Gottwald

Klement Gottwald sa narodil ako nemanželský synek chudobnej dedinčanke Márii Gottwaldovej. V dospelosti sa z neho stal oduševnelý, zarputilý komunista. V roku 1948, keď KSČ samozvane prebrala moc v povojnovom Československu, bol menovaný do funkcie prezidenta. Jeho pôsobenie v úlohe najvyššieho predstaviteľa totalitného štátu je poznačené krvou mnohých politických oponentov. Vykonštruované súdne procesy, stovky rozsudkov smrti, tisíce doživotných alebo dlhoročných trestov, pracovné tábory s neľudskými podmienkami. Tvrdá normalizácia celej spoločnosti. Atmosféra strachu a temna. Nepriečilo ma mu urobiť ani radikálnu čistku v radoch svojich najbližších spolupracovníkov. Bol to bezcitný, despotický pajác, ktorý precízne a s radosťou plnil veškeré príkazy všemocných súdruhov z Moskvy. Verný, poslušný Stalinov pes. Navyše to bol alkoholik nakazený syfilsom. Taký bol náš prvý robotnícky prezident. Tento televízny seriál, čo o ňom natočili v roku 1986, je len úbohá fraška, ktorá ho doslova glorifikuje. Hnus, propaganda, klamstvo, odpad! (29.07.2012)

Viděl jsem z tohoto seriálu pouze jeden díl a stačilo mi to. Přesto ho ale nebudu hodnotit jako odpad, unisono jako moji předchůdci. Upřímně řečeno, nebudu ho hodnotit vůbec. Ono to dost dobře ani nejde. Režii a hereckým výkonům nelze totiž nic vyčítat, ale k posouzení historických souvislostí nemá nikdo z hodnotitelů dostatek informací. Gottwald byl nesporně velmi rozporuplnou osobností našich dějin, nicméně byl jejich spolutvůrcem. Dnes už je téměř nesporné, že jeho role byla převážně negativní, nicméně doposud se nenašel jediný solidní historik, který by komplexně a hlavně objektivně posoudil jeho roli v relativně krátkých dějinách Československa. Je velmi jednoduché ohodnotit tento seriál jako odpad, ale kdo z hodnotitelů to byť jen trochu kvalifikovaně odůvodnil? (04.03.2012)

Už jen za tu scénu, v níž si jde Vančura (Moravec) sednout k Nezvalovi (pámbuví, kdo to hrál) a řekne: "Podepsal jsem prohlášení proti straně. Myslím, že jsem udělal velkou chybu" - a to řekne prosím dvacet sekund poté, co podepsal!!!! Ach, Matějko, ty... scénáristo! Poslední hřebík do rakve dávné umělecké mohoucnosti Evžena Sokolovského seniora. A navíc jedna z nejhorších prasáren čs. televizní dílny osmdesátých let. (12.10.2007)

90% stopáže z celkových více než 8 hodin se skládá z toho, že pánové v oblecích sedí u stolů a povídají si, přičemž následující slova se v hovorech vyskytují častěji než je běžný průměr: "komunista", "reakcionář", "národní", "fronta" a "Kléma". Měl jsem to puštěné jako rozhlasovou kulisu k práci, skutečně není nutné sledovat i obraz. Ke slyšení na YouTube. P.S.: Gottwald v podání Štěpničky je zde vykreslován jako švarný štramák (dnes by se řeklo sexsymbol). Jedna hvězdička je za občasný nechtěný humor. (01.03.2024)

Člověk, intenzivně se zajímající se o ten čas, kdy carské Rusko padlo vší svou těžkopádnou tonáží na zadek a Evropa začala pomalu vstřebávat nastoupivší trend východního komunismu (nemluvím zde o Cabetovu komunistickém prenatálu), musí objektivně konstatovat, že tehdy tomu tak bylo. Prostý fakt, neoddiskutovatelný. Filmařsky to není špatná práce, reálie víceméně sedí, nemalé procento postav s jejich charaktery a rolemi v té době také, snad i některé dialogy se dají chápat jako věrohodné. Problém nevidím ani tak v tom, že ústřední postavu hraje syn Té matky, již režim vysál, vyždímal, zkroutil a pohodil. Taktně se dá přejít i obsazení tehdy půvabné Obermaierové do role Marty (snad ji tak sám Gottwald chtěl vidět). Tím neodpustitelným je rok, ve kterém bylo posvěceno natáčení a scénáristicky ad absurdum vygradovaný nový charakter hlavní postavy. Proto se nedá, viz výše, dívat na tuto opulentní oslavu s ohleduplným mhouřením očí, proto nemohu přihlédnout k některým opravdu dobrým, hereckým výkonům, či poctivě odpracované kameře (leč masově převládající diskursní scény mohly být stejně dobře nasnímány z pevně ukotveného stativu). Proto, právě proto, že seriál tou nejdrastičtější formou přepisuje dějinnou podstatu jednoho mizivého prevíta, který shodou okolností, nikoliv vlastními schopnostmi, ke štěstí a vysokému postu přišel, a tím nesmyslně, bohužel ale čekaně degraduje jakoukoliv výpovědní hodnotu, kterou MOHL a MĚL mít. Říkalo se cosi o nastavení zrcadla, pamatuji-li se dobře. Tohle nastavení stojí na zatraceně vratkém soklu, nastavujíc svou odrazovou část kdoví čemu a komu. Snad egům prorežimního packala Sokolovského a národního zapisovatele Matějky (06.07.2011)