Vinyl

Martin Scorsese povstal ze sutin, aby v pilotu oprášil svou gangsterskou/mafiánskou poetiku, ale v dosud nevídaném podání. HBO zase oprašuje quality TV důrazem na auteurské osobnosti na režijní stoličce, což má na jednu stranu za následek vysokou kvalitu jednotlivých epizod, na druhou nesoudržnost celku co do zvolených formálních postupů. Detailněji v exkluzivní recenzi první poloviny mini-série. (14.02.2016)

Veruže seriál nemal na ružiach ustlané ani pilotom aký si režijne postrážil sám maestro. Ten o dĺžke normálneho celovečerného filmu občas nudil, občas pôsobil zmätočne v postavách a zaujal len pedantným zobrazením sedemdesiatych rokov. S ďalšími epizódami sa to krok za krôčikom zlepšovalo a mňa čoraz viac začali zaujímať ich príbehy, aké sa pekne prepletali a v jednom momente dokonca vytvorili jednotné klbko. Nie všetky rozhodnutia boli ale šťastné, nepredvídateľné a pútavé (zvlášť šestka), no dokázal ich vyvážiť nastolený smer akým sa dej uberal. Ja tak fandil úspechu Nasty Beats, od ktorého záviselo prežitie hudobného vydavateľstva, od ktorého záviselo prežitie jeho zamestnancov. Tí sa potýkali s klasickými, nielen dobovými neduhmi spoločnosti. Najzaujímavejšia bola nespútaná hlavná postava, (anti) hrdina čo dokázal klesnúť na úplné dno, aby začal vnímať svetielko nádeje, ktoré následne vedel poslať do úplného hajzlu. Padli vhod aj jednorazové ozdoby ako John Lennon, Andy Warhol, David Bowie, Alice Cooper či obtĺstly Elvis, ktorí tomu dodali na príťažlivosti, rezká hudba, tá na divokosti a závislosti všetkého možného (peniaze, drogy, úspech) na dramatickosti. Po zjazdení prvej a zrejme aj poslednej série tak u mňa vládne spokojnosť. (10.05.2018)

Fuck this place up! Seriály (např. Treme) a filmy (např. Ray, Walk the Line) z hudebního prostředí mám rád. Aspoň ty, co umí zachytit hudbu v její přirozené podobě a prostředí, které k muzikantům patří (kdo nezažil, snad po shlédnutí tohoto seriálu uvěří). Díky Micku Jaggerovi, že dostal nápad vykreslit hudební historii divokého konce šedesátých a začátku sedmdesátých let, aspoň jsem si ji mohl prožít nesmělým nahlédnutím za zástěnu. Rock'n'roll!!! (20.07.2016)

Čekal jsem mnohem více. 1) Mick Jagger jako scénárista je zárukou, že zobrazovaný svět je autentický._____ 2) Seriál je nabitý narážkami a vtipy, které, myslím, pochopí většinou jen znalci dobové americké hudební scény. Pro nás ostatní je to jen impresivní chaos._____ 3) Převažuje zde agresivní expresivní americký "how-are-you-doing-man style", na který jsem poté, co jsem během jednoho večera v newyorském klubu slyšel tuto frázi snad třicetkrát, poněkud alergický. Všichni ve filmu křičí "já, já, já" a nic jiného je ani v náznaku nezajímá._____ 4) Přes upřímnou snahu jsem nenašel v seriálu jedinou osobu, se kterou bych se mohl identifikovat či které bych mohl fandit. Když nejsympatičtější ze všech postav je drogová dealerka, pak je něco v nepořádku._____ 5) Pěkný 31letý James Jagger (leader Nasty Bits - Kip) hrál natolik nudnou a nezáživnou roli, že jsem si ho zapamatoval hlavně kvůli jeho otci. (21.03.2016)

Možno pre fanúšikov 70. rokov a toho motta "sex, drogy a rock and roll" to je vynikajúci zážitok. Ja nie som fanúšikom ani predmetnej hudby a vôbec ma nebaví celý čas civieť na takýto nezriadený životný štýl. Ešte keď si pozriete nejaký celovečerák o danej téme, to ešte ujde. Ale celý seriál založený len na bezuzdnom drogovaní, honbe za peniazmi a naháňačkou za potenciálnymi sexuálnymi chorobami, neviem kde tam mám hľadať prínos. Akurát len v spoluúčasti Micka Jaggera na projekte, čo dokumentuje, že takto asi táto chasa žila a žije. Pre mňa nič obdivuhodné. Jediným pozitívom je Olivia Wilde. Cannavale s večne ožratým pohľadom, ten ma tiež nebavil. (26.04.2016)