Furiosa: Sága Šíleného Maxe

Furiosa byla ještě dítě, když ji unesli z domova. Vyrůstala obklopená násilím a šílenstvím, nikdy ale nepřestala toužit po pomstě. V pustině se schyluje k válce mezi dvěma armádami brutálních diktátorů. A Furiosa hodlá být v první linii. George Miller se vrací do krutého postapokalyptického světa, ale trochu jinak, než byste možná čekali. Akce je pořád hodně a v jedné jediné scéně je tolik nápadů, že by z toho ostatní hollywoodské blockbustery mohly žít několik let. Prim tu však tentokrát hrají komplexnější postavy a především větší snaha o ponoření se do světa plného chaosu a objevování, že i ten má svůj řád. Miller natočil další ze svých vizuálně opulentních a nekompromisních vizí a ví, že si může dovolit nejít naproti divákům, kteří očekávají jen víc toho, co dostali minule. (22.05.2024)

Napriek tomu, že v druhej polovici som sa už dosť solídne bavil, nezbavil som sa dojmu, že toto malo skončiť ako komiks vydaný súbežne s Fury Road. Fury Road bola fantastická vo všetkých tých náznakoch post-apokalyptického sveta, ktoré nikdy nedopovedala. Furiosa naopak dáva zbytočné odpovede na zbytočné otázky miesto toho, aby šla objavovať "pustatinu" a šialenstvo skrývajúce sa v nej. Nakoniec je to dobré remeslo, ale veľa nových vecí tu divák neuvidí. (26.05.2024)

Furiosa má stejný problém jako všechny prequely. Proč by mě mělo zajímat, co se postavám stane, když vím, že nakonec přežijí. Takže veškeré napětí je v mžiku to tam. Kromě toho honičky a bitky jsou až moc CGI a kupodivu hodně generické a bez náboje. Miller tady působí jako Jackson v Hobbitovi. Tenhle svět má očividně rád, ale už je dost starý a unavený na to, aby do jeho tvorby dal tolik energie jako v Šílené jízdě. Celé to působí unaveným, přímočarým a vůbec nevynalézavým dojmem. Anya Taylor-Joy se do role drsňačky hodí asi tolik co Fera Mravenec do role Supermana a chudák Chris Hemsworth znovu hraje šaška. (19.07.2024)

// Výjimečný film. Furiosa sice nikdy nemohla trefit tu mimořádnou laťku nastavenou Zběsilou cestou, takový film se přihodí jednou za několik desítek let, něco mi ale říká, že se o to schválně Miller proto ani nesnažil a raději ten prequel pojal úplně jinak. Natočil vrstevnatý, kontextově bohatý, krásně vystupňovaný revenge opus, kde je sice míň, ale pořád nádherně prehledné a do posledního detailu promyšlené akce s obřími kulisami i skvělým designem a taky kamerou, která si tak strašně skvěle hraje s vyplňováním prostoru, zoomy a detaily na tváře herců, že z toho člověk konstantně sbírá bradu ze země. Nejvíc jsem ale stejně oceňoval to rozvádění mytologie a jak krásně Miller pracuje s trojúhelníkem postav Furiosa - Dementus - Immortan Joe. Jasně, za Zběsilou cestou už to zůstane navždy maličko ve stínu, je ale otázka, jestli právem. První Matrix se taky stal legendou, já ale vždycky budu mít o kus radši tu dvojku. 9,5/10 (22.05.2024)

Miller má na stará kolena konečně (ale bohužel i naposled) možnost zúročit daleko větší ambice než popáté předložit akčňák s dlouhou cestou nebo s velkým útěkem. Ne že by Furiosa nebyla akční, necestovalo se v ní tam, zpátky a zase tam a neutíkalo všude tam, kam jen si to scénář právě žádá. Ale vše se děje pořádným a památným postavám, v zatáčce se skrývá nejedna dějová rána do vazu a perfektně gradovaná scéna pronásledování neslouží jako pointa, ale jako koření napínavého děje, navíc vhozené před diváka v pravou chvíli. Pravidelné dávky bizarnosti a natvrdlých vedlejších charakterů mi tu sice překáží podobně jako minule, ale poprvé mám pocit, že ke mně pustá sága mluví hlouběji než na první dobrou. (20.06.2024)