The Cloverfield Paradox

Cloverfield bola pecka na tu dobu, Ulica Cloverflied 10 bol tiež výborný film, ktorý ale len okrajovo nadväzoval na Cloverfield. No a The Cloverfield Paradox tiež iba okrajovo nadväzuje. Trošku je to škoda, pretože by som sa rád vrátil k udalostiam povedzme prvému filmu. Druhé volné pokračovanie sa odohráva prekvapivo vo vesmíre, čo mám rád. Je to niečo ako Horizont udalostí, len oveľa horšie. Bohužiaľ. Herci nie sú zlý a príbeh tiež nie, iba že je to celkom nezáživne po väčšinu času. A ten záver, bolo to síce pekne pomrknutie na prvý film, ale fakt nechápem ako ma tato séria dokopy dávať zmysel a na čo takéto filmy J.J produkuje. 50% - 2* (10.07.2019)

Napojenie na Cloverfield je mi ľahostajné. Scény zo Zeme extrémne nudné. Ale hlavný problém je v tom, že je to nezáživné, mútne a matné aj v scénach z vesmírnej stanice. Tá zvonku nevyzerá zle, ale interiér je, až na výnimky, ako z televízneho filmu. Zabudnite na premakaný vizuál jedinečného Sunshine. Ale zabudnite tiež na šikovný sunshineovský scenár a mrazivo chladnokrvnú sunshineovskú posádku, ktorá sa predbiehala v tom, kto položí život pre dobro ľudstva ako prvý. Tu je to plné zmagorených, podráždených nervákov, komických postavičiek a idiotov, ktorí sa pobijú už v prvých minútach (Ok, toto bolo aj v Sunshine, ale inak). Nervy zo železa, aké by jeden u takýchto ľudí logicky čakal, prítomné ozaj nie sú. Ani to by však teoreticky nevadilo, ako mi to nevadilo v Prometheovi. Tam ale boli parádne monštrá, nechutné, šokujúce, intenzívne scény. Tu sa žiadny veľký pocit ohrozenia nekoná a obludy by ste tiež hľadali zbytočne (sú tu rôzne úmrtia, ale rozhodne nejde o votrelecký typ hororu). K tomu ako zvrhlý bonus nesympatické, v lepšom prípade divákovi ľahostajné postavy, spomedzi ktorých je najvýraznejší Daniel Brühl a aj on je o ničom. Palec hore za scénu „čo urobí voda, keď sa dostane do otvoreného vesmíru“. (11.02.2018)

A zase opět zase a pořád dokola... někdo přijde s fakt parádním náběhem na fakt super námět, a pak se to rozsype jak zasranej hrad z písku v naprosto umletý hovno, který mě přestává bavit sledovat hned v první půlhodině.. samozřejmě moje nemoc je to, že to prostě musím dokoukat a pak už jen trpim.. tohle se teda ještě dalo s klidem dokoukat, ale píšu tak nějak obecně o těhlech stylech filmů. Aspon, že tady aspon bylo to postupný vyvraždování..jinak bych uvad. (15.08.2018)

Promrhaný pětihvězdový potenciál. Miluju podobná komorní situační scífka s šílenými zápletkami a pálil bych klidně pěti, nebýt ruční kamery, kýčovitého patosu a nanervylezoucí pozitivní rasové diskriminace. Zápory: 1) Vibrující ručka, která se v akčních scénách vymyká kontrole, aby děj vypadal ještě akčnější. Zlozvyk rozšířený dnes jako mor. 2) Scénář psal (jako už obvykle) nějaký sluníčkářský multikulťák. Rusové i Němci jsou tak či onak špatní. Irové jsou šašci (postava "ajťáka" O'Dowda a jeho ruky dělá ze scífka komedii). Špatní jsou Číňani a špatná je i blondýna z jiné dimenze. Jedinou jistotou, jedinou pevnou hrází proti vlnám chaosu a absurdity, tedy zůstávají dva neafricky uvědomělí 'afroevropani'. Ještě že se po společné palubní modlitbě aspoň říká "amen" a netluče se hlavou o zem směrem k Mekce. 3) Dole na Zemi zase jiný afro zachraňuje a ošetřuje bezbrannou blonďatou holčičku - klišé k zblití. Další klišé k zblití jsou zdánlivě nekonečná negerská homevidea a hlavně ufňukaný gigapatetický videovzkaz v závěru, při kterém jsem to už neudržel a zhnuseně se vyzvracel. Nějaké ty klady: 1) Divák se rozhodně nenudí, našňupaný scénárista se utrhl ze řetězu, druhá třetina filmu je skvělá. Škoda jen, že nedostali víc prostoru třeba červíci. 2) Dobrá výprava i nějaké ty triky (záběry orbitální stanice). 3) Moc rád jsem zase viděl Čang Cii, jen by se už mohla naučit aspoň trochu anglicky, aby zbytek posádky nemusel šprechtit mandarínštinou. (08.02.2018)

Opravdu jsem to viděl, nebo se mi to jenom zdálo? ´The Cloverfield Paradox´ je vesmírný ´The Room´, který se svojí hloupostí letí až někam za hranice nevkusu, kde si podává ruku s ´Robot Monster´, tureckými Hvězdnými válkami a míří až do nekonečna. Julius Onah, společně se scenáristy, je nový Tommy Wiseau. Věřím, že tohle bude za pár let hvězdný přírůstek do ´Festivalu otrlého diváka´, za asistence podpůrných alkoholových prostředků by to mohl být interesantní skupinový zážitek, asi jako když diváci ´The Room´ při půlnočních projekcí bombardují plátno plastovými lžičkami. Hell, yeah! (26.03.2018)