Jednej správně

Nevím, jestli lze považovat Jednej správně za vrcholný film raného období Leeovy tvorby, ale každopádně představuje typický obrázek jeho zájmů a motivů, které tehdy hrály v jeho filmografii prim. Fascinace barvou pleti a etnicitou, emancipace černých a inspirace radikálními organizacemi typu Černých panterů a především snaha pozvednout stav a sebevědomí černošské komunity v USA. Spike Lee přesně ví, co chce sdělit, a je v tom i maximálně přesvědčivý. Narozdíl od salónních intelektuálů a politiků s jejich tezemi o multikulturalismu a bezproblémovém soužití různých etnik zná důvěrně všední realitu barevných čtvrtí a chudobu periferie a ví, jak snadno může přeskočit jiskra a zapálit sud prachu. Ulice rozpálené sluncem, přebytek adrenalinu, který je třeba nějak vybít, velká nezaměstnanost a z ní vyplývající pocit frustrace a nudy a pak stačí roznětka v podobě jednoho agresivního hlupáka a zdánlivá idyla se během chvilky promění v peklo. Jen před několika málo lety došlo v lidnatých čtvrtích Los Angeles nebo Paříže po drobném konfliktu k bouřím, které vedly k vypálení rozsáhlých městských okrsků. Právě před tím Lee varuje a kdyby se vyvaroval aktivismu a průhledné snahy školit své bližní (viz název), bylo by to za poctivých 5*. Jednej správně je mnohem víc drama než komedie, ale Lee dokáže tradičně sílící napětí odlehčovat tak, aby to dramatickou složku nepoškodilo. Celkový dojem: 85 %. (21.02.2013)

No tak to ne, on fakt Spike Lee někdy střílel i do vlastních? A to docela ostrými, nutno podotknout. Jako takhle, ono to může být i naopak a ani by mě to nepřekvapilo, jelikož Leeho životní názory mi přijdou docela povrchní a zkratkovité, ale opravdu mám pocit, že tu nikomu vyloženě nenadržoval. Vlastně dost realisticky představil drsný život v ghettu, kde člověk musí být hovado a nesmí si nechat nic líbit. Proto tu taky nežije skoro nikdo sympatický a celým filmem se nese sice silně podmanivá, ale taky nepříjemná atmosféra nesnesitelných veder a čím dál tím více vyhrocených vztahů napříč komunitami. Černoši povětšinou nic nedělají, jen se flákají, nepracují a dělají bordel, Italové jsou zase přehnaně agresivní, Korejci jsou vyděděnci a každý jim to dává najevo... Žít v něčem takovém byste prostě nechtěli. Navíc rasismus je tu na každém rohu a nejvíc ho jde právě od černochů. Spika Leeho bych v tom fakt nepoznával, protože tohle je dost ostrá kritika vlastních řad (a nebo jen hodně nepovedený pokus o něco úplně opačně míněného) a musím uznat, že se mu to hodně povedlo. Na politiku sice samozřejmě dojde, to si Lee neodpustí asi nikdy, ale jinak je to skvěle vedené a uvěřitelně vyhrocené, s hodně zajímavými postavami, které se stanou všechny nezapomenutelnými už při svém prvním výstupu. Funguje to skutečně dobře, i přes to, že to za ty dvě hodiny nepřijde skoro s žádným dějem, ale jako mírně odlehčený a zároveň depresivní vhled do míst, kterým by se normální člověk vyhnul obloukem, to bohatě stačí. Navíc o rasismu to fakt pojednává ze všech stran, přesně tak, jak to je (což se dneska už nevidí) a v závěru to přijde s tím, že násilí plodí jen další násilí a s tím musím souhlasit, protože tenhle názor zastávám taky. Celkem mě překvapuje, že to říkám, ale od Leeho si budu muset určitě pustit i něco dalšího... 4* (09.06.2022)

