Režie:
Ján SebechlebskýKamera:
Peter KelíšekHudba:
Jan MaxiánHrají:
Barbora Poláková, Jan Kolařík, Norbert Lichý, Anikó Vargová, Pavla Vitázková, Igor Chmela, Lukáš Kantor, Raego, Tereza Kašparová, Květa Fialová, Jan Skopeček (více)Obsahy(1)
„Nezáleží na tom, jestli jste lepič plakátů v montérkách nebo úspěšný manažer ve značkovém obleku. Citové problémy mohou bolet a trápit úplně stejně,“ říká režisér televizního filmu J. Sebechlebský, který vznikl podle scénáře jednoho z nejčtenějších českých spisovatelů – Michala Viewegha. Budeme sledovat osudy několika partnerských dvojic. Byť pocházejí z různých sociálních skupin a vlastně se mohou potkat jen v tom nejveřejnějším prostoru, jakým je např. sportovní stadion, nákupní centrum či rekreační oblast – mají jedno společné „neskromnou ambici“ nalézt skutečnou a opravdovou lásku. Máme tu otce rodiny (N. Lichý), který se marně snaží každodenní životní stereotyp i počínající krizi středního věku zažehnat až pubertálním zahořením k neznámé krásce. Je tu i mladá dívka (B. Poláková), která odmítá puritánsky svázanou morálku svých nejbližších a snaží se žít po svém. Přitom zoufale hledá životního partnera. Hrdinou příběhu je i někdejší sportovní hvězda (J. Kolařík) prožívající trpký konec kariéry. Provází ji nejen rozpad osobních vztahů, ale v podstatě všeho, pro co stojí žít. A pak je tu i bezdětný, slušně zajištěný manželský pár (P. Vitázková a I. Chmela). Ona i on se až dojemně snaží zakrývat své mimomanželské milostné aktivity, aniž si uvědomují, že už jsou vlastně veřejným tajemstvím… (Česká televize)
(více)Recenze (230)
Tuším, že se jedná o první televizní počin "nejčtenějšího současného českého spisovatele". Tak si ještě před zhlédnutím dovolím citaci z článku "Dvě literární postavy a Michael Viewegh" od Jiřího Kratochvila - Respekt (27/1996): - reakce na knihu Účastníci zájezdu, dialog figur jménem Petrescu a Max - skrze první promlouval Kratochvil, skrze tu druhou se vciťoval do Viewegha. "A tak, Maxi, veden svými radary, cílevědomě pádlujete do věku videokultury, a mám vás snad přesvědčovat, že tam pádlujete hluboko pod laťkou svého talentu? (...) Vaše jedinečná schopnost lovit skutečnost do sítě jazyka se už začíná v Účastnících měnit na pečlivé animování a kolorování. A za chvíli už ztratíte zájem vegetovat ve stále se zužujícím prostoru literatury a ze spisovatele se stanete scénáristou a hvězdou videokultury. A nebo se mýlím?" ----------------------------------------------- Překvapivě vypointované. I když jsou příběhy zdánlivě banální, tak důrazem na lyričtější pasáže si udržují svou (možná až tajemnou) atmosféru. Navíc mě bavili herci. Závěrečná scéna s modelkou Monikou Bagárovou a Michaelem Vieweghem nepůsobila jako reklama, ale celkem přirozeně zapadla do příběhu. Příběh o Jakubovi publikován jako povídka Záhada v povídkovém souboru Schůzky s tajemstvím. ()
Viewegh môže napísať aj železničný grafikón, niekto to určite natočí... Akási televízna láska nebeská bez vtipu, nápadu a romantiky. Hviezdička za peknú hudbu Jana Maxiána. ()
Bez děje, bez napětí, bez uvěřitelnosti, bez konce. Plácání se mezi generacemi jako v Ulici. Asi si Viewegh potřeboval narychlo vydělat, tak večer na velké splácal tohle. Nejlíp můj marný pocit z tohoto filmu popsal Gemini. ()
Celkem dobré, ale chyběla tomu tak trochu nějaká dramatičtější zápletka nebo zajímavější a de facto skutečné propojení ústředních postav. A přitom scénář psal sám Michal Viewegh, který si určitě poradit umí. Shrnul bych to jako nevyužitý potenciál. ()
Kdybych patřil mezi nadšené obdivovatele díla Michala Viewegha, asi bych si film užil, jenže já mezi ně nepatřím... Ze svého subjektivního hlediska tak můžu objektivně prohlásit, že jsem se po celou dobu okázale nudil nad filmem, kterému vlastně chyběl jakýkoli smysluplný obsah, zato byl plný nesympatických postav, nesmyslně vyznívajících dialogů (hlavně ty občasné pokusy o filosofický přesah byly zoufalé) a vrcholil závěrem tak hladkým jako tobogán vyložený smirkovým papírem. Do toho jsem musel přetrpět ještě tu rádžastánskou celebritu, a aby toho nebylo málo, ke všemu se tam lidi na zimním stadiónu ocicmávali ve chvíli, kdy vedla Kometa nad Vítkovicemi 3:2... Já jsem pro tu hvězdičku prostě nenašel důvod. ()
