Dobrý vojak Švejk
The Good Soldier Schweik
The Good Soldier Schweik
Režie:
Karel SteklýScénář:
Karel SteklýKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jan SeidelHrají:
Rudolf Hrušínský, Eva Svobodová, Josef Hlinomaz, František Filipovský, Miloš Kopecký, Svatopluk Beneš, Božena Havlíčková, Felix le Breux, Libuše Bokrová (více)Obsahy(1)
Nejznámější filmová adaptace satirického románu Jaroslava Haška v sobě spojuje nadčasový lidový humor a břitkou ironii, jež necílí zdaleka jen na nesmyslnost válečné mašinerie. Svérázného hrdinu, který se pro horlivé plnění příkazů nadřízených stává pohromou pro své okolí, ztvárnil ve filmu, vizuálně inspirovaném knižními ilustracemi Josefa Lady, nezapomenutelný Rudolf Hrušínský. (NFA)
(více)Recenze (552)
Pan Hrušínský je samozřejmě nejpůvabnější Švejk, ale výkon pana Kopeckého jako polní kurát Otto Katz je jednou z nejúžasnějších vedlejších rolí v našem filmu. ()
Křišťálový glóbus - výběr ()
Tenhle film je opravdu jako kniha Jaroslava Haška (kterou jsem, přiznávám, celou nikdy nepřečetla, ale dílčích pasáží nám bylo nejen ve škole předhazováno víc než dost), a v tom bude u mě asi ten problém. Celý Švejkovský humor mi totiž vždycky připadal strašně povrchní, trapný, těžící zejména z tuposti, lstivosti a ožralosti. Jenže Švejk není tak nádherně tupý, jako třeba Homer Simpson. Většina vtipů mi opravdu nepřipadala moc vtipná a vše trochu zachraňuje jenom Rudolf Hrušínský a pak samozřejmě taky fantastický Miloš Kopecký jako Feldkurát Katz (v jeho přítomnosti jsem se i párkrát zasmála). ()
V zahraničí nás prý proslavilo pivo, porcelán a Švejk. Osobnost Jaroslava Haška mě tedy (natož v literárním smyslu) naprosto nezajímá a tak jsem nezasedal filmu s nadějemi. I když obsahuje i humor, který jde často mimo mě, zábava je to kvalitní. 70%. ()
Tak tento film je skoro tak dobrý jako kniha Jaroslava Haška. A hlavní zásluhu na tom nemá nikdo jiný, než Rudolf Hrušínský v titulní roli. Popisování toho, jak je v téhle roli úžasný, by bylo jen nošením dříví do lesa. Ale musím zmínit i excelentního Miloše Kopeckého, jenž v roli věčně namazaného feldkuráta předvádí rovněž výkon, hodný ocenění. ()
Rudolf Hrušinský v životnej "nezabudnuteľnej" úlohe Vojaka Jozefa Švejka, príbeh s obdobia prvej svetovej vojny s odľahčenými dialógmy a výborne zahranými scénkami s radou ďalších výborných hercov ako František Filipovský, Miloš Kopecký,... ║Návštevnosť Československo 3,950,722 ║ ()
Švejk v podání Rudolfa Hrušínského je rozkošný český řízek s na prvním pohled dosti chabým mentálním potenciálem, ale narozdíl od Haškova Švejka mu chybí ona rafinovanost v nenápadném zesměšňování autorit a podkopávání vážnosti války. Steklý prostě prezentuje Švejka jako velkého humanistu a člověka z lidu, ale podle mého je knižní Švejk vpodstatě ve fyzické podobě nezachytitelný. To, co vidíme na plátně není Haškův Švejk, ale Ladův Švejk. Haškův Švejk je jedinečný v tom, že není příběhem jednoho člověka, ale celé války ve vší bizarnosti a absurditě. V tom film absolutně selhává. Dost ale držkování, po stránce komediální má tohle dílko vše podstatné – skvělé herecké výkony (Kopecký a zejména Marvan!), dobré dialogy a patřičný spád. Lépe to asi rozehrát nešlo, přesto vždy raději sáhnu po Haškově knize, která je prostě o jeden rozměr bohatší... ()
Rudolf Hrušinský nikdy nebyl tolik obdivován jak by si zasloužil. jeho herectví by mělo být dáváno za vzor. ()
Rudolf Hrusinsky je proste ten nejlepsi Svejk jakeho svet kdy mel - pri vysloveni Svejkova jmena se mi proste chte nechte musi vybat tento uzasny herec - a navic filmu se velmi zdarile povedlo prenest atmosferu knihy do obrazu. ()
