Černé Vánoce

„Ty jo, udělejme asi tentokrát horor, ať je ale hodně levnej, ať se odehrává během vánočních svátků, přilípněme mu nějaký profláknutý název, ale je důležité, aby měl přístupnost PG-13, ať shrábneme hodně zlaťáků.“ Když někdo u slasheru kývne na takový rating, je zle. Když se navíc pokouší o jakousi oslavu síly dívčího přátelství, je ještě hůř. Děj se točí kolem sesterstva na vysokoškolské koleji, dámy se sice chovají jako šlapky, ale sestersky pohlíží na traumatický zážitek jedné z party, kterou chtěl kdysi jeden hošan pomocí prášků osouložit. Postupně jim začnou chodit výhružné textovky, vzápětí začnou mizet. Bez krve, bez nápadu, bez atmosféry. Výsledek není hororem, i do thrilleru má daleko. Kamera uhýbá, jakákoliv přidaná hodnota chybí. Pokud tedy nemyslíme povrchní sociální komentář, který řeší témata jako sexismus. Dámy jsou ve výsledku uječenými slepicemi, pánové pak za násilníky a idioty. V druhé polovině jsem už jen zíval. Ty dvě hvězdy jsou možná i moc štědré. (27.02.2020)

Nic velkého jsem neočekával, a tak jsem také nic takového nedostal. Vlastně jsem dostal jen mizerný film, který není ani strašidelný, ani tajemný, ani krvavý. Paskvil plný sexismu, rasismu, emancipace, Me Too a klevet o ničem je trapný a k smíchu. Bohužel není humorný, je směšný. Přímo k popukání je scéna, kdy se to děvčata rozhodnou chlapcům natřít! A přitom spojení černé magie se školou předvedla v dokonalém provedení Suspirie a hned dvakrát. Kdyby alespoň došlo na masomlejn, že by si člověk užil, když nic jiného, práci trikových specialistů...leč nic. Atmosféra nula, napětí nikde a o hercích škoda mluvit. Naprostá ztráta času, to už raději Černé Vánoce z roku 1974 nebo třeba Silent Night, Deadly Night (1984). (16.12.2019)

Začátek filmu, který byl umístěn do kampusu amerických sester a bratrů, vypadal docela přiměřeně nadějně. Člověk by si pomyslel, že to bude nějaká vyvražďovačka zlobivých holek. Ovšem od druhé půlky to sklouzlo někam, kdo ví kam, do brutálního feminismu a omagicovaného bratrstva. Wtf? To jako vážně někoho napadlo? Nevím, co se dělo v hlavě tvůrce, POZOR tvůrkyně - Ženy sobě. (18.12.2019)

Imbecilní vánoční čas, ve kterém se produkující Jason Blum přežral dobrot, zalil to navrch punčem a už nestačil tenhle hororový kousek překontrolovat, než jej poslal do kin. A do kin přišlo něco zcela nevídaného, co vyhlíží extrémně lacině a nechtěně směšně, když přijde na hororovou složku. Na studentské koleji se vyskytuje neskutečná parta hereckých motovidel, kterou vede zkušená Imogen Poots, co je na studentku už poněkud věkově přestárlá, je jí ve skutečnosti 30 let, a mladistvý vzhled dohání tím, že je dokonale ohyzdná, tedy minimum líčidel a zástřih, jak když jde ráno na popravu a mají jí setnout hlavu. Mezi jejími kamarádkami se najde pár slibných ksichtíků (Lily Donoghue, Brittany O´Grady, Madeleine Adams), vesměs se ale jedná o málo známé kolegyně. A tahle dívčí parta neboli sesterstvo kravek zůstane o vánočních prázdninách na kampusu, to chci vidět studenty, co tráví vánoční svátky na koleji, a tím na sebe nalákají maskované individuum v pršiplášti a kápi, načež po pár podprůměrně inscenovaných zabití mimo záběr divák nabere dojmu, že se jedná o slasher. Ovšem záhy je vše úplně jinak, koncept slasheru nabere zcela nový směr a naprosto stupidní. Počne se rýsovat neadekvátní feminizující výtok. Výsledná pointa je taková, že se ukáže, že na koleji také přebývají stvoření s varlaty a pyji, přičemž jeden takový nemravný pyj způsobil před časem trauma hlavní hrdince. A ta je ve svém poševním rozladění vydatně podporována svými vrstevnicemi. A ke všemu se studentíci s pyji poněkud obsedantně upnuli na dávného zakladatele univerzitních prostor, čímž vás nechci o to nejhorší, co z filmu vyleze, připravit neohleduplným spoilerováním, ovšem spolehlivě se nad rozuzlením zasmějete. A světě div se, druhá polovina, jakkoliv je legračně natočená, je paradoxně tím nejúchvatnějším na celém tomhle rafinovaně blbém počinu. Film nabere tempo, které už nepoleví, ovšem na místech, která měla být napínavá a vážně míněná, nastupuje mizerná řemeslná realizace. Režisérka Sophia Takal si osvojila amatérské zpracování většiny hororové přísady. Její předchozí režijní počin nepůsobil takhle trapně. Jisté je, že tahle dáma by už neměla točit pro kina, v zásadě je špatnou režisérkou. Blume, dej jí padáka. A třeba někdo ocení jisté náznaky originality a neokoukanost hereckého osazenstva, načež uděluji průměrné hodnocení. 5/10 (23.02.2020)

Film, ktorý vstúpi do dejín kinematografie, ako najsmiešnejšia girl power tímovka všetkých čias. A aj keď to bol v dvoch-troch scénach evidentne úmysel, aj tak je to zle. Režisérka nezvláda žáner horor, nezvláda žáner satiry, a čo je najhoršie; nevie ako vyjadriť to, čo chce povedať. Od odhalenia pointy pôsobí, ako keď sa nedostatok intelektu stretne s nedostatkom zdravého úsudku. A je úplne jedno, či sa malo jednať o jednoduchú hororovú komédiu a la Ready or not, dômyselnú satiru typu All cheerleaders die, alebo nejakú formu sebereflexívnej deštrukcie žánru, keď vo výsledku nedokáže byť dostatočne zábavná ani ako camp. Držte si menštruačné kalíšky a ja dávam jeden, alebo nech nežerem, jeden a pol hviezdy za “Up in the Frat House.” Pôjde do denníčku. (06.03.2020)