Úsvit mrtvých

Skvelé je prelínanie žánrových (akčný a hororvý film) a reportážnych postupov, cez ktoré sa do filmu vnášajú mnohé subkultúrne a sociologicky relevatné elementy, vrcholiace v nájazde motorkárskeho gangu. Škoda prílišnej epizodickosti, ktorá sa ukáže najmä pri sledovaní directors cutu a paradoxne nepomáha jasným (a inak plne funkčným) sklonom k pikaresknosti. Romero je v Úsvite veľmi doslovný vo svojje sociálnej kritke, tá však ostáva naďalej najsilnejšia v čisto vizuálnych a neverbalizovaných momentoch. No a samozrejme je to zaslúžený kult. Srdiečko. Alebo skôr mozoček. (13.03.2020)

Po 10ti letech se strýček Romero vrátil k zombies a natočil něco, co má naprosto odlišnou atmosféru jeho mistrovského kousku "Night of the Living Dead" z roku '68. Neskutečně nudná, natahovaná slátanina (139 minut), která utíká hůře než Romerovi zombíci. Těžko říci, co je ta nejhlavnější příčina tohoto úpadku. Hrozní herci? Hrozný scénář? Příšerná muzika? (Ta je to nejděsivější na celém filmu). Druhořadá režie? Jakákoliv atmosféra zde chybí, snímek není ani strašidelný nebo děsivý, naopak pokusy o vtipy končí neskutečně trapně a do takového filmu snad ani v takové míře nepatří. To, co skvěle fungovalo v předešlém filmu - stoupající napětí a ponorka - je zde znehodnoceno neustálým přesouváním se mezi venkovními lokacemi a tak i režisér přichází o své největší eso. Herci jsou ke všemu nesympatičtí a lepší psychologii najdete i v českých soap operách. Film minimálně zachraňují některé akčnější chvilky, těch je tu ovšem minimum. Nebýt úcty k režisérovi a jeho předešlému filmu, šel bych i pod dvě hvězdy. (26.06.2008)

Z mého pohledu to Snyder se svým remakem Romerovi docela natřel. Začátek dobrý, ale s příchodem do obchoďáku tempo upadne, některé scény neskutečně natahované, chtělo by to trochu prostříhat ( napadlo mě, že to souvisí i s rychlostí zombie, je logické, že v Snyderově verzi to odsejpá rychleji ), dvouhodinová stopáž je vážně moc. Pár scén má tu správnou postapokalyptickou atmosféru.nejvíce mě popudily obrovské výkyvy v atmosféře filmu. Občas jsou zombie vykresleny jako nebezpečné a silné, když se k vám blíží, jde z toho strach a pak se tu objeví scéna, kdy si z nich postavy dělají nehoráznou legraci, dávají jim pěstí, probíhají mezi nimi jen tak, hází po nich koláče a hraje do toho humorná hudba - a rázem je všechno fuč. tohle si zombíci nezasloužili. Jinak film hodně táhne charizmatický Ken Foree ( obdoba postavy Vinga Rhamese v remaku ), který je správně drsný. rozhodně nejsympatičtější postava. Celkově nejsem nespokojen, ale Snyder rulez. (24.10.2005)

Otevřeně řečeno, na to, že se jedná o uctívanou klasiku svého žánru, jsem na velkých rozpacích, i když bůhvíjak vysoká očekávání jsem věru neměl. Prvotním problémem je samotný námět, protože zombie mě jednoduše neberou - ani v literatuře ani ve filmu. Tím hůř v této podobě, protože Romerův film vůbec, a to ani v nejmenším, v mých očích nefunguje jako horor. Objevuje se v něm několik nechutných scén pojídání vnitřností, které snad působí i dnes odpudivě, ale určitě ne strašidelně. Pomalu, nemotorně se pohybující nemrtví ve mně jednoduše nevyvolávali pocit ohrožení a dost dobře jsem nechápal jejich vzrůstající převahu. Po celou dobu sledování mi přicházela na mysl scéna boje se strašlivým králíkem, který masakroval nebohé rytíře v parodickém snímku Monty Python a Svatý Grál. Vzbuzovalo to ve mě zkrátka tuto asociaci. Proto na mě snímek nemohl fungovat. Dobrému dojmu neprospěl ani mizerný dabing, který byl zvlášť odbytý ve scénách v televizním studiu. Pokud nepůsobí Úsvit mrtvých jako horor, je možné ho do jisté míry akceptovat jako podobenství postkatastrofického světa a kritiku konzumní společnosti. Film nastartoval tradici, kdy se děj odehrává v prostředí velkého supermarketu, na kterou později navázala řada dalších úspěšných snímků. Jenže i tady je problém s celkovou délkou, hluchými pasážemi a psychologií postav.. Celkový dojem: 40 %. Snyderův nedávný remake považuju za výrazně funkčnější a působivější filmový kousek. (08.07.2008)

První scény Romerova svědectví o doslovném rozkladu společnosti patří, nepočítáme-li nedostižná Vlákna, k oněm několika málo působivým počátkům apokalypsy. A není k tomu třeba žádných davových scén, megalomanských trikových kouzel ani ničeho podobného. Stačí k tomu pár lidí ve fiktivním televizním studiu, jejich nervozita, znatelně se stupňující strach a chaos. A hned poté jsme vrženi do brutálního světa, kde už přestávají platit všechna pravidla. Hlavní hrdinové se setkávají a společně, tak jako mnoho jiných, prchají, aniž by předem znali svůj cíl. Útočištěm se jim poté stává opuštěné obchodní centrum, v němž nalézají dočasný úkryt i pocit bezpečí. Živých mrtvých však přibývá a blížící se konec světa sebou nese i nezvratné změny společnosti jako takové... Kritika lidské společnosti tu nabývá ještě větší naléhavosti než předtím a s Romerovými závěry se možná brzy všichni seznámíme na vlastní kůži a zombie k tomu nebudou nezbytné.. Čtyři cukající se údy mrtvoly (jedna dolů za přece jen protrahovanou vztahovou a budovatelskou střední etudu) (14.04.2020)