbolů (radio Luxembourg, prominentní disidentský spisovatel, vlasatý volnomyšlenkář - Bylo by také zajímavé udělat sestřih scén zobrazujících vpád vojsk v osmašedesátém, jak se objevily ve všech polistopadových filmech a seriálech... Tento moment našich dějin je natočen vždy jak přes kopírák a otázkou je, proč ho tam ti filmaři vlastně pořád cpou?) Naprosto nepřesvědčivý a nedostatečný je důvod, proč se Adam rozhodne tak, jak se rozhodne. Vůbec nevidíme, že by se snažil situaci řešit jiným způsobem - prostě hned jde a podepíše. Vzhledem k jeho povaze, soukromému životu a následným výčitkám působí tento automatismus poněkud nekonzistentně. Zajímavé je, že Adam s Evou vůbec nemluví o svých rodičích (zvlášť Eva o svém otci, který emigroval). Zvláštní je též scénáristovo nakládání s onou inkriminovanou nahrávkou velitele Dravce (objeví se pouze 2x a pokaždé s inženýrskou přesností tak, "jak by měla" - a pozorný divák od první minuty ví, kdy se objeví...). Pozoruhodné také je, že naprosto nikdo si nevšimne Adamových sabotážních pokusů. Naopak velmi dobře Konfident nakládá s detaily - zobrazení umakartové každodennosti je efektní a práce s jemnými technickými detaily i velmi efektivní; ale tíseň, kterou by divák zřejmě měl pociťovat, to nijak zvlášť nezvyšuje. Film určitě není nudný a není ani blbý, ale těžko se ubránit dojmu, že za např. tématicky podobnými Uchem a Životy těch druhých zaostává o několik kol... (12.07.2012)

Jsem rád, že někdo natočil film z dob komunismu, který ho neidealizuje. Vadí mi ale danost a jednoduchost - každá postava tu má jednu jedinou vlastnost a jeden směr, kterým se musí ubírat. Chybí jim lidský rozměr a mnohoznačnost (každý tu jen proto, aby se nějak postavil vůči režimu). Nejvíc tomu láme vaz právě neexistence váhání a názorů, protože jiné možnosti konání se stejně nenabízejí. Pokud bylo cílem zlehčit nějakou "kolektivní vinu" za komunismus, je to asi v pořádku, protože film ze všeho nejvíc propaguje právě to, že se lidé nemohli chovat jinak, i kdyby chtěli. Obviňuje pouze ty, co rozkazy vydávali, ne ty, co je vykonávali. Vždyť samotného hrdinu nerozhodí několik vražd včetně malé holčičky, k finální akci ho dovede, že byl povýšen a musí vystoupit ze stínu anonymity. Já se s touhle myšlenkou nějak nemůžu ztotožnit... Ale vždycky můžete říct, že je o tím, že jsem tenkrát nežil. (Z životů těch druhých jsem neskákal nadšením, ale lepší zážitek než tohle poskytly určitě. A se stihomamem Ucha nelze ani srovnávat.) (20.06.2012)

První půlka je jak ze seriálu Vyprávěj, druhá půlka pak nabídne nějaký lepší momenty a chvílema i celkem slušnou atmosféru. Problém filmu je v tom, že je to celý odvyprávěný tak nějak podivně zkratkovitě, zmateně, důležitý věci tam vůbec nejsou, nedůležitý věci se naopak rozebíraj do detailů, k tomu různý zbytečný postavy, jejichž přítomnost ve filmu jsem vůbec nepochopil, atd... Co se týče Mádla, tak ten mi moc neseděl. Celkem slušeně zahráli Budař a Vetchý. Z těch slovenskejch herců nikoho moc neznám a nikdo z nich mě ani nezaujal (ať už pozitivně nebo negativně). 55% (26.11.2012)