Jak dalece může jakákoliv adaptace zkreslit a zdeformovat původní vyznění literárního textu, jak dovede posunout usazení charakteru hlavního hrdiny a postav, o tom nejlépe svědčí Dobrý voják Švejk Karla Steklého... Již Josef Lada svou vizualizací ilustracemi formoval a mírně transformoval charakterový typ Josefa Švejka. Rudolf Hrušínský (jistě v synchronizaci s Karlem Steklým a za asistence režimních ideových dohlížitelů) posunul zakotvení Švejka coby přesně nedefinovatelného a pregnantně nezařaditelného individua, lidského ducha, ať už ve své rafinovanosti či prostoduchosti, svobodného a až anarchisticky všehoschopného, jenž stojí proti vážnému majestátu aparátu a mašinérie instituce zvané válka, k Švejkovi bodře lidovému, s dobovým kolektivním rozměrem... Přitom literární předloha má úplně jinou kvalitativní úroveň - je až neskutečné, jak mimoděk tam Hašek spojil nespojitelné - humor s pacifismem a odporem k válce, alegorii s reálnými příběhy, vitalitu s absurditou a existenciální tíži doby, oslavu individua i sociální kritiku, vtip s vážnou a hlubokou výpovědí o jedné z nejstrašnějších etap lidských dějin, formální uvolněnost a zároveň dokonalost, vulgarismy i nádheru češtiny, naraci a realitu, úpadkový žánr pavlačových drbů a nejvyšší patra experimentální literatury... To vše ve Steklého filmové adaptaci sice také snad najdeme, ale vždy patřičně naředěné a rozmělněné, bez ostrých hran Haškova druhého plánu... (o velikosti Haškovy předlohy svědčí množství překladů i fenomén, který na základě této knihy vznikl, a koneckonců i fakt, že i těch filmových adaptací bylo více... ta Lamačova či loutková Jiřího Trnky ...a třeba Rakušané adaptovali Švejka také). Pravým kamenem úrazu v adaptování Haškova románu je jeho příznakový ,,narační tok", tedy Haškova cizelovaná a cílená metoda tvorby, stejně jako to dělal později Bohumil Hrabal a třeba také Jakub Deml ve svých denících a knihách... Je to jakési asociativní volné plynutí, analogie automatického textu surrealistů, jen s tou vědomou, racionální regulací... (že vznikl či odrážel ducha hospodských řečí je spíše mýtus). Hrušínskému se volné, asociativní řazení jednotlivých témat, postav a příběhů v řeči hlavního hrdiny podařilo ,,uhrát" a Švejkův typický řečový proud volně odráží ducha knihy. Za povšimnutí stojí také nově se objevující humanistický rozměr hlavního hrdiny... Jakožto v režimní a režimem jednoznačně protěžované filmové produkci měl režisér k dispozici kompletní dobovou hereckou špičku, neomezený výběr exteriérů i interiérů a finančních prostředků, vznikl tedy velkofilm, jenž v dnešních časech nemá v našem prostředí obdoby... a povedl se. Jako jeden z mála snímků 50. let není zatížen primárním cejchem doby a ideologickou vyčpělostí. Už jen za to si zaslouží vysoké ohodnocení... Zkrátka Dobrý voják Švejk - vynikající a nestárnoucí komedie patřící do zlatého fondu československého filmu... (v kostce to samé platí i o pokračování Poslušně hlásím natočeném o rok později) ()
Dobrá čheská foják do hrané podoby nepatří, ať si je sebelépe zahraný. Trnkova vize je pro mě ta jediná správná. ()
Knizku jsem sice necet, ale tenhle film je naprosto paradni, v podstate kazda situace je narvana nezapomenutelnejma hlaskama a Hrusinsky v hlavni roli je naprosto giga genialni, ze se to jen tak nevidi, on to nehraje, skutecne je Svejk. Z ostatnich stoji za zminku treba vecne nalitej Kopecky. Jinak tenhle dil je vtipkama narvanej k prasknuti, je lepsi nez druhej dil a mam ho radsi a v podstate si ho pamatuju celej nazpamet. Jasnejch 5*. ()
Nestárnoucí klasika s geniálním Rudolfem Hrušínským jakožto "ouředním blbem" vojákem Švejkem a Milošem Kopeckým, představitele polního kuráta Otto Katze, který sice hraje vedlejší roli, ale výkon, který se nazapomíná. Vynikající přenesení románu Jaroslava Haška na filmové plátno. Za tenhle satirický kult a významný film v české kinematografii nezbývá než dát pět hvězdiček. ()
"Dejte mu klystýr a pořádný aby se neřeklo, že se u nás neléčil". Klasika naší kinematografie, která neztrácí komediální kouzlo. Velkou zásluhu má samozřejmě Rudolf Hrušínský. ()
"Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande." S tím musím souhlasit, protože kdybych byl někdy povolán k ochraně našeho krásně zkorumpovaného státu, tak bych, po neúspěšném pokusu o simulaci plochých nohou, statečně nabral kurs jižní kraje a šel se koupat. Naštěstí se v české kotlině najde odvážně dementní voják, který dokáže zachránit naše ctihodné ústavní činitele, i kdyby se kvůli tomu měl měl přiznat k podvratné činnosti, ukrást psa a naučit se ukládat ožralého faráře. Takže jeden klystýr na cestu a hurá na Bělehrad. ()
