Ghost in the Shell

Částečný zásah. Zpoza každého rohu na mě pomrkává starý dobrý Blade Runner a proto se nemůžu shodnout na proklamované nejsilnější stránce GitS: Originalitě. Ano, doba udělala své a elaborovaný materiál už byl mezitím hned několikrát protočen a upečen na několik způsobů, ale než samotné podávané poselství a filozofie mi nesedl styl. Zpočátku vás totiž scénář nešetří a zahlcuje informacemi, které nemáte možnost interpretovat, ale minimálně si užíváte slušnou dávku povedené akce. Intermezzo uprostřed pro jistotu vykolejí z jakékoliv psychologie a i nepříjemně ubere na pohybu, aby poté konec všechno neuchopitelně vychrlil, přičemž tuplem tak nečinil strukturovaně a už vůbec ne úderně, protože celá pravda je, inu, nečekaně antiklimaticky jednoduchá. Před jakýmkoliv druhem výpadku to vše drží mistrně navozená atmosféra; není to úplně kresbou, která na svůj věk má stále silnou kyberpunkovou moc, ale spíš díky esoterické hudbě smíchané s místy pomalu se vlečícími scenériemi distopické metropole navozuje depku i za naprosto slunečného dne. Tato komorní paralela mi právě Blade Runnera připomněla nejvíce, ale oproti němu GitS mi žádný finální knockout ani zdaleka nedoručil. Vzdávám hold a respekt jednomu z prvních průkopníků kybernetického sci-fi (minimálně na poli anime), ale aktuálně je to pro mě spíše milý náhled do minulosti než plnohodnotná jízda. Slabší 4* The net is vast and infinite. (18.08.2017)

Je až nespravedlivé, že v době, kdy euroamerická kultura ještě stále nevědomky čekala na Matrix a dokonce i takový Johnny Mnemonic teprve putoval do kin, japonská mládež už mohla zoufale utápět své ubohé lidské mysli v úžasném cyperpunkovém světe Ghost in the shell. Nechápu lidi, kteří tenhle film mohli nepochopit, protože když pozorně sledujete, co se před vámi děje, všechno vám do sebe nakrásně zapadá. Jako student filosofie můžu navíc říct, že film má opravdu hluboký filosofický přesah a nejde tak jen o prázné pseudofilosofické tlachání, za které se většina podobných žánrovek snaží schovávat. Celkový dojem navíc perfektně dokresluje na svou dobu špičková animace a taky úžasná hudba, díky kterým se občas přistihnete při tom, že vlastně ani k ukojení vašeho audiovizuálního libida nic víc než záběry na noční město a hypnotickou Kawaieho hudbu nepotřebujete... (02.05.2007)

Vztah k tomuto filmu jsme navázal již na střední škole. Poprvé jsem jej uviděl v šestnácti a byl jsem schopen pochopit jen zlomek z toho, co divákovi předestírá. Avšak byl jsem natolik fascinován, že jsem se k němu cyklicky vracel. Po víc jak deseti letech a dobrých deseti shlédnutích, z čehož několik posledních projekcí jsem měl to štěstí vidět i na velkém plátně, musím konstatovat několik věcí. Tak za prvé – v rámci relativně krátké projekční doby si vždy najdu v tom „moři informací“, které GITS skýtá, další a další podněty k přemýšlení. Za druhé – přesto však tvůrci nikam nespěchají a kromě spletitého, komplexního a hluboce filozofického příběhu nezapomínají ani na pozvolné budování atmosféry pomocí dlouhých, meditativních scenérií, podpořených skvělou a originální hudbou. Za třetí – ač se jedná o film hloubavý, přesto obsahuje dvě z nejlepších akčních sekvencí/přestřelek vůbec. Za čtvrté – ať jsem jej viděl kolikrát jsem chtěl, nikdy jsem se nenudil, vždy mě vtáhl do svých sítí a nepustil od začátečních titulků až do mrazivého konce. Za páté – ten film se až zrůdně vymyká z řádu času. Nejenom, že se do malého prostoru vejde mnohem více, než by mělo, ale navíc ten film nestárne. Není to jen díky vizionářství scénáristy a fantazii tvůrců, ale též v animované povaze, díky níž není potřeba využívat speciálních efektů, či třeba CGI, jež obojí má tendenci rychle stárnout. Spolu s Blade Runnerem, Solaris a Stalkerem nejpodnětnější sci-fi, které jsem zatím viděl. (23.01.2018)

Vizuální masterpiece, který mi svojí náladou místama připomínal BLADE RUNNERa. Má ten samý lehce depresivní feeling, metropole budoucnosti je stejně vizuálně působivá. Animace je opravdu jedinečná, velmi vynalézavá a první půle mi svojí atmosférou a spíše lehkým plynutím děje připadala jako filmová báseň s velkým důrazem na detail. Hudba Kenji Kawaie je jemná, meditativní a do nálady snímku nádherně zapadá. První půli filmu jsem si labužnicky vychutnával, v té druhé jsem se ztrácel v přemíře dialogů, ve kterých cyborgové řešili obligátní problémy na téma "může mít stroj duši" a "co to vlastně duše je?" a a děj působil lehce zamotaně. Druhá půle filmu vysoce nastavenou laťku neudržela a konec je neuspokojivý. Náhle naskočily závěrečné titulky a ve mně zůstaly smíšené pocity. Takže jenom za čtyři*, možná, že po druhém shlédnutí změním názor. (19.03.2004)

80% - Krásná animace, povedená atmosféra, pěkné alegorie i splněné ambice oslovit divákovu fantazii. Ještě jednu hvězdu bych ale dal, kdyby se ve filmu s některými obzvláště důležitými monology tolik netlačilo na pilu. Prostřihy s hysterickou hudbou a hlasem, jenž nám ze světa možné budoucnosti cosi zajímavého káže, na mě zkrátka působily stejně rušivě jako náhlé reklamní přerušení pořadu. Díky přílišné snaze vytvořit jakousi filosofickou hodnotu zde byla obětována plynulost a přirozenost vyprávění. Toť v mých očích jediná výraznější vada na kráse tohoto hypnotického kyberfilmu. (11.07.2011)