Jaká společnost, takové mezilidské vztahy jednotlivců. A ty se projevují samozřejmě i v partnerských svazcích. Ale o skutečnou obětavou, laskavou, milou lásku v tomto případě zdaleka nejde, s výjimkou té nejstarší generace. Proč? Inu, ... proto, že naše společnost je nemocná. To se povedlo autorům vyjádřit opravdu dobře. Alespoň si myslím, že o to jim šlo. Chlad, podvody, nevěra a neupřímnost ve vztahu mladých párů mi doslova zmrazovaly sklo TV obrazovky. Ještě že občas něžný, teplý vánek vztahu té nejstarší generace (Skopeček, Fialová) nedovolil mé obrazovce navěky zamrznout. Myšlenka porovnání vztahů a charakterů postav několika generací je jistě zajímavá, o to méně zajímavé bylo nezáživné a stejně chladné filmové zpracování tohoto tématu. Jak bylo vtipně a velmi moudře řečeno: "Stáří je postupná ztráta všeho, co dává životu smysl" a já bych dodal, že "Mládí bývá obrazem všeho, co se ve společnosti momentálně nachází". ()
Ach jo, " Láska nebeská " po Česku. Tento film je jasným důkazem, že naši tu romantiku prostě točit fakt neumí. Michal Viewegh sice patří mezi naše Nej spisovatele, ale bohužel né všechno co napíše je prostě dobrý. Co se týče režie, kamery a herců, tak není moc co napsat. Ono jde spíš o to, že nebylo díky podprůměrnému scénáři moc co točit a hrát. ()
Všedně nevšední příběhy o podobenství lásky podle M.Viewegha (ten se v závěru filmu také mihnul). Příliš mnoho postav, ale málo úderné zakončení, nedotažené pointy. Třetí hvězda je za Barboru. (viděl jsem 2x) ()
Viewegh nikdy nezklame. Napsat reálné postavy po něm už delší dobu nechci, ty idiotské by mohly mít oporu v literární invenci, kdyby se tu vůbec o nějakém scénáři dalo mluvit. Další hodinka a něco tvůrčího psaní, která se nepovedla. Zaplatím si raději kurz čínštiny, to se bude hodit víc. ()
ČT1 HD - Nebylo to zlé, ale nebyla to taky žádná sláva. Dalo se z toho vykřesat mnohem více, obzvlášť když scénář má na svědomí takový velikán jako je pan Viewegh. Problém bych viděl ve výkonech samotných herců. Barbora Poláková a Norbert Lichý, byť měli hrát zatrpklé a životem zklamané postavy, připadalo mi občas, že je ty role prostě nebaví hrát. Ale možná to měl být účel, nevím. Nicméně to pár úsměvných momentů mělo a jeden nedělní večer jsem tím v pohodě zapláskal. 57% (with J.) ()
Nekompaktní, rozplizlé a bez jakéhokoli spádu. Jediné, proč stojí zato tenhle film vidět, je Norbert Lichý. Jinak je to jak divně sestříhaný videoklip z dob Esa Terezy Pergnerové. Hrdinové se chovají nelogicky, příběhy jednotlivých hrdinů mizí ve ztracenu... Souhlasím s uživatelkou Gemini. Je to takové devadesátiminutové WTF, od kterého čekáte, že nakonec přece jen nějaké poselství přijde. No a ono nepřijde. ()
Kdybych měla vyjmenovat co je dle mého soudu na tomto snímku divného, tak bych nad tím strávila minimálně několik hodin. Podle mě je tento film až smutně nudný a nenavazuje ani trochu na takovou tu pověstnou vieweghovskou notu, která v sobě skrývá zvláštní to spisovatelovo kouzlo. Častokrát se stává, že to mají za vinu mizerné herecké výkony - ale zde tomu tak úplně není. Bohužel mě natolik nezaujal děj. Dívat se na Pavlu Ptáčkovou-Vitázkovou jak se peleší s nějakým motorkářem, potom na chlapce, který zbytečně vybírá celé dny prstýnek, na chlapa ve středním věku, který si neuvědomuje co má doma a kouká na hloupý billboard..... A tak bych mohla pokračovat. Jenže mě ani tak nezajímalo, že aktéři pocházejí z jiných sociálních skupin a že se navzájem nevědomky potkávají, ačkoliv o tom nemají ani tušení. Tato forma tu už párkrát byla a rozhodně nebyla tak mizerně sepsána. Tak tedy za mě horší průměr. ()
