Watchmen

Vzdal jsem to v průběhu pátého dílu. Nikdy jsem se moc nezamýšlel nad konceptem maskovaného hrdiny. Proč taky, že? Tento seriál mně však nepřiváděl k ničemu jinému, jenom k úvahám tohoto typu. Ti původní Watchmeni Alana Moorea měli tohle zřejmě jako jeden ze svých hlavních záměrů, tady, dovolím si tvrdit, i přes sarkasmus jedné z postav, se pocit absurdnosti celého konceptu dostavoval ze zcela odlišných důvodů. A Jeremy Irons, můj Bože..., asi jako Jan Tříska v Black Eagle s Jean-Claude van Dammem. (16.12.2019)

Přesně proto je Damon Lindelof můj oblíbený tvůrce. V už tak atraktivním alternativním vesmíru, který svou originalitou a neokoukanými nápady hravě strká všechny marvelovky do kapsy, rozjíždí vlastní příběh, který svou výstavbou sice připomíná Lost, ale na daleko menším prostoru, kde má všechno své místo, začátek i konec. Lindelof chytře vodí diváka za nos, sype na něj další záhady, tajemství a pro tento vesmír typické bizarnosti (tady si nelze nevzpomenout na Twin Peaks nebo x-menovský Legion), aby na ně ale v druhé polovině série krásně odpověděl a příběh i k mému překvapení hezky uzavřel. Do toho připočtěme velmi silnou režii, uměleckou práci s kamerou a zábavné pointování jednotlivých dílů, které nefungují jen jako součást celku, ale i jako opravdové orámcované epizody. I přes občasné pomalejší tempo je to přesně ta kvalita filmařiny, kde hltám každý záběr a každou přesně dávkovanou informací, byť je pravda, že jsem se zprvu v postavách (není jich málo) trochu ztrácel a chvíli trvalo, než si to sedlo. A Jean Smart by si zasloužila svůj vlastní spin-off seriál, tak boží v roli agentky Blake byla. (18.09.2022)

Naprosto chápu znechucení Alana Moore, že se někdo pokouší vydojit víc ze stále geniálního mnohovrstevnatého komiksu, kde vše bylo geniálně propleteno a dovedeno k dokonalosti. Seriál pokračující v původním příběhu po letech vzal do rukou únavný kreativec Lindelof, kremator série Vetřelec a autor podivných pseudofilozofických seriálů ala Lost nebo Leftovers, se kterými si nakonec ani sám nevěděl rady. Vytváří tady zvláštní alternativní historii USA, kde místy provokuje současné nálady a jako původní detektivní komiks by TV Watchmeni i se svým otravně předvídatelným a kýčovitým koncem možná zaujali víc. Seriál ale táhne dolů právě snaha propojit ho s komiksem, na jehož úroveň a hloubku rozhodně nemá a úplně zabolí, jak si tvůrci napsali např. starého Adriana Veidta (nic proti Ironsovi, ale prdící protivný stařec to určitě nebyl). Jak už to u seriálového Lindelofa bývá, děj nás táhne přes různé zavádějící okliky jinam, aby nakonec zahodil naznačovanou snahu o společenský přesah, spletl dění do vyústění, které nebude úplně dávat smysl ani logiku a čekal potlesk. Nicméně, z průměrnosti tahá seriál pěkná výprava, dobré obsazení a přece jen mě upřímně potěšila barová epizoda, jejíž konstrukci lineárního času scénárista plně převzal z předchůdce, aby jí jen přizpůsobil účelům. Alan Moore měl ale pravdu. (10.01.2020)

Nemá to pochopitelně kulervoucí vizuální poetiku Snyderova opusu, ani tolik over-the-top cool momentů, ale velmi sofistikovaně to rozvijí W universum a jeho postavy super hrdinů, stejně tak stojí za vyzdvižení vyobrazení alternativního světa minulosti a přítomnosti. Jeden z mála přírůstků, který má vcelku obratnou akci, spousty scifi cingrlátek, ale stále to působí vcelku přízemně a kompaktně díky bravurnímu scénáři. (27.06.2021)

Jeden z nejatraktivnějších komiksových vesmírů obývají tři dekády po jeho nejzásadnějším příběhu jen proměnlivé zajímavé nové charaktery, vypráví se více než rozvážným tempem a ústřední témata, dříve tak neodolatelně rozprostřená napříč společností, se slévají k tolik kritizovanému, ale paradoxně žánrově průzračně pojatému rasismu. Tak dlouho jsem se snažil na novou strážcovskou atmosféru naladit, až byl téměř konec. Pokaždé mě rozčarovala zbytečná nepochopitelná vsuvka, která jen pozvedla moje obočí, místo toho, aby mě nutila zajímat se, jaká bude pointa. Zamrzel mě i černobílý flashback, který může přinášet střihových nebo režijních nápadů, kolik chce, ale ve své podstatě neodpovídá na nic, co bych chtěl vědět a "jenom" odvážně podrývá dávné teorie, které ale byly vždy jen teoriemi a nikdy ne pravdami. Ale ani přes zmíněnou odvahu se jak předloze, tak její vypulírované filmové adaptaci nikdy docela nepřiblíží. Respektive přiblíží, na pouhou jednu epizodu, konkrétně rozhovor v baru. Právě při něm poprvé a naposledy naplno cítím ono mrazení v zádech a očekávání možného i nemožného, jakkoli jsem se nejednou musel trpce zatvářit při směru, jakým právě tahle stará známá milovaná i nenáviděná postava míří. Na druhou stranu Jean Smart je dech beroucí a vy-víte-komu dodává vrstvy, o kterých jsem netušil, že se v ní skrývají. Jenže co naplat, po nepřekvapivém a smutně zdlouhavém finále mám jasno o tom, že z téhle události ve mně převládá zklamání. Když je pokračování nejsilnější ve chvílích, kdy vzpomene nebo na scénu vrátí původní postavy a ty nové mě většinu času zdržují od toho, co mě doopravdy zajímá, je něco špatně. (19.12.2019)