Strach a hnus v Las Vegas

Nech mi nikto nehovorí, že to Johnny odohral "čistý" :). (22.05.2005)

Chcel som ti iba na čelo vyrezať malé "z" ... to čo bolo toto. Tomu, kto mi požičia (zoženie) knihu, dám polovičku kráľovstva a za ženu moju tretiu dcéru .. bo ja tých 120 strán musím prečítať. Neber drogu, zober knihu. Zábavná vec s výbornou muzikou. Depp bol excelentný, ale musím priznať, že mňa asi viac fascinoval Dr. Gonzo a jeho stavy. (16.12.2016)

Ten hnus jsem tam vnímal dostatečně, ale strach (např. o hlavní postavy) se u mě nekonal žádný. Oba hlavní hrdinové mi byli totálně protivní a představovali přesně tu skupinu lidí, jaké se v reálném životě vyhýbám co největším obloukem. A o čem že tahle šílenost byla? Mám pocit, že o nic víc, než jeden velký a zcela samoúčelně zpracovaný drogový trip tam nešlo. Pár objevujících se dokumentárních vložek na téma hippies a protestů v 60. letech dávají vzpomenout na tehdejší mládež, která chtěla hlásat mír, lásku a duševní svobodu, ale nakonec ve víru té svobody skončila hlavně u drog, ale i případná výpověď v tomto směru je tak povrchní a onen pokus o kritičtější reflexi tak nevýrazně nahodilý, že o sebezajímavějším pohledu na problém nemůže být řeč. Musím ale uznat, že jak mě zcela neoslovil obsah, forma byla na tom lépe a první třetina filmu mě skutečně bavila originálními výtvarními nápady, na kterých si Terry Gilliam dal záležet a které krásně ladily se svižným tempem filmu. Jenže pak už mu zřejmě buď nápady ubývaly, nebo film se zasekl v tom předlouhém tripu a stával se mi stále protivnějším natolik, že i ta výtvarní stránka mě pomalu přestávala upoutávat. Moje hodnocení a dojmy mi opět potvrzují, že Terry Gilliam zkrátka až na nějakou tu čestnou výjimku není režisér pro mě a jeho tvorba se obvykle pohybuje na jiné vlně, než jsem schopen docenit. [40%] (09.07.2022)

Každý tvůrce pojímá téma drog jinak a extravagandní Terry Gilliam to v tomto filmu pojal jako jednu velkou tripovou jízdu složenou z psychedelických obrazů a k tomu všemu mu dopomáhá Johnny Depp, divnější než kdy předtím a vyžraný Benicio Del Toro mu směle přitakává. (26.03.2011)

Totalne vyfetovanej film s Johnnym co vidi misto lidi dinosaury. Smal jsem se skoro od zacatku do konce a to jsem ani moc nepobral o co tam vlastne jde. PS: tenhle film jsem viděl třikrát a ani jednou jsem nebyl střízlivej lmao. (14.08.2016)

Strach a hnus v Las Vegas, rež. Terryho Gilliama - vnímam čiste teoreticky, ako nebezpečne návykový, s určitou predstavou tohoto pôvodného „púštneho mesta” , ako jedného gigantického obchodného CENTRA pod jednou STRECHOU, v ktorom sa neustále zoskupujú skupiny závislých ľudí, od nasledujúcich pod-kategórií, t.j. úvodného, klasického gamblerstva (patologického hráčstva), kde by človek mohol kľudne utratiť všetky svoje úspory, a ešte by si navrch aj napožičiaval, cez postupujúci extrémny alkoholizmus, až po spadajúce psychedelické drogy, kedy sa dostávate až na samotné dno ! Našich dvoch postáv sa bezprostredne týka najmä ich brutálne výstredné, nekontrolované excesové drogové opojenie, ktorému kompletne podľahli už v Los Angeles, aby sa to v Las Vegas iba ešte viac potvrdilo a prehĺbilo. Johnny Depp je neuveriteľne stotožnený s originálnym Hunterom, že akoby mu z oka vypadol. Je to SILA, čo zo seba dostal. Zručne mu sekunduje pribratý Benicio Del Toro, ale na tohto, voľakedy univerzálneho herca, skrátka nestačí ! Možnosť vidieť niekoľkých zaujímavých hercov v menších roličkách, čo vôbec nie je na škodu veci. Oko diváka poteší napríklad sekvencia s Cameron Diaz vo výťahu. Gilliam nakrúca nebezpečný road-movie, ktorý podľa mňa patrí pod akýkoľvek zámok, a je na zvážení každého p. diváka, či si trúfa sledovať dvoch tot. magorov... ? (10.03.2019)

Máte chuť na trip a nevíte, kterej film si (u toho) pustit? Strach a hnus je to pravé ;) (29.12.2012)

Feťácká psychedelická odysea. Když pominu jakýkoliv příběh či nějakou snahu o něj, výsledek je docela dost velký úlet, který jednu chvíli baví svou bizarností a druhou nudí svou stereotypností. K nepoznání změnění Johnny Depp a Benicio Del Toro jezdí od místa k místu a naprosto (podle mě) bezmyšlenkovitě zasahují do různých událostí a prožívají těžko vysvětlitelné situace (aneb co když se někdo vzbudí s ještěřím ocasem:). Ještě do nich vstupuje mnoho vedlejších postav, které nemají v ději žádne opodstatnění či úlohu. Krom této absence, ale musím pochválit velmi efektní znázornění působení drog na člověka, které opravdu vyvolávají úzkostlivý pocit a jsou velmi autentické. Plus šílené výkony hlavních představitelů a VÝBORNÁ hudba, díky níž jsem dokonce uvažoval zvednout o jednu hvězdu. Nakonec jsem ale čekal nějaký myšlenkovější přesah či vysvětlení, že celý film měl vlastně nějaký smysl a chtěl něco sdělit. Nesdělil, jen ukázal... (05.04.2009)