Za mě velice milé překvapení, nečekala jsem nic a 4 zajímavé příběhy se mi moc líbily, místy to bylo i vtipné a hlavně příběhy z reality všedního dne. Přirozené herecké výkony, krásná hudba. Užila jsem si to a ani trošku se nenudila :) "Život není to co chceš, ale to co máš" 1:13:18 "Jsme spolu dvaašedesát let. říká paní (Květa Fialová) z postaršího spokojeně vypadajícího páru. Co je podle Vás láska? "Když je to každý den alespoň chvíli pěkné. Chvíli? Tak hodina denně to bych považovala za minimum. A když to není nesnesitelné, samozřejmě. Když to není dlouho nesnesitelné." zajímavé komentáře: Deimos, Ainy ()
Slepenec několika příběhu spojených do sebe. Možná ve výsledku mírný patvar. Ale Na Báru Polákovou se dobře kouká a tady je k vidění ještě z doby, kdy vydávala Krávu a Pas - jednotky roztomilé písně i roztomilého klipu (mimochodem absolutní rým je mi taky vším a vždycky bude. A na YT mě dostalo video, kde Bára za hula hoopu zpívá píseň Nevinná.) A tady mě v roli skutečné krávý vážně bavila. Ok, žádný můj typ éterická víla (:D), ale ty její naštvané pohledy a sarkastické hlody byly super.:D A na obtloustllého Norberta Lichého zamilovaného do krásky z plakátu jen tak nezapomenu. A Norbert je skvělý herec. Taky skvělé pohledy a vystihnutá melancholie jeho postavy. Teprve choulostivé příběhy Polákové a Norbera to povznáší ze šedě. Ale snaží se to být o lásce, snad I trochu o mezilidských vztacích, hudba Jana Maxiána je mile lyrická stejně jako celý film, i když několik momentů je trochu vycpáckovkých. Na druhou pěkně to zahrálo i to nákupní centrum (zde jsem se dozvěděl, že brněnská Vaňkovka. V Brně jsem nedávno byl na ruském kole...Hmmm, Vaňkovku jsem vynechal.) Něco takového u nás na vsi fakt nemáme a v tom labyrintu by se ještě mohlo odehrávat tolik milostných a na druhou stranu odcizených příběhů!!! Určitě film úplně nevyuživá svůj potenciál, předevčírem jsem viděl Vlastníky, a ještě jsem se z toho úplně nepobral, z Lábuse a spol..No jo, to bylo teprve něco skvělého.:D Nejlepší film, co jsem letos viděl + hlavně ty křesťansko+židovské hodnoty. Ale ne každý domací film musí být Vlastníci a i tahle milá malá věc z ČT mi docela udělala radost. A tak nějak. Díky. ()
Láska má mnoho podob a dá se definovat mnoha způsoby. Ovšem, tyto způsoby, které nám představil Michal Viewegh byly příliš ploché a promitivní. Nechtělo se mi ani nad osudy jednotlivých párů přemýšlet. Jediný, kdo mi přišel normální byli Květa Fialová a Jan Skopeček, ale u nich za to samozřejmě mohly životní zkušenosti. Všichni ostatní mi přišli jako idioti, kteří se plácali v tom, do čeho se sami vlastní vinou dostali a některým to snad i vyhovovalo. Bohužel jsem se s nikým nedokázala stotožnit, protože to vypadalo jako bych si pročítala nějakou vztahovou encyklopedii nebo listovala v příručce. Hudební doprovod dalekosáhle předčil děj televizního filmu. ()
Film je pěkný prvních patnáct minut, ujde dalších třicet a zbylých 45 minut už jen čekáme, kdy to skončí aneb Znáte poslední slova Emanuela Kanta? Stačí... a umřel. ()
Otevřela jsem tuhle stránku cca pět minut po začátku filmu a už je tu jeden odpad a dvakrát plný počet, tak to mi hlava nebere!!! ()
Nebude to asi patřit mezi oblíbené filmy -ale má to něco do sebe . Hezký sestřih pohledů na lásku:) ()
Příliš mnoho příběhů a vlastně žádný z nich není dovedený do konce...V podstatě o ničem. Škoda. Jinak ale velice hezky natočené, dobře zahrané (příjemně překvapil Raego s večeří pro dva), ale bohužel musím konstatovat, že méně (osudů) by bylo více. P.S. Soundtrack od Jana Maxiána byl hezky romantický. ()
Snad kdyby se film jmenoval jinak...opravdová láska veškerá žádná (Mladík utrácející neskutečné peníze za prstýnek pro milou si jednou zajde do kavárny a zamiluje se do jiné? To jako vážně?), na Viewegha podezřele málo vtipů. Příběhy se možná sympaticky rozbíhaly, ale chybí jim kloudné pointy. Docela bída. ()
Související novinky
VOD tipy na konec srpna
S příchodem druhé poloviny srpna se nám léto pomalu přehouplo do své finální fáze, a pokud už vám příležitostné deštivé počasí narušuje plány na rozverné venkovní aktivity, nemusíte klesat na mysli,… (více)