Nádherně vizuálně opojné, doslova i přeneseně barevné, formálně kulišácky vtipné, ospale se sbírající drama, které nenápadně klíčí z drobných náznaků uprostřed nevinných žertů a uličnického handrkování, a kulminuje spolu se stoupajícím žárem letního dne, který zatemňuje soudnost a brání klidnému uvažování a vychladnutí stejně jako příliš hlasitá muzika nebo bezprostřední prožitek bezpráví, v horečce jedné noci, kdy vyvře pravda o nespojitelnosti vody a oleje, přinejmenším v systému, který nadržuje bílým, aniž by to bílí potřebovali změnit stejně silně jako jejich černí spoluobčané. Když dojde k potyčce a policejnímu násilí, odnese to vždycky černý bratr, nikdy bílý. A co se na povrchu zdánlivě spojovalo, v hloubce se zase dokonale propastně oddělí, byť noční rozvášnění je vystřídáno všestranně sdílenou ranní lítostí a únavou. ***  Snímek ilustrativně (ale nikoli plakátově) osciluje mezi dvěma možnými pohledy na násilí, jak je prezentovaly dvě nejvýraznější osobností afroamerického hnutí za občanská práva, M-m-m-mmartin a M-m-m-m-mmalcolm: 1) Násilí je nepraktickou a nemorální cestou k řešení rasové nerovnosti. Plodí jen další násilí, hledá způsoby, jak protivníka ponížit, místo snahy získat si jeho porozumění; místo lásky plodí nenávist, místo dialogu monolog. Zanechává v zúčastněných jen hořkost a surovost. -- Martin Luther King, jr. A 2) Jestliže špatní lidé drží v aktuálním systému všechnu moc a brání druhým v dosažení věcí, které potřebují k životu, mají tito druzí právo učinit, co je nezbytné, aby taková nerovná situace skončila, což sice není obhajoba násilí, zároveň však lze vyjádřit souhlas s tím, aby ho bylo použito v sebeobraně - pak to ani není násilí, jako spíše zdravý rozum. -- Malcolm X *** Ale i když film rozpracovává vážné téma, není ani trochu patetický, nadšení v nás při sledování budilo místy podmanivé a místy rozpustilé formální zpracování s vtipnými úniky mimo film, kdy třeba ne/herci vypadávají z rolí a navzájem se rozesmívají, nebo scéna dialogu začíná o vteřinu dřív, když ještě herci opření o stěnu čekají na pokyn, než se rozejdou, apod. Fantastická je vizuální práce s celou paletou sytých barev a s leskem "černé" kůže, která je pro všechny barvy na škále skvělým nosným podkladem, na rozdíl od "bílé". Neopakovatelně skvělá je celá nakažlivá atmosféra filmu, která dojíždí ještě celé hodiny a dny. *** Parádním soukromým objevem pro nás bylo, že postavu toho kluka, co zorganizuje bojkot Salovy pizzerie a vypadá jako mladý Gándhí z alternativního vesmíru, hraje Giancarlo Espozito, stejný herec, ze kterého se později stane v Breaking Bad ten chladný a elegantní majitel drogového impéria a řetězce podniků se smaženými kuřaty. Nebo že v roli bílého zrzouna, co se "narodil v Brooklynu", se mihne John Savage, představitel Clauda Bukowskiho, hlavní postavy z Vlasů. O bláznivém výkonu Spikea Lee, který si vedle režie a scénáře střihne i roli hlavního hrdiny, raději nemluvě. *** Promítání v B12. *~ (13.02.2022)

Už jen za tu esenci nastupujících devadesátých let, ano, myslím ty barvičky, hadry a účesy. Super. Baví mě to snímání z podhledu, baví mě to jako klasickej konverzační příspěvek k emerickýmu indipendentu. A navíc to má celý pěkně hořkej ocas, mimochodem docela "zábavné" sledovat tento film na pozadí dnešních událostí v Londýně, že ? (10.08.2011)

Spike Lee mě pořád více a více přesvědčuje, jak skutečně dobrým, i když někdy kýčovitým tvůrcem vlastně je. Téma, které zde prezentuje, jako kdyby bylo aktuální. V Americe je celkem běžné, že černocha zastřelí za to, že drží klacek. Tady je to podáno velkolepě - v rámci ulice - kdy ta ulice je prezentována neskutečně živě. Skvělé! (11.02.2016)