27. Český lev

Loňský přenos jsem otrojkoval, proto musím letos hvězdičku přihodit, protože to bylo lepší. Václav Kopta se evidentně zlepšil, jeho vtípky nevyznívaly do ztracena, ale i celý večer byl tak nějak čilejší, s překvapením jsem zjistil, že jsem se (s výjimkou závěrečné fáze) vlastně vůbec nenudil a celá akce byla krásně pohodová. Hned první oceněná herečka mě navíc dostala svým nefalšovaným nadšením, spontánní projev radosti Kláry Melíškové mi okamžitě způsobil dobrou náladu, která mi už vydržela. Tentokrát jsem byl s přenosem velmi spokojen. (07.03.2020)

Mi to připomnělo zlaté časy předávání socialistických cen za angažované umění. Úderka správně politicky smýšlejícího Dejvického divadla nastoupila dokonce v plné parádě (za komunistů takhle nastupovalo Realistické divadlo, jednu dobu Vinohradské), a dokonce jsme se dočkali i jednoho politicky angažovaného projevu. Bravo! Jinak samotné předávání mi připomnělo ten ročník s Masarykem, kterýžto film tenkrát nikdo ani neměl šanci vidět, jen s tím rozdíle, že pár chlupů se tentokrát bokem pustilo i jiným filmům, aby se neřeklo. (08.03.2020)

Úroveň tohoto pořadu je rok od roku horší. Moderátor Kopta je nesympatická nádoba nevkusu, která nemá sebemenší formát provázet tímto večerem. Jeho pódium jsou všelijaké dementní estrády, kam on taky patří. Nabarvené ptáče zvítězilo v mnoha kategoriích a získalo 9 Českých lvů, což kvituji, vzhledem k úrovni filmům za rok 2019. Horší je to z celkovým provedením filmu, které zas tak dobré nebylo. Ale budiž, za rok 2019 si to umělecký přínos české kinematografii zaslouží, i když jsou u něj hodnocený hlavně zásluhy a to, jak dlouho snímek vznikal. Záběry do publika byly kolikrát opravdu odpudivé, vidět většinu herců a tvůrců evidentně nasraných kazilo celkový dojem ceremoniálu. Donutil tomu vévodil. Jedinou hvězdu můžu udělit producentovi Jaromíru Kallistovi, kterýžto získal cenu za Mimořádný přínos české kinematografie a jehož projev a vyjádření bylo jediné smysluplné. Zbytek nuda, nezáživnost, propadák a přeafektovaná Melíšková byla na odstřel. (07.03.2020)

Za mě dobrý. Loni několik tvůrců překvapilo vydařenou hranou celovečerní prvotinou, což ocenily Ceny české filmové kritiky, které zároveň tak trochu obcházely výpravný kus režiséra Václava Marhoula Nabarvené ptáče. Ze Lvů si naopak odnesl hned devět sošek v technických i hlavní kategoriích nejlepší film a režie. Právě kategorií je hodně, takže nebyl moc prostor na hluchá místa ani na odlehčení z úst Václava Kopty, který byl stejně jako loni solidní. Z předávajících pobavilo (jak jinak) Dejvické divadlo, skaut Marek a Iva Janžurová, z oceněných Jiří Havelka či Jiří Schmitzer. Politické agitky (i koronavirus) naštěstí chyběly, poplácávání po zádech také. Minimálně herecké kategorie bych ale doprovodil alespoň patnáctivteřinovými ukázkami (nominovaní postávající v kulisách jsou mimo). (08.03.2020)

Včera jsem zjistil, že stačí natočit velmi silný příběh a dostanete do rukou sošku Českého lva. Mluvím o filmu Nabarvené ptáče, které získalo devět českých lvů. Mužské i ženské kategorii ve vedlejší a hlavní roli posbírali filmy Vlastníci a Staříci. Hlavní roli ve filmu Na střeše jsem přál cenu Aloisi Švehlíkovi, ale cenu získal Jiří Schmitzer za svoji roli vysušeného vojáka ve filmu jsi myslím že zaslouženě. Škoda, že film Na střeše, který měl osm nominací nezískal ani jednu cenu což mě docela mrzí. (08.03.2020)