Vojna a mír

Dá se říci, a snad to platí i obecně, že mluvit o Tolstém bylo by nošením dříví do lesa. Vojna a mír je literární skvost. Tak zcela tomu není u filmového přepisu. Prostředí carského Ruska ve filmové kresbě je pojato hodně velkosvětsky. Ale na druhé straně je třeba říci, že dobový ráz a hlavní dějová linie zachovává i přes romantizující nános v zásadním pojetí filosofická podobenství. V porovnání s ruskou verzí, lze pouze oželet jakési hutnější vcítění do ruské duše. Jinak z hlediska zanechaného dojmu mě výrazovým stylem nejvíce oslovila Marie Bolkonská. Ve výsledném působení byla asi nejblíže slavnému románu. (18.03.2016)

Dokážete-li přenést přes srdce, že se z toho vytratila ona "ruská duše" a je to takové znatelně britsky aristokratické a v chování některých postav poněkud nadbytečně dekadentní, tak to výtečné (zatím) je, o tom žádná. Akorát to holt již není TA Vojna a mír. Což působí poněkud zvláštně, speciálně pak když vyloženě do očí bije, jak moc má Harper nakoukanou Bondarčukovu verzi. Každopádně lépe k světu vypadající (nejen) televizní produkci s takovým obsazením jen tak znovu neuvidíte a pokud ano, tak pouze stěží takto kvalitní. (05.01.2016)

Klasika, kterou mi BBC musela naservírovat na stříbrném podnose, abych to s ní konečně zkusil a já za to můžu jen děkovat. Ve chvíli, kdy se z guláše mnoha postav stane správný vztahový propletenec, je vyhráno. Všechny zamilované, nenávistné a vůbec emocionálně vypjatější chvíle jsou vybroušené k dokonalosti a ústřední trojlístek postav ztraceného Paula Dana, charizmatického Nortona a zejména spanilé Lily James, které divák onu naivní treperendu uvěří od momentu, kdy poprvé zamrká kukadly, si sympatie vydobyl od samého začátku. Kdyby mě tolik nerozčiloval proradný rod Kuraginů, snad bych sahal i po nejvyšším hodnocení. I tak se z moderní Vojny a míru stala klasika, která nebolí a je naopak šitá přesně na míru divákovi, který se rád nechává unášet nevysychajícím britským televizním pramenem. (21.02.2016)

Tak nakonec jsem všechna průběžná hodnocení (tj. po jednotlivých zhlédnutých dílech) vhodila do kýblu, tj. odsunula do svého Deníčku, jelikož je nakonec všechno jinak... Každé další zhlédnutí filmového zpracování románu L. N. Tolstoje je pro mě takovým testem, jestli už jsem dospěla nebo jestli pořád ještě ne. Bohužel ještě zatím ne, ale už se to jistě blíží. Moc pěkné zpracování, i když začátek byl trochu slabší (měla jsem pocit, že sleduji spíše Pýchu a předsudek než Vojnu a mír) a některé postavy mohly být pro filmové (i tv) zpracování raději vypuštěny, tak zhruba od třetího dílu to nabralo na obrátkách, a od dílu číslo čtyři až po téměř konec celé řady je to z mé strany už bez výhrad. Snad jen ztvárnění zdejšího svůdce, Anatolije Kuragina, jsem nějak "neskousla", ale to nakonec byla jediná větší chyba na kráse a možná jsem jen neměla porovnávat s Vasilijem Lanovojem (jelikož ten je zkrátka nesrovnatelný). (24.01.2017)

Parta Britů a Amíků si hraje na Rusy, ve stručnosti řečeno. Raději jsem měl znovu sáhnout po verzi z roku 2007, tam je odlesk originálu více patrný, byť byl také natočený v US. Po prvních dvou dílech jsem nechtěl ani dokoukat, pak se to zlepšilo a nakonec fajn adaptace, i když... Nejvíc tomu uškodil Paul Dano, z Bezuchova udělal nevýrazného hňupa, jeho komplikovaný vztah k první manželce byl zjednodušený do podoby pokleslé telenovely. (20.01.2016)