Fear and Loathing in Las Vegas - nepsychotropně nehodnotitelný. 50-100% (06.10.2013)

Drogy nejsou sranda. (17.07.2014)

Halucinační jízdá mozkem dvou úplně zmaštěných chlapíků. Lepší konec než naprostou destrukci hotelového pokoje, ve které jako by se jejich duševní pochody vsákly do reality a ukázali tak pravou podstatu drogového šílenství, si film nemohl přát. Knížku jsme nečetl, ale chce se mi napsat, že její zpracování lépe dopadnout nemohlo. (09.10.2004)

No nikdy bych nevěřil, že mě může bavit 2 hodinový zdrogovaný haluz. Paradoxně ale musím říct, že Strach a hnus patří k tomu nejlepšímu, co jsem od Gilliama viděl. Dokázal totiž ten zdánlivě absolutní chaos udržet v kolejích a neztratil ani mojí orientaci v ději, ani mojí pozornost. Skvěle technicky natočené. 8/10 (12.09.2015)

Dvě fetky melou bláboly a dělaj bordel ve Vegas. Je to asi tak zábavné, jako když sedíte v hospodě, když nemůžete pít a pozorujete kámoše, jak se zlívaj pod obraz. Chvíli to může být sranda, ale pak už je to jen otravné. Tady tyhle dvě nicky navíc obtěžují a ohrožují okolí, aniž by se dostavil nějaký pocit studu nebo aspoň sebereflexe. Dokonce jako by se cítily, nevím proč, nadřazeně. SHRNUTÍ: ˇFeťácká jízda, kterou si můžou užít snad jen zúčastnění, ale nejsem si tím jistá. (29.01.2021)

Viděno kdysi v kině s kamarádem, kde kolem nás seděli samí smažkové a já jsem si v tu chvíli říkal, že pro pochopení tohoto filmu a jeho celkového užití si, je příjem omamných látek minimálně žádoucí. Každopádně to byl velmi silný kulturně-sociální zážitek :-) (30.03.2012)

Nejspíše proto, že jsem nikdy nejel na drogách, tohle mě obešlo dlooooouhým obloukem. Depp s cigárem v hubě a svým přízvukem byl navíc otravný. (10.04.2013)

Radikální, divoké, bezvýchodné, neopakovatelné. Nic pro jupícký sračky a obecně pro lidi, kteří se dívaj na filmy, aby si odpočali. Povinná aplikace alespoň jednou do roka. (21.07.2019)

Naprostá drogová jízda - budu lhát když řeknu, že jsem na konci filmu neměl chuť na tripa. (11.05.2006)

Úžasný film... naprosto věrná adaptace mé oblíbené knihy od H.S.Thompsona, a to snad slovo od slova ! A navíc naprosto věrná adaptace drogové jízdy - pokud nemáte zkušenosti s něčím ostřejším, než je chlast a tráva nikdy nemůžete tenhle film plně docenit. Ze všech snímků, které se věnují drogové problematice tak tento nejvěrněji zachycuje stavy např. na halucinogenech. Mimochodem Terry tím propálil, že mu to min. nebylo cizí, i když některé jeho animace a předešlé snímky dávali tušit. "nic se přece neděje, dojdeš jenom k pultíku a potichu a klidně si objednáš pokoj " řekl jsem to nahlas? " Vidím mu na očích, že nám lže " a tuny dalších hlášek, které jste už slyšeli live, pokud jste experienced. Strach a hnus v Las Vegas je jasnou odpovědí na Kerouacovo Na cestě, tam, kde hipsteři nadšeně a plni pozitivních ideí vyráželi na svou pouť za svobodu, tak o dekádu později již dva zhýralci plni deziluze vyrážejí pouze za dalším fetem, raušem a bezvýchodností. Konec 60. let je opravdu hodně zajímavá epocha, kdy lidem začalo docházet, že ani tudy cesta nevede, přichází disko a koks...ou jé... (31.05.2006)

Terry Gilliam, "brazilský" vizionář (anebo prostě skvělý filmař), si jednoho krásného dne vzal v neonovém Las Vegas jistou nespecifikovanou drogu a začal snít svůj americký sen po svém. Sedl si za režisérské křesílko a dal vzniknout filmovému strachu a hnusu. Doslova. Anebo spíše svéráznému humoru a hnusu. Úplně doslova. Výsledný film je pak zběsilá "beatnická" romance, jedna velká vizuální orgie, výstřední protiproud i odvázaná kritika. Není to tak duchaplné ani podmanivé jako ty nejlepší režisérovy díla, zato odpornosti, paranoi, schizofrenie a šílenosti je dosti (s čímž se herci ztotožnili očividně moc dobře). Pokud si libujete v netradičních "retro" road moviech a notně nezdravé, často černohumorné, nápady a nějakou nepěknou drogou opojené vizuálno je vašemu srdci blízké, proč tenhle "trip" nezkusit. V opačném případě bych váhal. 60% (30.12.2007)

Film mě vůbec nesedl, ač mohu filmy obdobného zaměření, tak jsem v tomto případě nebyl osloven. Hodně šílené a ujeté, řekl bych až moc. Celý jsem ho dal až na potřetí. (09.12.2008)