Přepadení v L.A.

Michael Mann je talent, stejně jako třeba Spielberg. Kdybych srovnával Duel a L.A. Takedown, tak Mann vítězí na celé čáře. I když oba uměli skvěle prezentovat své trademarky, Mann pracuje se skvělým scénářem, který si napsal sám. Postava Vincenta je boží tady skoro stejně jako v Heatu, protože Plank je typově velice podobný Pacinovi. Ve srovnání s penězi a herci nabušenějším Heatem sice původní film podle starší verze scénáře nevyhrává, ale je to sakra skvělá jízda navzdory formátu, budgetu a horším hercům. Kultovní dialogy zazáří v ústech horších herců ještě více a kamera s hudbou a načančanou fazónou všech postav strhává celkovým osmdesátkovým feelingem stejně jako devadesátkový Heat. Tenhle film bych do Top 20 dal hned. BTW monolog v komentáři píše srance. (23.08.2014)

Je na tom hodně znát, že je to pouze narychlo spíchnutý televizní film s nedokonalou vizuální stránkou a druhořadými herci (zejména naprosto nevýrazní hlavní představitelé to stahují dolů) a že ambice Michaela Manna s tímto námětem byly někde úplně jinde. O to větší má tento snímek přínos právě tím, že si na něm Mann mohl pocvičit, co ve scénáři bude a nebude fungovat, aby naplno svou vizi rozvinul a vybrousil o šest let později v remaku Nelítostný souboj. Přepadení v L.A. mu k tomu aspoň postavilo pevné základy. (16.03.2019)

Bar, terasa, postel. Čtyři a půl minuty, tři hudební motivy. Mann je opravdu geniální v tom, jak moc dokáže jednotlivé scény pozvednout skrze rytmiku a elipsy. Tu nahradí větu upřeným pohledem, tady zase trochu zpomalí a nakonec dialog podtrhne zvýrazněním barev hlasů. Jeho filmy bývají častokráte (a oprávněně) velebeny za dokumentární preciznost a využití hudby, ona je to ve výsledku ale spíše práce s postavami a uvěřitelná civilnost jednotlivých scén, jež jej bez výhrad činí zmíněným „architektem mezi zedníky“. (16.06.2021)

Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych Přepadení v L.A. zařadil mezi snímky, o jejichž existenci se příliš neví. Už tehdy (1989) se ale projevovalo, proč občas Michael Mann vypadá mezi jinými akčními režiséry jako architekt mezi zedníky. Atmosférický televizní projekt, kterým si připravil půdu pro o šest let mladšího brášku, ve kterém všechny nešvary doladil a z Nelítostného souboje udělal filmovou událost roku. Nevyhlášená válka losangeleské policie a bandy geniálních zlodějů začíná stejně jako v Nelítostném souboji přepadením pancéřovaného vozu a rovněž se tu prolínají životy dvou mužů. I tehdy si intelektuál Mann výtečně hrál s formou, s ohledem na rozpočet sázel na neokoukané tváře, z čehož nejznámější je bezesporu Michael Rooker (JFK, Cliffhanger)!! 70% (02.06.2009)

Televizní je to sice opravdu hodně, ale svůj styl Mann nezapřel naštěstí ani zde a jen díky tomu a skvělému nápadu to funguje docela dobře. Zachraňuje totiž výrazně nedostatky, které k televiznímu formátu prostě patří a které to jinak má a patří mezi ně určitě i hudba, která se mi tam moc nehodila. Jen by ten námět stál za pořádně propracování, které mi zde chybělo, ale myslím si, že svůj účel pro mě tenhle film splnil obstojně - na Heat mě to snad ani víc nalákat nemohlo. Jsem asi jediný tady, kdo upřednostnil televizní originál před tou mladší, dvakrát tak delší a mnohonásobně slavnější verzí a nebylo to jen kvůli stopáži, ale i kvůli tomu, že jsem si nebyl jistý, jestli by tenhle námět na tři hodiny vůbec mohl vystačit, ale teď můžu říct, že určitě ano a budu doufat, že mě Heat naprosto nadchne. Úplně jsem si to při sledování originálu představoval, jak v tom bude mít Mann vypiplanou atmosféru a každý záběr a jak mě to pohltí podobně jako Collateral nebo Zloděj, ale zase si to nechci moc idealizovat dopředu, aby moje představy nebyly lepší než skutečný výsledek. Tak jako tak se ale těším, až to budu moct porovnat, i když si na to budu muset najít ideální čas... Silné 3* (10.04.2023)