Nekonečná oslava českého buranství. Pár situačních gagů, jinak nic. ()
Úprava komentáře ze dne 29.12.2023: Čím jsem starší, tím méně Švejka považuji za komedii a tím více za dokumentaci nezměrné lidské blbosti, pročež jsem pečlivě uvážil radium i olovo a dávám 5*. ()
Tak vám nevím. Knihu jsem přežvýkal mnohokrát, a kdyby to dávalo smysl, přečetl bych to klidně i odzadu, ale první dojem z tohoto filmu byl trochu rozpačitý. Švejk Rudolfa Hrušinského byl osobitý a uvěřitelný to ano, ale ostatní postavy na mě působily, že je hrají snad nějací amatéři. Postupem času jsem vzal film samozřejmě na milost a také jej dnes považuji za klasiku. Kopeckého, Benešův nebo Hlinomazův výkon je zralý na Oscara. ()
Nesmrtelná klasika. Náš Forrest...:-D 5 (sorry Járo :-) ()
Román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války byl přeložen zhruba do třiceti jazyků, ale v době, kdy psal Hašek první dva díly, byl ve světě neznámým spisovatelem. Domácí kritika byla k Haškovi nesmlouvavě tvrdá a teprve zahraniční zájem o román a množství překladů, které záhy následovaly, alespoň částečně rehabilitují Haškovo jméno v literárních kruzích. Na počátku dvacátých let se pak román stal podkladem pro čtyři němé filmy, v nichž hlavní postavu ztvárnil Karel Noll, a které údajně s nadšením přijal i sám Hašek. Koncem tohoto desetiletí se o jeho ztvárnění pokusil ještě Matin Frič, který pojal celý film jako pásmo kabaretních výstupů a písniček. Představitelem hlavního hrdiny se stal Saša Rašilov. V padesátých letech vznikl v dílně Jiřího Trnky loutkový film, jehož vypravěčem se stal Jan Werich. Posledním filmovým zpracováním je Dobrý voják Švejk, natočený roku 1956. Zpracování první části Švejkových osudů se velmi důsledně drží své románové předlohy. Autoři sice vynechali mnoho historek, které hlavní hrdina vždy přidával k lepšímu, ale to je z hlediska jejich délky a množství pochopitelné. Z časových důvodů jsou také pozměněny osudy některých postav. Civilní strážník Bretschneider, usilující o Švejkovo uvěznění, byl podle knihy sežrán psy, které si od něj za tímto účelem kupoval. Filmaři však tohoto udavače potrestali pouze hlávkou salátu a několika vejci, která mu přistála na hlavě při další z jeho provokací. Jediným větším zásahem do dějové kostry prvního dílu bylo vypuštění dvou kapitol vyprávějících o Katzově službě církvi. Polní kurát v nich za pomoci svého povedeného sluhy napravuje omyly, jichž se dopustil, když v nouzi sháněl peníze na láhev opojného moku. Ačkoliv tyto příhody dokonale vykreslují knězovu bohémskou povahu, myslím, že jejich opomenutí ve scénáři nějak neuškodilo dojmu, který svým pojetím svérázného faráře zanechal Miloš Kopecký. Filmové zpracování také nedovedlo některé scény k úplnému konci. Nebyla tím sice narušena návaznost jednotlivých příběhů, ale některé z nich tím opět ztratily poentu. Stěžejní podíl na diváckém úspěchu filmu, překlenující již více jak půlstoletí, patří bezpochyby hereckým představitelům. Režisér Karel Steklý vybral pro své dílo opravdu hvězdné obsazení. Vedle nezapomenutelného Rudolfa Hrušínského v titulní roli věčně se usmívajícího Švejka, lékařskou komisí oficiálně uznaného za notorického blba, obsadil do role feldkuráta Katze Miloše Kopeckého, nadporučíka Lukáše ztvárnil Svatopluk Beneš, hostinského Palivce Josef Hlinomaz. Ve vedlejších rolích se prostřídala nastupující generace mladých jako byl Jiří Lír, Josef Kemr, Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková, Martin Růžek a řada dalších. Obligátní a přirozeně plynulé srovnávání předlohy vs. filmu by nemělo bránit objektivnímu hodnocení obou variant v návaznosti na jejich specifická kritéria. Literární zpracování obsahovalo zcela jistě větší množství Švejkových komických osudů, naproti tomu románoví hrdinové mohli těžko zanechat takový dojem jako výkony jednotlivých herců. Grimasy Rudolfa Hrušínského či opilecké výstřelky Katze, ztvárněné vynikajícím Milošem Kopeckým, bychom v knize jen těžko hledali. Podle mého názoru je zatím poslední české filmové zpracování Osudů důstojnou parafrází Haškova světoznámého díla. Je však škoda, že autoři nezpracovali Švejkovy zážitky z fronty do dalšího, třetího filmu. () (méně) (více)